Martinů Voices zahájili Velikonoční festival duchovní hudby v Brně sugestivním provedením Pärtových Janových pašijí

Koncert i festival slavnostně zahájila ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, diecézní brněnský biskup Pavel Konzbul a honorární konzul Estonské republiky Vladimír Bulinský, v jehož slovech mě zaujala část citace myšlenky estonské velvyslankyně v České republice Gity Kalmet: „Ticho je naší estonskou národní vlastností“. Naprosto mistrně tím vystihla charakter hudby, jež měla následovat.

Pärtovy Janovy pašije jsou příkladem spirituálního minimalismu

Letos jubilující devadesátník Arvo Pärt, narozený 11. září 1935, dokončil skladbu s plným latinským názvem Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Joannem v rakouském exilu v roce 1982. Samotný autor patří dlouhodobě k nejhranějším světovým soudobým skladatelům (zcela jistě vedl světové žebříčky v letech 2011-2018 a také v roce 2021) a Janovy pašije se zařadily mezi nejvýznamnější duchovní skladby dvacátého století. Pärt, považovaný v rodném Estonsku bez nadsázky za národního hrdinu, prošel složitým kompozičním vývojem od dodekafonie přes serialismus, aleatoriku, sonorismus, algoritmické kompozice a koláže až k zásadnímu tvůrčímu přerodu, k němuž ho podnítilo studium středověké hudby, chorálu a rané polyfonie.

Vytvořil vlastní kompoziční techniku, nazvanou tintinnabuli (z latiny — zvonky): „Zjistil jsem že stačí, když hezky zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy — jedním, dvěma hlasy, intervaly. Stavím hudbu z nejjednodušších materiálů.“  Janovy pašije jsou snad až extrémním příkladem spirituálního minimalismu,střídmého Pärtova pozdního kompozičního stylu s výrazně jednoduchou strukturou, odosobněným výrazem a až mysteriózní pokorou. Základní hudební zákon kontrastu tu neplatí. Přesto Pärt sugestivně vtahuje posluchače do příběhu Kristova utrpení a nechává ho silně prožít nesmrtelný příběh prostřednictvím své hudby.

Pro vyznění Pärtova díla sehrává velkou úlohu akustika zvolené chrámové prostory. Brněnský kostel sv. Jakuba byl po této stránce ideální volbou. Pozdně gotická, nedávno zrekonstruovaná brněnská památka poskytovala potřebný vzdušně působící prostor, přirozený dozvuk a srozumitelnost. A lze-li to v případě Pärtovy nekontrastní a převážně tiché hudby vůbec říci, i v potřebné dynamické šíři. Chrámová prostora byla zcela zaplněna obecenstvem; koncert byl vyprodán, přidávala se další improvizovaná sedadla, prodávaly lístky na stání. Potěšitelné bylo značné množství příchozích mladých posluchačů.

Janovy pašije jsou komponovány pro sbor, dvě sólové mužské pěvecké role Ježíše a Piláta a smíšené vokální „kvarteto evangelistů“. Instrumentální doprovod je omezen pouze na pět nástrojů: varhany, housle, hoboj, violoncello a fagot. Tento skromný aparát přesto dokázal vyvolat i sugestivní dojem mohutnosti.

Sbor Martinů Voices zcela vystihl severskou krásu Pärtovy hudby

Pražský komorní sbor Martinů Voices uchvátil již úvodní sekvencí, z plného pléna postupně se ztišujícím a zahušťujícím souzvukem. Těleso z devíti ženských a osmi mužských hlasů přesvědčilo dokonalou souhrou, intonací, vyvážeností a absolutně jednotným komorním cítěním. Jistě je za tím spousta poctivé práce sbormistra. Charakter zpěvu připomíná starý gregoriánský chorál, jednoduchou monodii či prostou duchovní polyfonii středověkých bohoslužeb. Charakteristickým rysem skladby je absolutní statičnost, záměrná nekontrastnost, velkou úlohu hrají i tiché prodlevy mezi stále se opakujícími, jen minimálně obměňovanými sekvencemi. Vibrato lze v této hudbě používat minimálně, interpretaci je třeba celou směřovat k prostotě, pravdě a neokázalosti. Operní zpěvní projevy jsou tu zhola nemožné.

Jistá svoboda byla skladatelem v míře omezené dána pouze oběma protagonistům. Barytonista Jiří Brückler v roli Ježíše exceloval měkkým, znělým komorním přednesem. Tenorista Ondřej Holub zpíval postavu Piláta jistým, neokázalým způsobem. Kvarteto evangelistů, jež komentuje děj a hraje neméně významnou roli, se s výše uvedenými interpretačními zásadami vyrovnalo skvěle, ženské duo (Alena Hellerová, Jana Kuželová) je dodrželo přece jen o stupínek lépe než duo mužské (Ondřej Benek a Martin Kalivoda). Vzhledem k předem ohlášené hlasové indispozici posledně jmenovaného však drobné intonační odchylky odpouštím. Nachlazený sólista se s hlasovým handicapem vyrovnával obdivuhodně a bojoval až do konce.

Souhra ansámblu jako celku a jeho barvená vyváženost byla příkladná. Nejvíce na mě zapůsobila zvláštní „zastřená“ severská krása, která z jejich interpretace vyzařovala (vždyť z Tallinu do Helsinek jsou to pouhé tři hodiny lodním trajektem, pomyslel jsem si). Kvartet evangelistů pronikl k samé podstatě Pärtovy hudby. Zaujal mě také mistrně prováděný efekt prodlevy osamělého zesilujícího vokálu, jímž skladatel několikrát propojil dvě sekvence.

Lepší vyznění Pärtova díla si lze jen těžko představit

Kromě výborné, přesně s vokální složkou synchronizované varhanice Daniely Valtové Kosinové (hrála na přenosné varhany), je třeba pochválit také kvarteto instrumentalistů: houslistku Pavlu Tesařovou, violoncellistu Lukáše Pospíšila, hobojistu Vladislava Borovku a fagotistu Martina Petráka. V kostele sv. Jakuba bylo docela chladno. Museli dobrou čtvrthodinu čekat, než skončí slavnostní projevy. Vychladlé dechové nástroje mají tendenci být intonačně nízko, strunné nástroje zase naopak vysoko. Opravdu jen v první minutce jejich hry to narušilo společnou intonační jednotu, pak se s tím zkušení hráči už rychle vyrovnali a odvedli komorně vytříbený výkon.

Velmi náročného úkolu vše koordinovat a vést se ujal umělecký vedoucí Martinů Voices, dirigent Lukáš Vasilek. Měl skladbu do detailu promyšlenou, pečlivě nastudovanou, samozřejmě bylo cítit, že ji dirigoval už mnohokrát a že ji důvěrně zná. Svou erudici prokázal i jedinečným způsobem práce s chrámovou akustikou. Těžko si lze představit lepší vyznění Pärtova díla a obecenstvo to také náležitě ocenilo. Po Ježíšových posledních slovech „Dokonáno jest“ a unisonu čtyř evangelistů „A nakloniv hlavu, skonal“ sbor dostoupá do prozářené dur se slovy „Ty, který jsi za nás trpěl, smiluj se nad námi. Amen“. Nejen já, asi i většina unesených posluchačů se jen těžko vytrhávala z hlubokého emočního prožitku k mohutnému aplausu. Málokdy lze slyšet hudbu, která tak jednoduchými, elementárně skromnými hudebními prostředky dosáhne tak ohromujícího, maximálního účinku. Tohle nesvede jen tak někdo, ale jen mistr nad mistry – Arvo Pärt.

Velikonoční festival duchovní hudby, zahajovací koncert 32. ročníku – Pärt: Janovy Pašije
neděle 13. dubna 2025 ve 20.00 hodin, kostel sv. Jakuba, Jakubské náměstí, Brno

Program:
Arvo Pärt: Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Joannem (Janovy pašije)

Účinkující:
Jiří Brückler – Ježíš
Ondřej Holub – Pilát
Alena Hellerová, Jana Kuželová, Ondřej Benek a Martin Kalivoda – evangelisté
Daniela Valtová Kosinová – varhany
Pavla Tesařová – housle
Lukáš Pospíšil – violoncello
Vladislav Borovka – hoboj
Martin Petrák – fagot

Martinů Voices
umělecký vedoucí a dirigent – Lukáš Vasilek