Mariusz Kwiecien alias Escamillo z MET: Jsem šťastný

Nejspíš nejlepší Enrico z Donizettiho Lucie posledních let. Ten po všech stránkách strhující výkon sledovali před rokem lidé po celém světě, při přenosu z newyorské MET do kin. A právě dnes přichází na řadu jeho Escamillo. Polský barytonista, osmatřicátník Mariusz Kwiecien sklízí ovace ve všech předních operních domech. Mozartův Don Giovanni, Guglielmo či Almaviva, Belliniho Riccardo, Donizettiho Belcore a Malatesta, Verdiho Germont, Čajkovského Oněgin, Pucciniho Marcello… Mariusz Kwiecien má být skutečně na co pyšný. Jsme rádi, že jen pár hodin před svým dnešním představením Bizetovy Carmen v newyorské Metropolitní opeře (a také pár měsíců před svým pražským vystoupením) poskytl Mariusz Kwiecien našemu webu následující exkluzivní rozhovor.

Podle vašeho profesního životopisu to vypadá, že jste už na vrcholu vaší kariéry. Co si o tom myslíte vy? Jaké máte další cíle?

Je velmi těžké říci, kdy nastane vrchol kariéry. Já jsem prostě šťastný za to, čeho jsem dosáhl nyní. Když přemýšlím o své budoucnosti, vidím, jak postupuji stále tou samou bezpečnou cestou. Nebudu vědomě dělat nic, co by zničilo můj lyrický hlas a osobnost. Vždycky říkám, že to ,co zpívám v pondělí, by nemělo ohrozit můj nedělní dobrý spánek.
G.Bizet: Carmen (Escamillo, E.Garanča jako Carmen – MET 2009)

Na který z vašich dalších pracovních úkolů se nejvíc těšíte?

Na to, že mezi mé oblíbené role přibude několik dalších. Nejdřív to bude Posa z Verdiho Dona Carlose, zpívaný v italštině. Nemám totiž francouzskou verzi rád. Další zajímavou postavou bude Wolfram z Wagnerova Tanhausera. Také jsem tohle léto v Paříži zpíval Krále Rogera, pro mě to novou roli, a oblíbil jsem si ji. Bude to asi má nejmilejší role po následujících pár let.

Na které role si zatím netroufáte a proč?

Na všechny, které mohou mít vliv na to, že můj hlas „ztěžkne“. Zatím se nechci pouštět do velkých Verdiho rolí, psaných pro hrdinný barytonový hlas. Počkám deset nebo patnáct let a pak se eventuálně pustím do Simona Boccanegry. Maškarního plesu, Otella nebo Toscy. Jednou to určitě zkusím.

W.A.Mozart: Don Giovanni (Bilbao 2005)

V Metropolitní opeře právě teď zpíváte Escamilla v Carmen. Jak těžký to je pro vás úkol?
 
Escamillo je napsán pro trochu mohutnější a hutnější hlas, než mám já. Ale tuhle roli zpívají většinou právě barytonisté s lehčím hlasem. Je to pro baryton skvělá příležitost, jak být „velkým kladným hrdinou“. Silným a úspěšným. Většinou zpíváme padouchy a lotry nebo prostě ty horší. V téhle opeře mám jednu z nejznámějších a nejpopulárnějších árii v operním světě a báječný velký duet. A tahle role se mi dělá dobře, jsem v pohodě.
G.Donizetti: Don Pasquale (Malatesta, A.Netrebko jako Norina a J.D.Flórez jako Ernesto – New York MET 2006)

Jak velký rozdíl je to pro vás zpívat v MET při přímém přenosu do kin oproti běžnému představení?

Když jsem na jevišti, nemyslím na to, kolik lidí mě poslouchá. Prostě dělám svoji práci, jak nejlépe umím. Nezáleží přece na tom, jestli zpíváte pro deset lidí na soukromé akci nebo pro milion v kinech. Je to to samé, jsem vždycky soustředěný jen a jen na zpěv.

P.I.Čajkovskij: Eugen Oněgin (Moskva Velké divadlo 2006)

Zpíváte často v Americe, zdaleka nejen v MET. V čem se podle vás liší americké operní publikum od evropského?

Každé představení má svoji atmosféru a osobitost. Americké publikum reaguje spontánněji a je méně kritické, než publikum v Evropě. Já ale rád zpívám všude, kde se cítím dobře a kde mi vyhovuje režie, hudební nastudování a kolegové na jevišti.

G.Puccini: La boheme (Marcello, A.Gheorghiu jako Mimi, Londýn Covent Garden 2005)

O operních divadlech v Polsku se toho v zahraničí moc neví. Jaká je úroveň opery v Polsku?

Zpíval jsem jen ve třech operních produkcích v Polsku. Ve Varšavě a v Krakově. Nastudování, zejména ve Varšavě, byla skvělá a snesla srovnání s ostatními evropskými a americkými operními domy. Když jsem doma v Polsku, nechodím do opery, takže je pro mě těžké říci, jaký je standard běžných operních představení v našich divadlech.

R.Leoncavallo: Pagliacci (Silvio, D.Dessi jako Nedda – New York MET 2004)

Váš pracovní kalendář je nabitý. Není vám líto, že nemáte příliš času na soukromý život?

Můj soukromý život je takový, že si mohu říct, že jsem šťastný a spokojený člověk. Až budu starý, zůstanu na jednom místě, které pro mě bude domovem, budu odpočívat a číst noviny. Teď si užívám nádherné dobrodružství, které mi zanechá spoustu vzpomínek, které si později budu připomínat a budu z nich žít.

G.Donizetti: Lucia di Lammermoor (Enrico, D.Dessay jako Lucia – New York MET 2007 – foto K.Howard)

V listopadu budete zpívat v Praze. Jaký chystáte program vašeho koncertu?
 
Ještě jsem se nerozhodl, co budu v Praze zpívat. Nejspíše to bude něco z mého běžného repertoáru. Strašně se těším, že uvidím Prahu, tohle město známé svojí krásou i historií.
Je to vlastně zvláštní, i když žiju v Krakově, nikdy jsem v Praze nebyl. Doufám, že českému publiku se koncert bude líbit. Tak jako všude jinde, i jim budu zpívat z celého svého srdce.
V.Bellini: I puritani (Riccardo – Seattle 2008)

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů!

www.mariuszkwiecien.com

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments