Malá poznámka k malé krychli a zmínka o kouli

Jedním z trendů dneška je snaha uplatnit současný tanec jeho propojováním s různými obory nescénického umění, což samozřejmě přináší skrze rozvíjející se spolupráci v žánru performing art vzájemné obohacení všech zainteresovaných. Na druhou stranu to však produkuje i množství tendenčních projektů, které často vznikající jen proto, aby se vyvíjela aktivita splňující podmínky pro podporu z veřejných prostředků. Následně ještě se snahou prosadit se více jako performance ve scénickém umění stále se dokola zaobírající vzájemným vztahem těchto oborů, případně kladou a řeší zbytečné otázky v hypotetických rovinách. Jedním takovým se zdá být i projekt Cube, který vznikl za podpory Studia ALTA, kde je i uváděn.
Eliška Benešová – Cube (foto Karolína Šnajdrová)

Propojení tance, sochařství, designu, light designu a hudby se jen těžko může chtít zařadit do experimentální roviny zkoumající svou vzájemnost jako inovativní objev. Vždyť právě tato umělecká odvětví k sobě mají nejblíže a spolupracují už od dob modernistické avantgardy. A i když samotní protagonisté zřejmě tuto dobu nezažili, neznamená to, že je v pořádku ji tiše ignorovat. Cesta, kterou se tvůrčí tým Cube vydal, vyhledává bezcílnost v hypotetické rovině tendenčně kladených otázek, a i proto je výsledek jen souhrnem nicneříkajících pokusů o rozpohybování sádrového modelu krychle, střídaných dlouhými a rovněž nicneříkajícími prostoji v jevištní nečinnosti.

Bohužel ani mládí a roztomilost performerky Elišky Benešové v designově zpracovaném kostýmu stříbrné barvy lichotící její postavě, která se v jednu chvíli dobere i k zajímavému tanečnímu hýbání, nepomáhá. A přitom by stačilo jen rezignovat na konvenčnost kukátkového jeviště a performanci přesunout do možností ve variabilitách prostoru, kterým právě ALTA v Invalidovně disponuje. Krychle totiž není primárně útvarem v prostoru, ale prostorovým symbolem daných geometrických hodnot, od kterých se teprve vše odvíjí. Cube k nim však ani nedojde.

Možná ještě připomeňme jinou performanci z ALTY, umístěnou do stejného prostoru „ALTA Room“ v prvním patře levého křídla Invalidovny, taktéž se zaobírající vztahem útvaru k vnějšímu světu. Loni uvedené v on-line předpremiéře a bohužel letos minimálně živě reprízované Momentum – autentické nebo atletické dílo v produkci Me-Sa. Jeho protagonistkami jsou tanečnice a choreografka Martina Lacová a scénografka a performerka Zuzana Sceranková. Jejich inspirace koulí, respektive jedinečným momentem kumulace energie dává rovinám této tvorby daleko větší vrstevnatost. Jejich dílo prochází dimenzionálně různorodé úrovně vnímání od abstrakce ke konkrétnosti a zpět skrze časovou dynamiku zastavení, jevištní design i pohybové zpracování. Jeho otázky i odpovědi vychází ze skutečné touhy po poznání času i prostoru. Bylo by logické, kdyby Cube bylo jakýmsi reakčním pokračováním v nějaké tematické sérii, to by ovšem muselo chtít víc vědět o minulosti, aby mohlo lépe pochopit i samo sebe.

ME-SA: Momentum (zdroj Studio ALTA)

Cube
Choreografie, performance: Eliška Benešová
Námět, scénografie: Kristýna Kužvartová
Hudba, scénografie
: Michal Nachtigal
Light design
: Michal HóR Horáček
Neveřejná premiéra 26. 4. 2021 v divadle Studia ALTA
Psáno ze reprízy 18. 11. 2021

Momentum – autentické nebo atletické dílo
Koncept: Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková, Klára Hutečková
Interpretace
: Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Klára Hutečková
Hudba: Ivo Sedláček 
Lightdesign: Jiří Šmirk
Pohybový koučing: Jaro Viňarský
Grafický design: Viktória Jehlárová
Neveřejná premiéra 28. 11. 2020 ve Studiu ALTA – Invalidovna

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments