Violu da gamba jako sólový nástroj si většinou spojujeme především s francouzskou hudbou druhé poloviny 17. a první poloviny 18. století, popřípadě s hudbou anglickou. Letní slavnosti staré hudby tento nástroj, který si získává mezi posluchači stále více ctitelů, představují opakovaně a v různých kontextech. Tak například vzácně vídaný a slýchaný gambový consort byl lákadlem koncertu nizozemského souboru La Violetta v roce 2015, na kterém zazněly v instrumentálním provedení italské madrigaly z přelomu 16. a 17. století. Díla slavných francouzských virtuózů a skladatelů Maraise, Forquerayho a Viséeho, včetně skladeb pro dvě gamby, zahrály před třemi lety Romina Lischka a Irene Klein ze souboru Hathor Consort. Podobně zaměřený byl i skvělý loňský koncert Due virtuosi, na němž se představili Vittorio Ghielmi a loutnista Luca Pianca.
Koncert Krzystofa Firluse, který u Vittoria Ghielmiho studoval na salcburském Mozarteu, a cembalistky Anny Firlus nabídl tvorbu skladatelů z německé kulturní oblasti, do níž lze počítat i Polsko. První z uváděných autorů – Christian Podbielski, současník Johanna Sebastiana Bacha, byl katedrálním varhaníkem v Královci (Königsbergu). Zdali též hrál na gambu není známo. Čtyřvětá Sonáta a dur pro violu da gamba a basso continuo je každopádně zdařilým opusem, který si žádá zdatného sólistu. Zaujme mimo jiné druhou větou s výraznou líbivou melodikou. Pro gambistu ještě náročnější je Sonáta g dur jeho syna Christiana Wilhelma, který studoval a později sám vyučoval na královecké univerzitě v době, kdy zde působil Immanuel Kant. Skladba v novějším galantním či „pocitovém“ stylu oplývá virtuózními pasážemi (například náročné běhy v Allegru). Obě sonáty patří k profilovému repertoáru dua. Jsou součástí nahrávacího projektu z roku 2017, v rámci něhož je interpreti konfrontovali s tvorbou Johanna Sebastiana Bacha a jeho syna Carla Philippa Emanuela.
Kontrastním intermezzem byla sólová skladba Andante f dur pro cembalo Macieje Kaminského. Klasicistní autor, narozený v Uhrách (na nynějším maďarsko-slovenském pomezí), studoval a působil ve Vídni. Natrvalo se však usídlil ve Varšavě a je kromě jiného zakladatelskou osobností polské „národní“ opery.
Druhá polovina koncertu po přestávce patřila Sonátě d dur pro violu da gamba a obligátní cembalo Johanna Sebastiana Bacha a hudbě Carla Friedricha Abela. Nejednalo se opět o nikterak náhodnou dramaturgii. Příslušníci rodiny Bachovy a Abelovy k sobě měli po dvě generace poměrně blízko. Johann Sebastian Bach během svého kapelnického angažmá v Köthenu šéfoval Christianu Ferdinandu Abelovi, jenž zde byl gambistou i houslistou, a pojily je i přátelské styky (Bach se například stal kmotrem jeho dcery). Jeho syn Carl Friedrich u Bacha několik let studoval v Lipsku. Mohl tak být jako mladík i interpretem Bachovy náročné sonáty, již lze datovat mezi roky 1736 a 1741. Posléze získal místo v kurfiřtské kapele v Drážďanech, přičemž v témže městě jako varhaník působil Wilhelm Friedeman Bach. Proslulost si však mladší Abel získal v Londýně. Byl znám jako virtuos – poslední z velkých gambistů – svou působivou emotivní hrou (ale i zálibou v alkoholu). Ve spolupráci s Johannem Christianem Bachem též pořádal koncerty, na kterých vystupovali významní umělci evropského kontinentu a zaznívaly nejnovější skladby.
Zatímco Abelova Sonáta č. 2 f dur byla původně určena houslím, čtyřvětá Sonáta g dur je čistě gambovým repertoárem, i když donedávna neznámým. Spolu s dalšími 27 rukopisy byla skladba objevena v roce 2014 jako součást sbírky pruského velvyslance v Londýně, hraběte Maltzana. Svým proměnlivým charakterem a názvuky lidové melodiky v úvodní části je posluchačsky velmi vděčná.
Protagonisté koncertu přesvědčili o svých kvalitách. Krzysztof Firlus se prezentoval soustředěnou hrou, precizní artikulací i promyšleným frázováním. Hudebního výrazu dociloval uměřenými prostředky. Občasné intonační nepřesnosti ve vyšší poloze celkovému dojmu příliš neškodily. Svým ušlechtilým tónem a citlivou hrou zejména v pomalých větách Krzysztof Firlus připomenul to, co se o gambě tvrdí, totiž že je to nástroj, který má nejblíže k lidskému hlasu a jeho nuancím. Anna Firlus byla svému manželovi zcela rovnocennou hudební partnerkou, jak v sólisticky exponované Bachově sonátě, tak v ostatních číslech programu. Zvuk dvoumanuálového cembala francouzského typu z dílny renomovaného českého stavitele Františka Vyhnálka, zapůjčeného pro tento koncert, se s gambou dobře snoubil.
Celkově byl koncert povedeným počinem a příjemným zážitkem pozdního starohudebního léta, kterého si lze v současné době vážit ještě více než obyčejně. Letní slavnosti staré hudby se uzavřou již v pondělí 7. září v Trójském zámku koncertem inspirovaným osobností známé milovnice hudby i dalších umění – švédské královny Kristýny. Snad se budeme moci podobně těšit i z koncertů nadcházející „řádné“ koncertní sezony…
Hodnocení autora recenze: 80%
Letní slavnosti staré hudby: Galantní dialog
Zrcadlová kaple Klementina, 3. září 2020, 19:30
Anna Firlus – cembalo
Krzysztof Firlus – viola da gamba
