Marek Čermák: Po staletích objevujeme zapomenutou krásu

S Musicou Figuralis jste uskutečnil večer nazvaný Missa Sanctissimae Trinitatis, kde jste představili hudbu českého skladatele, virtuosa a kapelníka olomoucké katedrály Antona Neumanna. Neumann ovšem nebyl pouze lokálním tvůrcem – mohl byste nám ho přiblížit?
Anton Neumann (1721-1776) byl český skladatel, houslista a kapelník z německého jazykového prostředí. Za svého života byl významnou osobností, o čemž svědčí mimo jiné nemalé množství originálních skladeb dochovaných v evropských hudebních sbírkách.

Narodil se v dnešní Horní Řasnici (do r. 1949 Bernsdorf). Vzdělání získal pravděpodobně díky brněnským augustiniánům, přičemž po studiích působil nejpozději od roku 1738 jako brněnský věžný tovaryš. V rozmezí let 1744-1755 nemáme o Neumannovi žádné další zprávy. Můžeme však předpokládat, že odešel studovat do některého z významných hudebních center, protože se s ním roku 1759 setkáváme v Kroměříži jako se zkušeným kapelníkem a výborným skladatelem. Není vyloučeno, že studoval nebo působil ve Vídni, protože jako ředitel kroměřížské kapely olomouckého biskupa hraběte Leopolda Egka zajišťoval od roku 1759 nejmodernější repertoár a hudební nástroje právě v hlavním městě monarchie. (V současné době proto přede mnou stojí úkol probádání vídeňských matrik a také jiných zdejších dokumentů, kde bych působení Neumanna mohl případně dohledat.) V Kroměříži setrval Neumann minimálně do roku 1764, a to ve funkci kapelníka dalšího olomouckého biskupa hraběte Maximiliana Hamiltona (od roku 1761). Významnou událostí pro skladatele musely být oslavy provázející korunovaci Josefa II. na císaře Svaté říše římské národa německého ve Frankfurtu nad Mohanem v dubnu 1764, kde vystupoval jako houslový virtuos s císařsko-královskou dvorní kapelou. Nejpozději od roku 1764 nastoupil Neumann místo kapelníka u krakovského arcibiskupa Kajetana Sołtyka, kde působil nejpozději do roku 1767. Minimálně v rozmezí let 1767 až 1769 zastával kapelnické místo u knížete Johanna Adama von Auersperg ve Vídni. Po úmrtí kapelníka olomoucké katedrály Josefa Gureckého se přihlásil na jeho místo, kde nastoupil od 1. června 1769. Místo bylo nejen vysoce prestižní, ale zpravidla doživotně perspektivní, protože zaměstnavatelem byla kapitula. Ve své funkci začal nový kapelník sebevědomě zavádět moderní hudební reformy. Rozšířil instrumentální obsazení na kůru katedrály, pořídil nové nástroje a prosadil nekompromisní a precizní styl zkoušení s tvrdou disciplínou. Přes nemalý odpor podřízených své umělecké záměry vždy spolehlivě prosadil, neboť měl plné zastání zaměstnavatele. Ze vzájemné korespondence Neumanna s kapitulou vyplývá obrovský respekt nadřízených vůči sebevědomému umělci, který hodlal povýšit hudbu v olomoucké katedrále na „tu nejlepší v zemi“. V rámci tohoto záměru dokonce kapitula na apel Neumanna rozvázala pracovní poměr s městským hudebním institutem (olomouckým věžným) a poskytla skladateli prostředky i možnost samostatné volby při výběru hudebníků. Tento revoluční počin nemá v evropské hudební historii obdoby a prokazuje fakt, že zaměstnavatel neměl o kvalitách, proslulosti a zkušenostech svého kapelníka pochyb. Olomoucká kapitula chovala k umění a odkazu skladatele vysokou úctu i po jeho smrti. Tento respekt nám dokládá do té doby nezvyklé hmotné i právní zajištění poskytnuté mladé vdově po skladateli, Julianě.

Neumannův význam spočívá v jedinečnosti a množství jeho dochované tvorby vykazující z nemalé části rysy bouřlivého stylu, dnes často nazývaného Sturm und Drang. Neumannovy skladby nám díky své specifitě umožňují definovat autorství u materiálů, kde nemáme uvedeno křestní jméno. Z hlediska nejnovějšího výzkumu je jeho dílo objevováno ve sbírkách střední, částečně západní, severní a jižní Evropy. Autor za svého života dokonce publikoval skladby u známých vydavatelů (Breitkopf v Lipsku, Ringmacher v Berlíně, Marescalchi v Benátkách).