Majestátně a hřímavě: Bok, Baborák, Bárta a Český hornový sbor v saské Žitavě

Oktet vynikajících hornistů vytvářel od počátku koncertu majestátní dojem, jenž výborně konvenoval prostorám největšího saského chrámu. Horny jakoby měly křídla. Jejich tóny poletovaly nad muzikanty a vzájemně se doplňovaly a proplétaly ve svých linkách. Celkový dojem byl čarovný.

První číslo, Canzon Domenica Gabrielliho, byl překrásnou barokní a velmi pestrou hudbou. Okteto hornistů ji provedlo při vší skromnosti velmi velkolepě a živě. Odlišný, ale nikoliv nepříbuzný ráz měla skladba Altes Jahr Samuela Scheidta. Ta méně stavěla na pestrosti a obrazových protikladech, leč opět vygradovala k monumentálnímu vrcholu, avšak přes hudební askezi, spoléhající na narůstající naléhavost a sílu hlavní myšleny.

Po těchto úvodních kusech se hráči Českého hornového sboru přesunuli na kůr kostela. Vznikla tak několikaminutová proluka, která byla ze strany pořadatelů koncertu vyplněna aktualizováním informací k programu koncertu. Tato pauza se svým způsobem podepsala pod narušením rytmu večera, který tak lehce ztěžkopádněl a působil v tomto momentu rozpačitě. Změnu započatého rázu koncertu způsobil také výběr skladeb. Interpreti se rozhodli pro žánrový skok a uvedli, v provedení pouze Radka Baboráka a varhaníka Aleše Bárty skladbu Romance od Camille Saint-Saënse. Některým posluchačům, mně tedy ano, chvíli trvalo se na tento až impresionistický kus přeorientovat. Jinak snad vše bylo, jak má být. Zvuk místních varhan byl velmi jemný, příjemný, bohatý a zajímavý. Radek Baborák taktéž hrál jako Radek Baborák, tedy velmi dobře, zpěvně a zejména v pasážích v hlubokých tónech velmi působivě.

Následovalo to, co mělo být na celém večeru nejzajímavější, Totiž De Profundis Miloše Boka ve společném provedení Českého hornového sboru a varhan, dirigované samotným autorem. Hudba podaná z kůru měla oproti začátku koncertu velkou intenzitu a zněla úžasně silně. Téma se po Saint-Saënseovi svým způsobem vrátilo k barokním otázkám. Samotný part byl samozřejmě svým způsobem nadzemský, zkrátka zcela Bokovský, obsahující silnou pokoru vůči nejsilnější autoritě. Zároveň však kromě zmíněné pokory a hloubavosti přinášela extrovertní, hřímající pasáže oddělené velmi dramatickými zlomy. Myslím, že právě pro tento kus bylo dobré na koncertě být. Znovu, stejně jako na začátku tohoto textu mi na mysl přicházela slova jako “velkolepý” či “monumentální” a zkrátka s tím nic nenadělám.

Dalším vrcholem programu bylo uvedení první věty ze Symfonie č. 9 Antona Brucknera, rovněž upravené pro horny a varhany Milošem Bokem, který opět skladbu z kůru oddirigoval. Tato úprava, působící jako svébytné dílo, opět nepostrádala silné výrazové prostředky popsané už v předcházejícím De Profundis. Jediné, co ve srovnání s předchozím číslem skladba postrádala, byl silný modernistický ráz, dílo bylo více vyprávěcí a méně dramatizovalo. I tak se mi ale v některých pasážích samovolně rozvibrovala chodidla uložená na nožní opěrce chrámových lavic. Miloš Bok ve své úpravě Brucknerova díla náležitě podtrhl některé pasáže a vytvořil tak dílo, v němž malebné romantické úseky střídají silné rázy a krátké varhanní vstupy, které mírně disharmonicky ve vysokých rejstřících vytváří kontrast k hlavnímu sdělení. Když Brucknerem a Bokem vytvořená hudba, jako z jiného světa, dohřímala do mocného finále, bylo náročné diváctvo ukojeno, jakkoliv se poté program ještě jednou vrátil ve skladbě Hanse Lea Hasslera do období raného baroka.

Byl to skutečný hudební intelektualismus. Proč ale ne, jen v tomto kontextu působily částečně nadbytečně úvodní skladby večera, které se jinak z hřímajícího hudebního podkladu večera vymykaly. Opravdový koncert začal, až když se hrálo z kůru s varhanami. Tehdy se pod taktovkou Miloše Boka odehrálo výjimečné hudební představení.

Hodnocení recenzenta: 85%

Koncert lesních rohů

Domenico Gabrielli (1659-1690): Canzon
Samuel Scheidt (1587-1654): Altes Jahr
Miloš Bok (1968): De Profundis
Camille Saint-Saëns (1835-1921): Romance
Anton Bruckner (1824-1896): Symfonie č. 9, 1. věta Feierlich, misterioso (d moll) v úpravě M. Boka

Radek Baborák a Český hornový sbor
Aleš Bárta – varhany
Miloš Bok – dirigent