Mariusz Kwiecień: I Mackerras se smál mojí češtině

Když před několika lety pověsil aktivní pěveckou kariéru ze zdravotních důvodů na hřebík (pozn. autora: nebyly to hlasové důvody), začal se věnovat pedagogické činnosti, v níž je neméně populární jako ve své předchozí profesi. Systematicky se věnuje i českým operním nadějím, s nimiž a jejich dalšími mentory 18. června 2024 vystoupí na společném koncertu v Rudolfinu. Na pódium se v tento jedinečný večer vrátí nejen jako pedagog, ale i jako pěvec.

Jako operní hvězda jste si mohl vybírat divadla i produkce a nyní jako neméně úspěšný hudební pedagog si asi můžete vybírat školy, se kterými budete pracovat. Jak se stalo, že spolupracujete zrovna s těmi českými?
Víte, v hudební branži, stejně jako v politice, je plno věcí zejména o dobrých osobních vztazích. S Alenou Kunertovou jsme se seznámili před lety, několikrát mě pozvala, abych vystoupil v Praze, ale po chvíli to bylo víc než jen o umělci a promotérovi, už to nebyl jen business, stali se z nás přátelé a po celou dobu jsme zůstali v kontaktu. Když jsem pak odešel ze světa velké opery a začal vyučovat jak v Krakově, tak v různých institucích po celé Evropě, zeptala se mě jednou, zda bych se nechtěl věnovat i rozvoji českých talentů. Můj kalendář byl v té době už dost plný a upřímně řečeno, kdyby to byl kdokoliv jiný, odmítnul bych. Ale kvůli naším dobrým vztahům, kvůli našemu přátelství jsem ji odpověděl: “Kdy se můžu přijet na ty pražské talenty podívat?”

Tak popisuje Mariusz Kwiecien začátek jeho spolupráce se Spolkem přátel hudebních talentů. Ta již trvá přes tři roky a během té doby byl v Praze mnohokrát a dal nespočet soukromých i veřejných lekcí. Díky činnosti Spolku spolupracuje s Dejlovou konzervatoří, Pardubickou konzervatoří, HAMU, bratislavskou VŠHU, ale zároveň i aktivně vyhledává české operní naděje na operních představeních. To je mj. i případ Arnheidur Eiríksdóttir a Daniela Matouška. Ten popsal jejich spolupráci takto: „S Mariuszem jsme pracovali např. na árii Nadira a duetu se Zurgou (Lovci perel), u kterého se Mariusz rozhodl, ze jej na koncertu společně uvedeme. Práce s tímto neskutečně pohodovým, energickým a naprosto profesionálním člověkem je opravdu velkou oporou a povzbuzením, o to víc, že s ním můžu sdílet podium při jednom z nejslavnějších duetů pro tenor a baryton. Moc se na tento okamžik těším!“

Ivan Lyvch, absolvent z Bratislavy, se nám svěřil: „Mariusz dokáže přetavit vlastní zkušenosti do každé skladby, na které pracuje s mladými zpěváky. Velmi rychle jsme si k sobě našli cestu, pohotově mi uměl pomoct s interpretací, ale stejně i s technickými záležitostmi a problémy. Propojil techniku ​​a interpretaci v jeden velký výrazový celek. Díky němu nyní vnímám mnohé árie různorodější, a spolu jsme v nich našli různé výrazové odstíny, které ukážu i na koncertě.“ Vyznává se sólista bánskobystrické opery, který na koncertu 18. 6. přednese mj. slavnou Greminovu árii o tom, že láska klíčí v každém věku.“

Sopranistka Emma Balunová k tomu dodává svou zkušenost: „Spolupráce s panem Kwiecieńem mi přinesla hodně co se poznání mého hlasu týče ve smyslu nového vnímání hlasového potenciálu. Mariusz mi dodal i sebevědomí, které je pro budoucího operního zpěváka nezbytné. Jeho cenné rady mi velmi pomohly a konečně jsem si uvědomila jakou cestou bych chtěla svůj hlas dále směřovat, protože ještě donedávna mi to vůbec nebylo jasné. Z našich hodin si nejvíce vážím toho, že po technické stránce pomáhá vést hlas zpěváka naprosto přirozeně, ale precizně a dostává ho do úplně nových sfér. Zároveň jsou hodiny zpěvu s ním vždy zábavné a energické.“ Emma na koncertě mj. zazpívá se svým mentorem duet Là ci darem la mano z Dona Giovanniho.

Jak se liší klasický koncert od koncertu se studenty a profesory?
Tyto koncerty jsou nesmírně důležité, a to jak pro studenty, tak i pro obecenstvo. Studenti se naučí se vzájemně podporovat, což je pro ně pak strašně důležité v operních produkcích. Také se jinak snaží a vydají ze sebe víc, když mají zpívat se svým profesorem. To už je věc psychiky. Je to úplně jiná energie a motivace, obecenstvo to vycítí. Důležité je to i pro posluchače, protože je dobré mít nějakého oblíbeného zpěváka a systematicky sledovat, jak se přes roky jeho hlas vyvíjí. Je to daleko lepší než „jen“ jít na operní představení a pak si říkat, že ten a ten, či ta a ta zpívala pěkně. Tímto koncertem dáváme posluchačům příležitost opravdu někoho sledovat od začátku kariéry. A já si troufám říct, že všichni, kteří se mnou v Rudolfinu vystoupí, mají na světovou kariéru.

Jaké největší problémy má začínající pěvec? Byla nějaká překážka, o které jste si na začátku řekl ‚tak s tím jsem opravdu nepočítal?
V začátcích žádné reálné překážky nejsou. Všechno je pro vás nové, všechno si jako mladý člověk užíváte. Mimo hlasového tréninku jsou to večeře a večírky, kde debatujete o hudbě, hodně se smějete, to k té době už patří. Já jsem měl to štěstí, že jsem již od začátku kariéry zpíval v malých rolích v MET (New York), a tak jsem tam ještě zažil Pavarottiho, Borodinu, Dominga, Hampsona, Levina a všechny ty velké hvězdy. Všichni se o vás starají a nemusíte nic řešit. Problémy přijdou až když se stanete trochu známými. Pak přijde cestování, nátlak, omezení osobního života. Já svým studentům říkám, ať si užívají ten radostný čas, kdy nejsou známí. Protože tato krásná doba už se nevrátí.

Mimo začínajících operních nadějí si Mariusz Kwiecien ke koncertu přizval i dvě garantky projektu, které se již na operních scénách etablovaly a na kurzech mu pomáhaly. První je sopranistka Zuzana Marková, která nedávno zářila jako Donna Anna v Benátkách: “S Mariuszem Kwieczenem budu zpívat poprvé. Moc si toho vážím, protože on je pro mě jedním z pěveckých matadorů, z idolů, kterého jsem vzhledem k jeho technice, výrazu, nádhernému hlasu a strhujícímu projevu vždy obdivovala. Je skvělé, že se věnuje začínajícím zpěvákům. Já osobně si pamatuji, jak moc ovlivnilo mé začátky setkání a kurzy s Dolorou Zajick či Stefanie Bonfadelli. Pro začínající pěvce je to nedocenitelné.” Zuzana Marková na koncertě v Rudolfinu přednese mimo jiné slavnou dopisovou scénu Taťány a společně s Mariuszem i finále opery Evžen Oněgin.

Druhou dámou je mezzosopranistka Arnheidur Eiríksdóttir: „Tím nejzajímavějším a nejinspirativnějším, s čím jsem při práci s Mariuszem setkala, je způsob, jakým k práci přistupuje. Jako mentor i jako zpěvák. Energie, kterou naplňuje místnost, jeho nekonečně pozitivní přístup a nakažlivá láska k hudbě. Způsob, jakým inspiruje lidi kolem sebe a pomáhá jim najít kouzlo v dílech, na kterých pracují.“

V těchto dnech si připomínáme 200 let od narození Bedřicha Smetany, u nás je to velké téma. Setkal jste se s jeho hudbou ať už jako pěvec nebo profesor?
Na svém CD Slavic Heroes jsem nahrál Smetanovu árii Jen jediná mě ženy krásná tvář z Čertovy stěny. Tenkrát jsem naposlouchal stovky zajímavých a krásných skladeb od slovanských autorů, a tato mi přišla natolik hudebně půvabná, že jsem ji zařadil mezi svůj výběr na CD. Jinak jsem neměl tu čest v jeho operách vystupovat. Ale jako profesor se s jeho hudbou setkávám často, on napsal mnoho krásných árií zejména pro soprán a moje studentky je často vyhledávají. Jako Polák vám závidím jak Smetanu, tak Dvořáka či Janáčka. Jejich hudba je naprosto komplexní, světová, a přitom si uchovává slovanskou linku. My s Polsku takové skladatele nemáme. Až později se to podařilo Szymanovskému a snad i Pendreckému.

Jak se Polákovi zpívá česky?
Já myslím, že tohle není o tom, kdo je Polák, ale že to je individuální. Nedá se to definovat dle národností. Já jsem měl do štěstí, že jsem se naučil dobře zpívat italsky, anglicky a rusky. Částečně i německy. Tyto jazyky ke mně přišly tak nějak přirozeně. Ale čeština – i když jsou si naše jazyky tak blízké – ta mě trápí od začátku. Asi víte, že jsem v MET debutoval jako Kuligin v Káťě Kabanové. Už tenkrát mi to nešlo přes jazyk a sám Mackerras, který to nastudování řídil, nade mnou kroutil hlavou, a dodnes se mi studenti smějí, když se snažím mluvit nebo zpívat česky.

A jak se zpívá Čechům polsky?
Asi se budu opakovat, ale je to stejné, prostě je to individuální. Nedávno za mnou přišel Petr Nekoranec, který bude ve Varšavě zpívat a nahrávat Moniuszkův Straszny dwor. A já žasl nad tím, jak byl připraven. Opravil jsem mu opravdu jen pár drobností ve výslovnosti. Jinak to bylo perfektní. Nicméně Češi nemají tolik příležitostí zpívat polsky jako Poláci česky.

V Národním divadle v Brně budou příští sezónu dělat Krále Rogera, tak tu balanci snad trochu vyrovnáme.
Opravdu? Nádherná a těžká opera. Moc ji doporučuji. Pokusím se přijet se podívat, jak ji zvládnou jazykově i hudebně. A vy se určitě přijďte podívat na náš koncert v Rudolfinu. Slibuji Vám veliký hudební zážitek.