Pokud si někdo zaslouží označení stálice, je to Magdalena Kožená. Při pohledu na různé pěvecké hvězdy, na něž jsme v uplynulých letech bývali natěšení a jejichž záře se ztrácí, proměňuje či zcela hasne před očima, je krásná Magdalena stále ve špičkové formě a ani mateřství pro ni není brzdou v její stále se rozvíjející kariéře. Na koncertu v Rudolfinu 30. března vystoupila s výrazným bříškem, ale i při vysokém stupni těhotenství předvedla projekt nejvyšších uměleckých kvalit.
Spolu s barokním orchestrem La Cetra z Basileje uvedla mimo jiné přelomová díla Monteverdiho – dvě árie z Korunovace Poppey a Zápas Tancreda s Clorindou, o nichž se učí každý student historie hudby, ale jen málokdy se najde příležitost slyšet je na pódiu.
Již svěžím a radostným úvodem si jedenáctičlenný orchestr La Cetra získal plnou pozornost publika: Ucelliniho La Bergamasca okouzlila svůdnými rytmy svižného tance italských venkovanů. Bez pauzy pak následoval Monteverdiho milostný madrigal Con che soavitá a árie Ottavie Disprezzata Regina z opery Korunovace Poppey. Zpěv plný hněvu a lítosti nad zradou manžela – krutého císaře Nera naplnila Magdalena Kožená divadelně expresivním a rozhořčeným výrazem. Pro odlehčení pak zazněly dva kusy Tarquinia Merula, divoký tanec s tamburínou Ballo detto il Polliccio a Ciaccona. Na orchestru je sympatické, že i z jeho hry cítíte obrovskou vášeň a energii, smyčce zabírají na maximum, co jim žíně dovolí. Umělecký vedoucí a dirigent Andrea Marcon, který těleso řídil od cembala, na něm prováděl skutečné prstokladové orgie. Poté jsme se vrátili do tíživého ovzduší opery Korunovace Poppey: v další árii Addio Roma, addio Patria, amici addio se zavržená Neronova manželka Ottavia loučí před odchodem do vyhnanství. Také tuto árii zpívala mezzosopranistka dramatickým hlasem, v některých místech velmi mocným fortissimem, jindy ztišeným skomírajícím hlasem s dramatickými pauzami plnými napětí. Opravdu – barokní lamento je Kožené ideální parketou. Zpívala ve vybraném stylu, dlouhé tóny rovně bez vibrata, to používá střídmě jako skutečnou ozdobu. Její znělý mezzosoprán je bez jediného kazu, jako čistě vybroušený drahokam.
Po Sonatě XV a guattro Daria Castella se nám dostalo třetí porce Monteverdiho, tentokrát v méně závažném stylu, ze sbírky Scherzi musicali. Na milostnou notu byly všechny tři písně: Quel sguardo sdegnosetto líčí utrpení zamilovaného a útočí na ucho posluchače dráždivým rytmem, bohatými koloraturami v sestupných figuracích a v rychlém tempu. Velmi dojemná byla Si dolc’è il tormento na slova neznámého básníka s tak nadčasově sladkou a fantastickou melodikou, za jakou by se nemusel stydět žádný hitmaker století mnohem mladších. Díky tomu se verše dávno zapomenutého básníka donesly až k nynějším posluchačům. A závěr první poloviny obstarala pijácká píseň s lidově jednoduchým nápěvem i veršem Damigella tutta bella. Soubor barokních nástrojů zde předvedl zajímavou instrumentaci, v jednom místě přešel na doprovod bujné písně v pizzicatu, což ji značně osvěžilo. Ostatně o Monteverdim je známo, že rád užíval novátorských technik a právě pizzicato či tremolo předepisoval jako jeden z prvních skladatelů (například v Tancredovi). U pěvkyně jsme nutně museli obdivovat, že celý program první části koncertu přednesla v jednom zátahu, aniž odešla z pódia, a celý zpaměti! A to nejtěžší teprve mělo přijít po přestávce.
Druhou polovinu koncertu v podstatě celou vyplnil Zápas Tancreda a Clorindy z Osmé knihy „Madrigalů válečných a milostných“. (Předcházela mu jen instrumentální Passacaglia Biagia Mariniho.) Bitevní scéna, v níž křesťanský rytíř porazí v souboji pohanskou dívku, ukrytou v mužském brnění, a ta před smrtí od něj přijme křest a odevzdá se křesťanskému Bohu, je něco mezi operou a madrigalem a je psána pro tři hlasy. Všechny tři v tomto případě připadly jediné mezzosopranistce. Magdalena Kožená s mistrovstvím uplatnila nejrůznější finesy barokního zpěvu: bohatou ornamentiku, náročné trylky, opravdu hodně rychlá vzrušená parlanda, hlasové tremolo, tóny šeptané polohlasem. Střídala nálady podle scény, ale i charakteru postav, které právě hovořily – jinak ztvárnila odvážného Tancreda, jinak umírající Clorindu. Závěr s odchodem pokřtěné Clorindy do nebe zpívala andělsky jímavým hlasem. Nebyla to otázka skvělé techniky ani „poučeného stylu“, Magdalena Kožená má pro tuto hudbu především potřebnou inteligenci a obrovskou pokoru, s níž dává do služeb barokních mistrů to nejlepší ze svých značných schopností.
Krásnou atmosféru celého večera dotvořilo i vkusné nasvícení Rudolfina v barvách zlatých a rudých (u staré hudby se světelný design uplatňuje čím dál častěji), s řadami rozsvícených světélek v pozadí, které navodilo intimní dojem temné barokní scény s rozžatými svícemi. Jako přídavek zazněly ještě dvě písně Frescobaldiho a Meruly. Byl to večer výsostného umění, a proto je jistě radostnou zprávou, že tento program budeme moci obdivovat také na CD, které naše mezzosopranistka natočí se stejným tělesem.+++
===Hodnocení autorky recenze: 100 %
Magdalena Kožená – Con che soavi accenti…/ Jak líbeznými tóny…
Claudio Monteverdi a jeho doba
Magdalena Kožená (mezzosoprán)
Andrea Marcon (dirigent, cembalo)
La Cetra Barockorchester Basel
30. března 2014 Dvořákova síň Rudolfina Praha
Marco Uccellini: Bergamasca
Claudio Monteverdi: Con che soavità, Disprezzata Regina
Tarquinio Merula: Ballo detto il Polliccio, Ciaccona
Claudio Monteverdi: Addio Roma, addio Patria, amici addio
Dario Castello: Sonata XV a quattro
Claudio Monteverdi: Quel sguardo sdegnosetto, Si dolc’è il tormento, Damigella tutta bella
=přestávka=
Biagio Marini: Passacaglio a quattro
Claudio Monteverdi: Il Combattimento di Tancredi e Clorinda
Foto Jiří Sláma
