Důležité specifikum Mahlerovy Sedmé je, že její světová premiéra se konala v Praze v rámci Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory, která byla organizována v roce 1908, v době honosných oslav výročí šedesáti let panování Františka Josefa I., císaře Rakousko-Uherské monarchie. Tehdy bylo čím se pyšnit. Na našem území, které tvořilo severovýchodní cíp této velmoci, se nacházely například největší strojírny, mlýny, uhelný důl, cukrovar, lihovary a mnoho dalších úspěšných podniků. A tak byl na pražském Výstavišti pouze za účelem zmíněné oslavy vystavěn obrovský pavilon, který sloužil jen pro velkorysé hudební akce. Zde se také konalo první provedení Mahlerovy Sedmé symfonie.
Ta zazněla v plném lesku v provedení spojených orchestrů České filharmonie a Nového německého divadla pod vedením samotného autora 19. září 1908. Zmíněný pavilón byl po skončení výstavy zbořen. Zkoušky na premiéru probíhaly čtrnáct dnů, během nichž autor udělal mnoho korektur v původní verzi skladby, kterou dokončil již v roce 1905. Lze se oprávněně domnívat, že cílem korektur bylo podpořit hudbou na jednu stranu výlučnost situace, a dát jí tak slavnostní, velkolepý charakter, na druhou stranu též vykreslit nálady večera oslav, také se patrně i zalíbit centrální Vídni, když ve finále byl mimo jiné zařazen lehký nástin hymny mocnářství. Na tom není nic špatného, podobné výjevy zažíváme i dnes.
Semjon Byčkov vykreslil interpretaci v intencích výše řečeného. Vnímavý posluchač zde zachytil mnoho dobových názvuků i symbolik, které pocházejí z kultur, které se vyskytovaly na velkém území Rakousko-Uherska. Hudba, která zněla na koncertě České filharmonie, vedla ve své ideové základně i výrazových prostředcích nejen do předpokoje moderního evropského symfonismu 20. století, ale nechala vzpomenout i na kolážovitá symfonická díla Charlese Ivese (1874–1954) vykreslující atmosféru velkých společenských svátků v USA ve stejné době, kdy se konala pražská Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory.
Koncepce Semjona Byčkova tmelila Mahlerovu Symfonii č. 7 zdůrazněním velkého množství tematických vazeb, které procházejí napříč sedmdesátiminutovým kolosem a které ani na chvíli nenechávají posluchače bez orientační opory. Díky tomuto promyšlení nejsou ani věty Nachtmusik I. a II. nacházející se uprostřed cyklického pětivětí jen náladovými intermezzy, ale především jeho ústrojnými součástmi, ba komentáři vět, které je obklopují.
Hlavní prezentaci témat a osu nálad celé symfonie přináší ve své šíři však první věta. Dirigent se svým orchestrem k ní přistoupili s pokorou k jejímu bohatému členění a výrazovým kontrastům, které jsou sděleny za bohatého tempového dění. Velmi se mi líbila volba tempa oblasti vedlejšího tématu v expozici modifikované sonátové formy (nachází se od taktu 118 do nejbližší dvojčáry), kde bylo možné identifikovat efektní zpožďování, a tedy současně větší zdůraznění dlouhých časových hodnot pomocí drobných ornamentických skupinek, které Gustav Mahler vložil za tímto účelem do partitury a které zmíněné dlouhé hodnoty předchází. S takto nastaveným tempem vedlejšího tématu pak dirigent ve svém plánu uvědoměle pracuje a tvoří v něm mnoho dalších, s vedlejším tématem spjatých evolucí. Celkově však první věta přinesla do hudby především velkou energii oslavy a mnoho fanfárovitých úseků zahraných bezchybně a s patřičným leskem žesťovou sekcí České filharmonie. Tato sekce je ve skladbě vysoce exponována. Nelehká sóla provedli bez rušivých „kanárů“ hornisté Ondřej Vrabec, Jindřich Kolář, Mikuláš Koska a Petr Duda, obdivuhodný byl interpretační výkon hráče na baskřídlovku Jana Perného a mnoha dalších.
Není divu, že v symfonii je mnoho tanečních stylizací, z nich pak dominuje valčík, často ponořen do specificky vídeňského pohupování. Tanečními stylizacemi jsou naplněny nejenom již zmíněné věty Nachtmusik I. a II., ale i Scherzo, kde se blýskla dokonalou souhrou i vyladěním smyčcová sekce, ve svých sólech pak violistka Eva Krestová. V lyrických zastaveních i v blokovém hraní vyzněla též skvěle dřevěná dechová nástroje, především pak vynikla hobojistka Jana Brožková a mnoho dalších.
Mahlerova Sedmá přinesla mnoho pozitivních nálad. Je svědkem doby, která také nebyla lehká. V interpretačním naladění, jak ji momentálně orchestr hraje, může vzniknout výrazná nahrávka. Těšíme se na ni, stejně jako na další mahlerovské kreace, které v této sezoně ještě budou následovat.
Česká filharmonie. Semjon Byčkov
2. listopadu 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum, Praha
Program:
Gustav Mahler: Symfonie č. 7 e moll (77)
Účinkující:
Česká filharmonie
Semjon Byčkov
