Mařenka má nového Jeníka: Z ciziny, ale mluví česky

  1. 1
  2. 2

Pražské Národní uslyší už za pár dnů nového Jeníka. Tenorista Pavel Černoch tu byl k vidění před pár lety a při jeho velmi slibných začátcích ho také poznali v Brně. Pak ale zčistajasna zmizel, aby se jeho jméno začalo čím dál častěji objevovat na programech zahraničních operních domů. Teď je tu po čase zpátky, byť jen na skok, zatím na tři představení Prodané nevěsty v září a říjnu. Jaký bude nový Jeník? Jaký vůbec je ten dnešní Pavel Černoch? A jaké jsou jeho další plány a zahraniční nabídky? Zdaleka nejen o tom je následující rozhovor.

Začněme zkraje: V jednom z vašich profilů jsem se dočetl, že původní profesí jste umělecký manažer a teprve časem jste coby profesionál začal zpívat. Co vás vůbec ke zpěvu přivedlo? A nezalitoval jste toho někdy později?

Nikdy jsem své životní plány neměnil, neplánoval jsem. Já jsem zpíval od malička v dětském sboru Kantiléna a vždycky mě to moc lákalo, ale ne na profesionální úrovni, z toho jsem měl obavy. Nejsem z muzikantské rodiny, a proto to nebylo tak jednoznačné, i když mně rodiče vždycky absolutně podporovali, za to jsem jim oběma moc vděčný. Na začátku mých studijních pokusů se mi nedařilo tak, jak jsem si to představoval, a tak jsem raději odsunul zpěv na úroveň „koníčka“ a začal jsem se věnovat managementu, což mně vždycky taky moc zajímalo a fungovalo to velmi dobře. Ono to povolání má velmi mnoho společného s divadlem, když chcete zaujmout, získat klienta a nebo dobře prodat, musíte být hodně přesvědčivý, a to je u divadla stejné. Moji kolegové a kamarádi jezdili na golf a já jsem studoval zpěv a zpíval. Teprve celkem nedávno se to obrátilo a postupně začal převažovat zpěv nad byznysem. A jestli toho lituji, tak to ještě nevím, já zpívám profesionálně teprve pět let a zatím, pro mě překvapivě, úspěšně. 

L.Janáček: Příhody lišky Bystroušky -Rechtor (Sevilla 2004) 

 Zpěv jste studoval ve Florencii. Proč zrovna tam? Nevěřil jste snad našemu domácímu pěveckému školství?

Ono to se mnou není tak jednoduché. Já jsem maximalista a pedant, a to nejen ve zpěvu. Měl jsem vždycky velice vyhraněnou představu o tom, jak bych chtěl zpívat, a tu mám do dneška. A hlavně můj hlas nebyl tak úplně jednoduchý na školení. V Česku jsem nikoho nenašel, kdo by mým představám odpovídal a u koho bych se cítil komfortně, a tak jsem hledal i v zahraničí a skrze různé náhody jsem nakonec našel mého učitele právě v Itálii. Měl jsem ale i tu velkou výhodu, že jsem požíval již zmíněné podpory mých rodičů a ti si to naštěstí mohli finančně dovolit a záhy jsem si i sám vydatně vydělával v managementu. To je určitě pro takové akce, jaké jsem podnikal, rozhodující. Já jsem studoval vždycky jen soukromě a platil jsem si i letní kurzy herectví a to pět let. Jednou jsem to počítal. Pořídil bych za to malý byt v Praze.

Jste i teď pod aspoň občasnou kontrolou stálého pěveckého pedagoga?

Neustále a ne občasnou, ale velice pravidelnou. Studovat musíte v tomto oboru pořád, celý život, jinak je to cesta do pekel. Potřebujete pořád někoho, kdo Vás vede a reaguje na změny hlasu, které během kariéry a s narůstajícím věkem a s každou novou rolí zákonitě přicházejí. A někoho, komu důvěřujete a kdo vám vyhovuje. Já jsem takového učitele našel. Pořád musíte růst a to mě baví, vždycky máte dojem, že už by to mohlo být na maximu a najednou zjistíte, že můžete jít ještě dál a dál, to je super.

Vůbec poprvé jsem vás zaregistroval v jedné z malých rolí na DVD nahrávce Weberovy Euryanthy v Teatro Lirico Cagliari, z doby, kdy se o Vás ještě v Česku vůbec nevědělo. Kde a v čem vůbec došlo k vašemu debutu v opeře a jak rychlé byly vaše další kroky?
 
Na to se mě v cizině často ptají a já to přesně ani nevím. Tím, že jsem měl tak dlouhý rozjezd a tolik různých marných pokusů, tak si to přesně nevybavuji . Zlom nastal, když jsem debutoval v Praze na letním festivalu ve Státní opeře jako Alfredo v Traviatě. To bylo myslím v roce 2005. Od tohoto okamžiku se to celé nastartovalo. Dostal jsem nabídku do Národního na všechny ty role a roličky, co jsem tam dělal. V Národním jsem byl jako stálý host dva roky, to byla éra Dvořák – Nekvasil. Tito dva pánové mě velice podporovali a jim vděčím za ten rozjezd.

B.Smetana: Tajemství -Vít (Praha Národní divadlo 2006/s M.Haan jako Blaženkou)

V pražském Národním, resp. Stavovském jste zpíval Alfréda (La traviata), Ottavia (Don Giovanni), Ernesta (Don Pasquale), Víta (Tajemství) a Michelise (Řecké pašije). Od podzimu 2007 jste se ale z Česka prakticky vytratil, když jste se stal sólistou vídeňské Volksoper. Jak k tomu vůbec došlo?

Jednoduše. Dostal jsem nabídku od vídeňské agentury Hollaender-Calix, abych přijel na předzpívání a to se líbilo. Dostal jsem smlouvu na rok a zároveň i nabídku do Grazu a Linze na hostování na Edgarda a Bettelstudenta.

Ve Vídni jste se představil jako Alfréd, Camille de Rossilon (Die lustige Witwe), Lyonel (Martha), Alfred (Die Fledermaus) a Rodolfo (La boheme). Jak své dvě sezóny ve Volksoper hodnotíte? Vzpomínám si, že třeba Magdalena Kožená nebyla ze svého tamního angažmá v době počátků své kariéry úplně nadšená…

Já jsem byl nadšený a ve Volksoper se mi velice dařilo. Nastoupil jsem zároveň s novým vedením, v jehož čele stál a stojí vynikající rakouský herec Robert Mayer. Měl jsem ale tolik práce, že jsem nemohl první rok dělat nic jiného. Musel jsem vplout bez zkoušek do všech inscenací, s výjimkou Bohémy, které zmiňujete. Učil jsem se a doufal, že to nepokazím. Nepokazil jsem to, a proto to potom asi nabralo celkem rychlé obrátky. Z angažmá jsem odešel už po osmi měsících a dostal jsem hostovací smlouvu, a tak jsem mohl začít i jezdit do jiných divadel, které mě zvaly.

Volksoper je, marná sláva, hodně ve stínu Staatsoper. Jak je tam tvrdá konkurence? Budete ve Volksoper pokračovat?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na