Vznik této práce v koprodukci A Studia Rubín realizovala tvůrčí skupina T.I.T.S. uznávané performerky Nely H. Kornetové, jak jinak než podle jejího konceptu a v její režii, využívající původní text Dagmar Radové. Jak název napovídá, představení se zaobírá projevy rakoviny. Nicméně nejedná se o osobní uměleckou zpověď ani dokumentárně laděné pojetí, jak by se (podle převažujících trendů v současném českém performativním světě) dalo předpokládat. Nezbytný výzkum, kterým si autorský tým prošel během příprav, přinesl do tvůrčího procesu širší kontext a ve výsledku tedy nahlíží na nemoc a její průběh v paralele s podobou dnešní společnosti.
Nela Kornetová spolu se svým jevištním partnerem Jarem Viňarským otevírají na scéně dveře do běžného světa běžného života, jak ho zná každý z nás, aby jej brzy začali konfrontovat s novým stavem a situací, které si nikdo nepřeje. S novým nečekaným vztahem, který začal bez jediné otázky a nechystal se dávat ani odpovědi. Jako nevěstě provdané proti své vůli nezbývá než se podvolit a najít v sobě lásku místo utápění se v zoufalosti a nenávisti.
Pozitivní přístup je, stejně jako ve skutečné realitě, velmi důležitým a zároveň ovlivnitelným faktorem. Zde jej násobí nečekaně sympaticky poetická rovina díla, která udrží v hledišti i toho, kdo se vůči tématu osobně či jinak vyhraňuje. Na scéně se střídají obrazy plné lyriky i nadsázky, vědomé zlehčování situace vyvažuje dramatičnost některých okamžiků. Pro deprese a žal nezbývá místo, naopak se překvapivě prosazuje hravost a skoro až dětská naivita. Ta začne bezelstně odkrývat žádostivost po tom, na co nikdy nebyl čas ani možnosti. Touha nejen žít, ale i si užívat.
Sebeironie je jako studená sprcha vracející snící bytosti zpět do skutečnosti. Hořké je procitnutí do okolního světa, kde vládne zmatek a strach z nevědomosti, který je někdy horší než jeho samotná příčina. A pak už jen zbývá samota jako přijetí osudu.
Role Nely Kornetové je postavou, jejíž život zasáhla ona zákeřná nemoc a jejíž myšlenky tvoří divadelní text popisující její pocity i postoj vůči „nedefinovanému“ (Jaro Viňarský). Je uvnitř toho těla, a nakonec se dostává i do její mysli a jako by se stal jejím alter egem. Ve stejném oblečení s ní prožívá všechno stejnou měrou. Lásku, odhodlání, slabost i smíření, rezignaci na fyzickou podobu, a nakonec i ztrátu svobody. Jejich existence jsou najednou neoddělitelné. Na gumové kanyle, která je spojuje skoro jako pupeční šňůra se vzájemně přetahují, škrtí i zamotávají. Mizí běžné oblečení, mizí vlasy a bizarní lesk stříbrných trikotů násobící nejistotu z budoucnosti i se otevírá prostor pro duchovní vnímání života. A když přijde rozdělení, znamená to konec vztahu, který byl „jeho“ životem.
Linie příběhu je sice vyprávěna pomocí slova, ale divadelní akci vytváří všechny přidružené performativní prostředky (pohyb, tanec, scénografie, kostýmy, videoprojekce, light design). Práce s dosvitem i luminiscenčními barvami evokuje nemocniční atmosféru a všudypřítomnou chemii. Ta je sice součástí léčby, ale stejně tak je častou příčinou obdobných onemocnění.
Za použití karaoke zazní svatební Total Eclipse of My Heart zpívané Jarem Viňarským. Jen s pousmáním lze konstatovat, jak se tím zvýraznila průměrnost stejnojmenné předvánoční premiéry Martina Talagy v divadle Ponec. Její pouhé povrchní zachycení hlubšího smyslu existence umělce na jevišti, přímo zasyčelo do ouška. Rozdíl mezi skutečným kumštem a snahou o umění se láme tam, kde nastává umělcova potřeba obhajovat nesmyslnost smyslem typu „to je schválně“, „dělám to pro sebe“ nebo „je to výzkum“. Vidíme jasnou čáru diferenciace, kterou ovšem spojuje jeden důležitý detail: snaha o podporu queer komunity v uměleckém prostředí našeho hlavního města. Ale její prezentace je na každém konci duhy jiná.
Tumor: karcinogenní romance patří bezesporu jak řemeslně, tak svou uměleckou výpovědí mezi to nejlepší, co žánr nového divadla v současnosti nabízí. Jeho společenská aktuálnost dává naději, že není všechno, co se zdá, jen slepou kolejí. Připomíná, že i zdánlivá beznaděj se může díky vnitřní lásce proměnit v budoucnost.
To nás přivádí k zdůraznění potenciálu konkurenceschopnosti takové práce, a to i mezi tradičně zavedenými žánry. O tom, že svůj podíl na tom má i jevištní charisma obou protagonistů, není pochyby. Zvláště pak Nela Kornetová svou osobitostí a svým sametovým hlasem diváka zcela odzbrojí.
Jaro Viňarský se ocitl v charakteru role, která mu stále poskytuje prostor pro jeho osobní performativní rozvoj a v kombinaci s vyspělým tanečním projevem a dokonalou pohybovou technikou kontaktu posouvá celou jeho uměleckou osobnost o další level výš. I tak stojí proti svému mladšímu kolegovi docela vysoko, stačí si vzpomenout na jeho obdobnou inscenační tvorbu, když byl v podobném věku. Jako by to bylo vlastně nedávno.
Tumor: karcinogenní romance
Text: Dagmar Radová & T.I.T.S.
Koncept & režie: Nela H. Kornetová
Dramaturgie: Dagmar Radová a Lucie Ferenzová
Scénografie & video: Jan Hajdelak Husták
Hudba & zvuk: Ondřej Sifon Anděra
Pohybová spolupráce: Matthew Rogers
Poděkování: Lærke Grøntved
Hrají: Nela H. Kornetová & Jaro Viňarský / Gregers Andreas Kroksleiven-Hansen
Premiéra 17. září 2019 v Invalidovně
Psáno z reprízy 22. února 2020 uvedené v rámci festivalu Malá Inventura 2020
