Celý čtvrteční večer v hojně zaplněném Janáčkově divadle otevřela komorní Serenáda Es dur, op. 7 Richarda Strausse. Rané dílo skladatele, ještě značně ovlivněné kompozičním přístupem starších autorů romantismu, splnilo roli koncertního úvodníku na výbornou. Nedalo se ubránit letmé vzpomínce na příbuzná díla Dvořákova, a místy i na dechové oktety Myslivečkovy. Jistě ale této evokaci dopomohla instrumentace odkazovaných děl, která počítá s hlavní úlohou dechových nástrojů, u Dvořáka doplněnou nástroji smyčcovými, a také tradiční forma odkazující spíše na tradici klasicistních a raně romantických instrumentálních děl než na rozvolněnou stavbu děl pozdně romantických a impresionistických.
Strauss svoji serenádu instrumentoval poměrně tradičně pro kvarteto lesních rohů, flétny, hoboje, klarinety a fagoty, které navíc doplňoval kontrafagot (pro jehož part lze dle původního zápisu použít také tubu). Vstupní číslo koncertu tedy bylo v rukách vybraných hráčů dechové sekce brněnské filharmonie, kteří pod vedením Dennise Russella Daviese odvedli velmi dobrou práci s dynamikou i intonací, až na drobné nuance na samém začátku.
Po doznění instrumentálního úvodu přišly na řadu koncertní árie W. A. Mozarta. Konkrétně šlo o recitativ s árií Giunse alfin il momento… Al desio di chi t’adora, což byla původně alternativní verze árie Zuzanky z posledního jednání Figarovy svatby pro její obnovené uvedení v roce 1789. Poté zazněly recitativ a árie Ch’io mi scordi di te?… Non temer, amato bene, které mají tematický přesah s Mozartovou operou Idomeneo. V interpretaci sopranistky Martiny Jankové, specialistky právě na mozartovský repertoár, byla posluchačům Mozartova hudba přednesena se vším, co k ní patří. První ze jmenovaných čísel, náročné co do rozsahu i interpretace koloratur, znělo vyváženě a barevně. Nešly však přeslechnout drobné potíže s dechem a těžkopádnější provedení zmíněných koloratur, obzvláště po vypjatějších pasážích ve vysoké poloze, kde občasné forsírování bránilo lehkosti, kterou rychlé pasáže potřebují. Na intonaci a následnou hlasovou kondici interpretky však tyto, zřejmě momentálním rozpoložením způsobené, nuance neměly vliv.
Ve druhé, o něco lyričtější koncertní árii pak Martina Janková předvedla krásné legatové pasáže, znělou lesklou střední polohu a téměř netrebkovská piana. Orchestrální doprovod, přítomný už v první árii, tentokrát doplnil sám dirigent hrou na klavír, od něhož celé desetiminutové číslo také dirigoval, jak to bylo obvyklé v době vzniku tohoto díla.
Mozartem byla uzavřena první polovina koncertu. Po přestávce následovala obsáhlá programní Symfonie č. 4 G dur Gustava Mahlera. Ta je na jednu stranu plná zvratů a nečekaných postupů, na druhou stranu obsahuje výrazný jednotící materiál v navracejících se motivech a celkovém pojetí instrumentace. Mimohudební obsah symfonie odkazuje, stejně jako u jiných Mahlerových děl, na významné dílo německých literátů Achima von Arnim a Clemense Brentana Chlapcův kouzelný roh: staré německé písně (Des Knaben Wunderhorn: Alte deutsche Lieder). Skladba v sobě odráží mnoho z praxe doby minulé, ale dává posluchači k vyposlechnutí i nejednu „moderní“ libůstku v různých barevných kombinacích nástroje, nejednom sólovém výstupu různých nástrojů a také v pojetí poslední věty symfonie, která počítá se zpěvním partem.
Výrazně se ve druhé větě uplatnily sólové housle. Koncertní mistr filharmonie, Pavel Wallinger, střídal při bezchybné interpretaci sólových vstupů dvoje housle, z důvodu předepsané skordatury, kdy je druhý nástroj kompletně naladěn o celý tón výš. Dodává tak tónu větší napětí a ostrost. I přednes pěveckého partu poslední věty, zpracovávající báseň Das himmlische Leben (Nebeský život), se Martině Jankové povedl na výbornou. Oproti Mozartovým áriím, kde byl zpěv z podstaty věci v centru dění, se finále Mahlerovy symfonie zdálo jako plně funkční, vzájemně se doplňující semknutí zpěvu a orchestrálního zvuku. Všichni umělci byli za své kvalitní výkony oceněni zaslouženým dlouhotrvajícím potleskem.
Mozart & Mahler Martiny Jankové
24. března 2022, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo
Program
Richard Strauss: Serenáda Es dur, op. 7
Wolfgang Amadeus Mozart: recitativ a árie Giunse alfin il momento – Al desio di chi t’adora, KV 577
Wolfgang Amadeus Mozart: sopránová scéna a rondo Ch’io mi scordi di te? – Non temer, KV 505
Gustav Mahler: Symfonie č. 4 G dur
Účinkující
Martina Janková – soprán
Dennis Russell Davies – dirigent, klavír
Pavel Wallinger – sólo housle
Filharmonie Brno
