Natalia Adamská: Cena Thálie mi dává nová křídla

  1. 1
  2. 2
Čerstvou držitelku Ceny Thálie za sezóny 2020-2022 Natalii Adamskou, sólistku baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, provází jednoznačná charakteristika: „Její křehký, mladistvý vzhled, technická suverenita a přirozený herecký projev ji předurčují k rolím mladých dívek.“ Nicméně je zřejmé, že taneční projev mladičká umělkyně, rodačky z polské Bydhošti, má mnoho tváří. Prestižní ocenění nezískala za křehkou dívenku, ale za nezkrotnou Carmen ve stejnojmenné inscenaci choreografa Jiřího Pokorného, která měla premiéru v Divadle Jiřího Myrona 12. 5. 2022. „Její technická suverenita a přirozený herecký projev utvářely od prvního okamžiku naprosto sebevědomou, přesvědčivou a krásnou postavu moderní dívky plné vášně, lásky a svobody. Carmen v podání Adamské je bezpochyby výjimečným zjevením na taneční scéně v minulé sezoně,“ konstatovala odborná porota.

Natalia Adamska (foto Lucie Maceczková)

Natalia Adamská studovala v letech 2009–2014 na Národní baletní škole v Gdaňsku, hned poté na nezávislé taneční škole Tring Park School for the Performing Arts v Londýně (2014-2017). Do ostravského baletního souboru nastoupila již v dubnu 2017 jako stálý host, v prosinci téhož roku se stala členkou sboru s povinností sóla a od září letošního roku jeho sólistkou. Upozornila na sebe především v ženském duetu v inscenaci Rossiniho karty v choreografii Maura Bigonzettiho a v roli Přítelkyně Svanildy v neoklasickém baletu Giorgia Madii Coppélia. „Když jsem si přečetla obsazení na Carmen, byla jsem v šoku,“ říká upřímně.

Co vás přivedlo k baletu? Rodinné zázemí, nebo jste „jen“ ráda tančila?
Pocházím z baletní rodiny a myslím, že na počátku byla vášeň pro balet. Moji rodiče a dědeček byli také tanečníci. Když jsem se narodila, nemohli mě nechávat samotnou doma, takže jsem se na ně chodila do divadla dívat už od malička. Ve věku 6-7 let jsem navštěvovala baletní studio a účinkovala jsem v různých představeních v divadle. Profesionální baletní škola byla však až asi 200 km daleko od domova, a proto jsem ze začátku neuvažovala o tom, že bych na baletní školu šla. Čas ubíhal a já stále jen přemýšlela, jestli bych měla profesionální baletkou být. Ale jednou mi ve škole, při sportovních aktivitách, můj učitel řekl: „Neplýtvej časem a jdi na zkoušky do baletní školy!“ A to rozhodlo, že jsem opravdu na přijímačky šla.

Na studium v Gdaňsku navázalo další studium na nezávislé taneční škole Tring Park School for the Performing Arts v Londýně. Co vám studium v Anglii dalo, jak na něj vzpomínáte?
V Anglii jsem na Tring Park School For The Performing Arts strávila poslední 3 roky studia a nemohu být dostatečně vděčná za to, co mi tato škola dala nejen jako studentce, ale i jako profesionální tanečnici. Znalosti, které jsem získala o klasickém i současném baletu, jsou nekonečné. Mít učitele, kteří měli takovou vášeň pro trénování a předávání svých znalostí mladším generacím, bylo prostě vynikající. Toto období mi ukázalo cestu, jak se stát dobrou umělkyní. Vše, co jsem se tam naučila, denně využívám. Pobyt v Londýně mi hodně pomohl jak v přístupu k tanci, tak k životu.

Na vaše londýnská studia navázalo v roce 2017 angažmá v ostravském baletu, kde jste postupně účinkovala v řadě inscenací. Když jste byla obsazena do titulní role v inscenaci Carmen choreografa Jiřího Pokorného, co vás napadlo jako první? Jak jste zareagovala?
Byla jsem úplně v šoku! Dívala jsem se na papír s obsazením asi pět minut a nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo, hlavně proto, že to byla moje první velká příležitost. Byla jsem velmi šťastná a řekla jsem si: „Udělám to nejlépe, jak svedu.“

Národní divadlo moravskoslezské – Carmen (Rei Masatomi jako Escamillo a Natalia Adamska jako Carmen, foto Serghei Gherciu)

Dává vám Cena Thálie nová křídla, nebo přináší tíži zodpovědnosti? Nebo od obojího trochu?
Thálie je hlavně něco, co jsem vůbec nečekala a musela jsem to nejdříve trochu „strávit“, abych si uvědomila, jak velká ta cena vlastně je. Dává mi křídla, abych mohla letět výš, mohla se současně stát lepším umělcem i člověkem. Také díky ní mohu uvěřit, že všechno je možné. Ale zodpovědnost mě po získání ocenění netíží. Pokud by to tak bylo, znamenalo by to, že nemám dostatek důvěry sama v sebe.

Jak jste k roli Carmen přistupovala? Co vás ovlivnilo při jejím ztvárnění?
Když choreograf Jiří Pokorný detailně vysvětloval svou představu Carmen, začala jsem ji tvořit svým způsobem. Ráda neustále experimentuji s postavou a pohybem, abych se při představeních nezačala nudit, a také kvůli publiku. Myslím si, že je zajímavé, vidět představení pokaždé trochu jinak. Upřímně – neřekla bych, že mě někdo v této roli nějak více ovlivnil. Vložila jsem do role trochu z Natalie a trochu ze své představy toho, jak Carmen vidím já. Tímto procesem se vyvinula.

Carmen je moderní, současná choreografie. Inklinujete spíše k ní, nebo ke klasice?
Ano, to je pravda. Dnešní tanečníci potřebují skvělou moderní techniku stejně tak jako klasickou baletní techniku. Já radši tančím tento typ kreací. Nicméně mám v sobě také vášeň pro čistý klasický balet. Když tančím, ráda propojuji svoje dovednosti v klasickém a moderním tanci.

Co ze svých dosavadních profesních zkušeností považujete pro svůj umělecký růst za nejdůležitější?
Rozhodně je to role Carmen. Zatím to byl zlatý hřeb mé kariéry. Nejde však jen o roli samotnou, ale o celý proces tvorby, který je s ní spojen. Hodiny, které jsme strávili prací na každém kroku, na každém malém detailu. Také bylo důležité hodně pracovat s emocemi a hereckou stránkou věci. Myslím si, že mi to opravdu pomohlo v profesním růstu po všech stránkách. Ale nebylo by to možné bez všech lidí kolem, kteří mi pomáhali s každým aspektem. Být na jevišti v tomto představení a propojit se skrze Carmen s publikem, to byl nezapomenutelný zážitek.

Rodion Ščedrin a Georges Bizet: Carmen – Natalia Adamska, Národní divadlo moravskoslezské (foto Serghei Gherciu)
Rodion Ščedrin a Georges Bizet: Carmen – Natalia Adamska, Národní divadlo moravskoslezské (foto Serghei Gherciu)

Od září 2022 jste sólistkou Národního divadla moravskoslezského, co vás čeká v nadcházejících sezonách?
Tuto sezonu plánujeme dvě premiéry. Louskáčka – Vánoční koledu (prem. 10. 11.) v choreografii Youriho Vàmose a Horu od Ohada Naharina. V Louskáčkovi mě čekají velmi hezké příležitosti. Díky velikosti souboru můžeme alternovat a zkoušet si výzvy v podobě různých rolí. Budete mě moci vidět jako Kolombínu, ve valčíkovém sólu, ve scéně Sněhových dětí, jako Olivera, prodavačku kaštanů nebo chůvu. Druhé představení začneme připravovat mnohem později, ale už teď se na něj těším. Více o tom, co nás čeká v následujících sezonách, zatím nevíme. Jsem vděčná za svůj profesní postup a doufám, že dostanu další taneční příležitosti v různých stylech. Mám ráda výzvy, jsem si jistá, že si je všechny užiju.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments