Markéta Kapustová: Festival Hudební souČASnost poskytuje začínajícím ostravským skladatelům zkušenost k nezaplacení

Ve čtvrtek 28. listopadu uvede Janáčkova filharmonie na koncertě Ostravské stopy, pořádaném v rámci jubilejního 50. ročníku festivalu soudobé hudby Hudební souČASnost, skladby ostravských skladatelů. Kromě skladby Ritornello per orchestra od Milana Báchorka budou všechny skladby slavit své premiéry. Kompozice Markéty Kapustové Moravská Ostrava zde zazní v premiéře, stejně jako skladby Jana Grossmanna, Sylvy Smejkalové, Pavla Nesita, Markéty Dvořákové, Blanky Hosové, Michala Janošíka, Ireny Szurmanové a Petra Šuško.

Markéto, v rámci svého hudebního zaměření jste absolvovala několik oborů. Mohla byste nám blíže představit svou studijní cestu?
Studovala jsem zobcovou flétnu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a poté Hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Na konzervatoři mě zajímala hudební teorie a přes tuto oblast jsem se pak dostala ke komponování. Tvůrčí práci jsem si oblíbila natolik, že společně se studiem vysoké školy jsem začala studovat na konzervatoři také skladbu. Protože jsem nikdy nebyla vyloženě typ, který by se cítil pohodlně na koncertních pódiích, své zájmy jsem směřovala spíše ke skládání a hudební teorii. Zobcovou flétnu si však stále spojuji s komponováním, protože pro tento nástroj píšu skladby a občas také vystupuji v roli jejich interpreta.

Odhalila jste v sobě sklon při komponování upřednostňovat flétnu, když jste ji vystudovala?
To ne, ale je pravda, že mám své oblíbené nástroje. Díky tomu, že jsem vystudovala flétnu, zaměřuji se hodně na barvu nástrojů. Jedna z několika oblastí, kterou se flétnista zabývá, je totiž hledání správné barvy. A tím, že se zobcové flétny vyrábí z několika druhů dřev, zní každé to dřevo trošku odlišně. Takže když skládám, většinou se soustředím především na barvu. Z dechových nástrojů je mým oblíbeným především hoboj, u žesťových nástrojů mám ráda lesní roh a u smyčců zvuk violoncella. 

Na koncertě Ostravské stopy od vás uslyšíme orchestrální skladbu Moravská Ostrava. Můžete nám ji trochu přiblížit?
Moravská Ostrava je skladbou, která se ve svém popisu zaměřuje na samotné centrum Ostravy. Svou strukturou znázorňuje postupné budování Ostravy do velkého průmyslového a kulturního města. V hudbě je zachycen ruch ulic a živá atmosféra centra. Později se přesouváme do poklidného prostředí Komenského sadů a hudba zde získává lyrický nádech. Skladba končí opět slavnostním charakterem a představuje tak lesk a slávu Ostravy v dobách minulých a snad i budoucích.

Co bylo inspirací pro tuto skladbu, která vznikla na základě zadání?
Tím, že nepocházím z Ostravy, ale z Orlové, jsem vlastně poznala Ostravu a její centrum až při studiích na konzervatoři. Pro mě, jakožto pro člověka, který vlastně vyrůstal v Orlové, byla Ostrava něco jako velkoměsto. A její centrum je část města, kterou znám nejvíce. Proto padla volba právě na toto místo. Původně jsem zamýšlela zkomponovat klavírní koncert s názvem Komenského sady, které jsou jedním z nejkrásnějších míst Ostravy. Každá věta koncertu měla odkazovat na jedno roční období. Avšak z důvodu, že skladba by byla časově rozsáhlejší a v rámci koncertu má zaznít celkem deset různých kompozic, jsem se musela časově uskromnit. Nakonec jsem zvolila název Moravská Ostrava s tím, že Komenského sady jsou její součástí, vypustila jsem klavír a zaměřila se na symfonický orchestr. Některá témata, která zde zazní, jsem měla zkomponována již v rámci absolventského ročníku na konzervatoři, ale celá skladba byla dotvářena až o těchto letních prázdninách. 

Myslíte si, že Ostrava a moderní hudba jsou nerozlučná dvojice?
Myslím si, že moderní hudba v Ostravě má určitě své místo a její význam zde je velmi důležitý. Ostrava je jedním z významných kulturních center České republiky. Je zde mnoho festivalů, z nichž několik se zaměřuje na hudbu moderní, ať už artificiální či nonartificiální. Máme zde Beats for Love, Colours of Ostrava a v oblasti artificiální hudby jsou to Ostravské dny, Dny nové opery Ostrava či festival Hudební SouČASnost. Ono se to nezdá, ale právě Ostravské dny a Dny nové opery Ostrava nepřináší až tolik ostravské hudby. A proto je festival Hudební SouČASnost tak důležitý, neboť se jedná v podstatě o jediný festival, kde zní po většinu času ostravská hudba, což je velmi přínosné. Důležitá je také velká stylová otevřenost festivalu. Uslyšíte na něm pestrou směsici stylů, velkou škálu kompozičních přístupů a každý posluchač si tam vybere to své. Každý skladatel má odlišnou inspiraci, jinak vnímá skladbu jako celek a autoři jsou různého věku. Jsou zde zastoupeny generace starší, střední i mladší, a dokonce i začínající skladatelé, kteří teprve studují. Těm festival poskytuje velkou zkušenost, která je k nezaplacení.

Děkuji vám za rozhovor a přeji vám, ať se vám ve vaší skladatelské činnosti i nadále tak daří.