Maruška měla od šesti na ZUŠ přerušené studium…

Jméno Marie Šumníková je prozatím ještě málo známé. Mladá patnáctiletá klavíristka ale pomalu vstupuje do povědomí hudbymilovné veřejnosti, protože již koncertovala jak s olomouckým, tak i ostravským a zlínským filharmonickým orchestrem. Přiznám se, že jsem ji poprvé viděla i slyšela hrát 19. dubna na slavnostním koncertu k 125. výročí založení Základní umělecké školy Žerotín v Olomouci. První šok byl, že vstoupila na jeviště mladá dáma a ne její maminka, také klavíristka. (Až pak jsem si uvědomila, že se u stejného příjmení vyskytuje jiné jméno.) Ten další šok byl úžasně procítěný výkon té mladé slečny! Hrála jednu větu z Chopinova Koncertu e moll a troufám si napsat, že svým hlubokým prožitkem zasáhla všechny v obecenstvu. K rozhovoru jsem si pozvala jak maminku a současně i učitelku hry na klavír Janu Šumníkovou, tak Marušku Šumníkovou. 
Zeptám se nejprve maminky, kdy jste si všimla, že Marušku zajímá klavír a jak se jako dítě ve vztahu k němu projevovala? Sama jste vysokoškolsky vzdělaná klavíristka, takže jste si pravděpodobně nějakého talentu musela všimnout brzy.

Jana Šumníková: Maruška hrála od dvou let, začala vlastně s babičkou. Babička – moje maminka – je totiž také učitelka klavíru. Marušku jako malou hlídala a když mi pak malá každý den předváděla, co všechno s babičkou dělaly, začalo mi být jasné, že to asi tak úplně běžné nebude. Maruška vlastně veškeré dětské hry i říkanky zpívala odmalička s klavírem. Začala na dvou tónech a postupně pak hrála písničky až na pěti tónech. Byla šikovná, ale nějak jsem zpočátku neuvažovala, že by s tím mohla nějak dál zacházet…

A Maruška si z raného dětství pamatuje co?

Marie Šumníková: No, já si právě pamatuju, že v těch dvou letech jsme s babičkou hrály na klavír, já jsem jí seděla na klíně a hrály jsme. A bylo to super!

Vrátím se ještě k hudebním kořenům ve vaší rodině. Šla jsem za vámi na rozhovor s tím, že samozřejmě znám tatínka-dirigenta opery Moravského divadla, vím i o vás jako vynikající klavíristce, ale to hudební nadání bude mít zřejmě hlubší kořeny.

Jana Šumníková: Moje maminka vystudovala konzervatoř a vyučovala hru na klavír. Její tatínek sice nebyl profesionálním hudebníkem, ale jako pan lékárník hodně muzicíroval v kvartetu s panem doktorem, jak to tak dříve chodívalo… Moje maminka si klavír musela vybojovat, rodina s ní měla jiné plány. Byla starší než její spolužáci, během konzervatoře se vdala a založila rodinu, takže pak už dál ve studiu se dvěma dětmi nepokračovala. Paní Šumníková, jak to bylo s vámi a klavírem v raném dětství?

Jana Šumníková: Já jsem měla takovou tu běžnou hudební výchovu, kdy jsem začala řádně až v sedmi letech, ale pamatuji se, že jsem si hrála už jako malá ve školce písničky na klavír podle sluchu. Tyto metody výuky používáme dnes běžně pro předškolní děti, které hrají bez znalosti not. Vrátím se ještě k těm kořenům z manželovy strany. Manžel má maminku také lékárnici, ale jeho tatínek vystudoval gymnázium, pak varhanickou školu a byl ředitelem základní umělecké školy.

Jak jste pokračovali dál s hudební výchovou u Marušky?

Jana Šumníková: My jsme ji tahali vlastně všude s sebou, pokud jsme neměli hlídání. Takže chodila s námi na zkoušky do filharmonie i do divadla, stejně jako její dva starší sourozenci.

Maruško, jak jste to s bratry zvládali?

Marie Šumníková: Nejstarší bratr hraje na violu v Janáčkově filharmonii v Ostravě a ten mladší hraje dobře na violoncello a hrál i na fagot, ale ten se asi hudbě věnovat nebude. Studuje gymnázium a baví ho přírodovědné předměty – fyzika a matematika. Takže máme hudbu rádi všichni, rodiče nás ničím neodradili.

Jana Šumníková: Prostřední syn vyhrál, a pak byl druhý, v ústředním kole violoncell „zuškových“ soutěží a byl druhý v komorních souborech v rámci republiky.

A jak tedy Maruška začala se systematickou hudební výchovou?

Marie Šumníková: Začala jsem ve čtyřech letech u paní učitelky Švajdové, ale od šesti let mě začala učit maminka.

Jana Šumníková: Maruška totiž odchodila ty dva běžné předškolní roky od čtyř do šesti, neuměla číst, do školy měla odklad, takže nastal problém, že by se nástup do prvního ročníku na Základní uměleckou školu ještě o rok oddálil. Takže ona vlastně v šesti letech přerušila na ZUŠ studium, hrály jsme spolu doma a zvykly jsme si už na sebe.Maruško, a to ty jsi tak hodná, že maminku posloucháš i jako učitelku? A jak vzpomínáš na své klavírní začátky? Kolik hodin jsi třeba denně cvičila?

Marie Šumníková: No, je to poněkud těžší, ale poslouchám. Samozřejmě jak kdy. Mě klavír vždycky bavil, takže mí vrstevníci chodili ven a měli své zájmy, zatímco pro mne byl nejvíc klavír. Pamatuji si, že jsem ve čtyřech letech cvičívala tak půl hodiny denně a postupně se to prodlužovalo.

Jana Šumníková: Ona tak běžela kolem klavíru, chvilku si sedla, pocvičila a zase dělala něco jiného.

Marie Šumníková: A tak to mám občas i do dneška!

Kdy se začaly projevovat první výsledky? První klavírní úspěchy? Jak je možné, že Maruška v necelých patnácti letech zahraje Chopina, kterým se zakončuje studium klavíru na akademii?

Jana Šumníková: Ono to šlo krůček po krůčku. Maruška odmalička ráda koncertuje i soutěží, takže ve čtyřech letech vyhrála v Praze republikovou soutěž v kategorii do osmi let a zúčastňovala se jí každý rok. Od pěti do jedenácti let jezdila na mezinárodní soutěž Amadeus do Brna, kde postupně získávala různé ceny – druhou i třetí, až nakonec i vyhrála. Každý rok měla Maruška dvě, postupně tři až čtyři velké mezinárodní soutěže. A co se týče koncertů, každý školní rok soutěže doplňovala koncerty, ať už v rámci hudebky, případně jako laureátka soutěží získala koncertní příležitosti. Účinkovala například v Mozarthausu ve Vídni. Prostě byla zvyklá hrát na veřejnosti, vůbec jí to nevadí, naopak, čím dál tím víc se takto cítí příjemně, jakoby hrála doma.Maruško, pamatuješ si ještě, cos hrála na té soutěži Amadeus?

Marie Šumníková: Ten poslední rok v jedenácti, když jsem ji vyhrála, jsem hrála Mozartových dvanáct variací C dur Ah, vous dirai-je Maman. To byla určitě jedna z mých nejoblíbenějších skladeb! A ve stejné době jsem s Janáčkovou filharmonií v Ostravě, na základě konkurzu, hrála 1. větu Mozartova Klavírního koncertu A dur.

Paní Šumníková, pokud byste měla zhodnotit technickou náročnost skladeb, které Maruška byla schopna v těch jedenácti zahrát, na jaké byla úrovni?

Marie Šumníková: Zahrát se dá všechno, otázka je ale jak…

Jana Šumníková: Víte, mnohé ty skladby jsou technicky tak náročné, že se běžně nehrávají mnohdy ani na konzervatoři. Ale repertoár pro dítě se musí vybrat tak, aby byl hlavně na jeho mentální úrovni. Ty skladby musí být opravdu průzračné, čisté. Je třeba je vybírat na zručnost a čistotu hry. Čili, ty skladby musí být hodně náročné, ale obsahově je musela Maruška dobře zvládnout.

Takže, Maruško, Mozart byl jasným favoritem?

Marie Šumníková: Ano, to jistě, toho jsem měla vždycky ráda. Když ty skladby psal, tak byl asi ve stejném věku jako já, když jsem je hrála. Asi od dvanácti let mám ale naprosto bezkonkurenčně nejradši Chopina…Maruško, posuňme se od těch jedenácti dál. Jak ses dostala k Chopinovi, k jeho Koncertu e moll?

Marie Šumníková: Speciálně tento Koncert se hraje na Chopinově světové soutěži, která bývá každých pět let už od roku 1927 ve Varšavě a je pro hráče od 16 do 27 let. Soutěž má čtyři kola a ve finále se hraje právě tento Koncert. Minulý ročník této soutěže byl zrovna v období, kdy se začal Chopin stávat mým nejoblíbenějším skladatelem. (I když jsem ho měla vždycky moc ráda). Tuto soutěž jsem tehdy sledovala přes internet v přímém přenosu a můj rozhled Chopinových děl se začal rozšiřovat. Najednou jsem chtěla hrát úplně všechny jeho skladby a tak to vlastně začalo právě i s Koncertem e moll. Můj největší sen je, abych se jednou na Chopinovu soutěž do Varšavy dopracovala a mohla se na ni vůbec přihlásit a být alespoň v jejím prvním kole! S ohledem na věk to mohu zkusit třikrát – v roce 2015 – ale myslím, že úrovní na to bohužel ještě ani zdaleka nebudu mít, v roce 2020 a potom v roce 2025.

Kolik ti Maruško bude?

Marie Šumníková: V roce 2015 mi bude sedmnáct, v roce 2020 budu mít dvacet dva a v roce 2025 mi bude dvacet sedm.

Vraťme se ještě k soutěžím, nedávno jsme v našem regionálním tisku četla, že Maruška byla absolutní vítězkou nějaké soutěže.

Marie Šumníková: Byla jsem absolutní vítězkou ještě v roce 2010 v Mozartově soutěži, která byla v Olomouci. Ale to nebyla až tak náročná soutěž, tehdy to byl její druhý ročník.

Jana Šumníková: Musím prozradit, že Maruška ještě pořádně neuměla v těch jedenácti číst noty, takže se toho Mozarta učila podle poslechu. Ale ten náročnější repertoár si nebyla schopna přečíst. Tam šlo spíše o tu mentální vyspělost. Pořádně se je naučila na Šostakovičově Klavírním koncertu F dur v minulém roce. Ten provedla šestkrát se všemi moravským symfonickými orchestry. Ten koncert než přelouskala, naučila se na něm ty noty číst, to se sluchově totiž naučit nešlo.

Marie Šumníková: U toho jsem se zatím nejvíc nadřela, to bylo strašné! Potom jsem byla v roce 2012 absolutní vítězkou národní soutěže Prague Junior Note do 15 let a nakonec jsem právě letos byla absolutní vítězkou mezinárodní soutěže Broumovská Klávesa do čtrnáct let. Tyto dvě absolutní vítězství určitě považuji za největší úspěchy.Jana Šumníková: Vloni, myslím, nastal u Marušky velký zlom. Byla na dvou soutěžích. Nejprve to byla Broumovská klávesa, kde se Maruška konečně našla v tom, jak má hrát. To bylo pro nás hodně silné, slovy se to nedá popsat, ale byl to prostě předěl. Stalo se to začátkem loňského května.

Maruško, cos tam hrála?

Marie Šumníková: Tenkrát jsem hrála čtvrtou větu Beethovenovy Sonáty f moll, potom Valse – Impromptu od Liszta, jednu Chopinovu mazurku a nakonec Martinů Obkročák.

Jana Šumníková: Na té soutěži skončila druhá, první cena nebyla udělena. Ale tehdy porota prohlásila, že jí nedala více bodů, aby mohla být první, protože „nebyla svá“ a že ztratila něco, co měla. Maruška nevěděla, co to je, a nějakým způsobem jí to někdo z těch porotců naznačil, o co jde, a ona se v ten moment našla. O dva měsíce později byla s tím stejným programem absolutní vítězka na soutěži Prague Junior Note.

Maruško, jak jsi to vnímala, když ti vyčetli, že nejsi „svá“?

Marie Šumníková: Já nevím, já jsem hlavně nevěděla, jak to porotci myslí. Každopádně dneska jsem za to ráda, že mi to řekli, protože kdyby to neudělali a dali mi třeba tu první cenu, tak bych dnes asi hrála stejně jako tenkrát a nic by se nezměnilo. Dnes už se tolik nekontroluju, jak hraju, ale jdu za tím, co slyším a co mi přijde nejlepší. Bez kontroly při cvičení to samozřejmě nejde, ale na koncertě nebo na soutěži už by člověk měl jít pouze za krásnou muzikou… Tenkrát jsem se právě hodně hlídala a to bylo špatně!

Maruško, jak dlouho ti trvalo se připravit na letošní ročník Broumovské Klávesy? Měla jsi nový program?

Marie Šumníková: Ano, každý rok se dělá nový program. Snažím se denně hrát tak tři hodiny, o prázdninách samozřejmě víc. Když mám před soutěží, tak se snažím samozřejmě hrát i víc. Ale musím stíhat i školu.Maruško, jak se chystáš prožít zbytek letošních prázdnin?

Marie Šumníková: Mám právě za sebou Chopinovu soutěž v Mariánských Lázních. Přihlásila jsem se do kategorie do 18 let, ale byla jsem jediná, takže jsem musela do té vyšší od 19 do 30 roků. Tím pádem mně chyběl program, který jsem musela nacvičit. Povinně byla v prvním kole zařazena jedna Chopinova etuda, což bylo pro mě asi nejnáročnější, potom jedna mazurka a balada nebo barcarolla. Já jsem si vybrala baladu… Nakonec jsem si z Mariánských Lázní přivezla čestné uznání…

 Každopádně přeji vám oběma hodně štěstí a tobě Maruško, abys mohla příští rok nastoupit na konzervatoř a svůj milovaný klavír studovat. Děkuji moc za rozhovor.

Vizitky:
Jana Šumníková
Po studiu na JAMU nastoupila na ZUŠ  Žerotín Olomouc jako odborná asistentka katedry smyčcových nástrojů, v letech 1993-96 vyučovala klavírní hru na PdF UP Olomouc, od roku 2001 působí jako učitelka klavíru na ZUŠ Žerotín Olomouc. V průběhu studií se pravidelně zúčastňovala národních klavírních soutěží. V roce 1988 získala l. cenu v národní klavírní soutěži Leoše Janáčka v Brně. Kromě výuky klavíru se věnuje koncertní činnosti. Jako sólistka vystupovala s komorním orchestrem JAMU, s Moravskou filharmonií Olomouc a operním orchestrem Slezského divadla v Opavě. V současné době také pravidelně spolupracuje jako orchestrální hráč s Moravskou filharmonií (klavír, varhany, cembalo, celesta), v Moravském divadle hrála part sólového klavíru v Burkhardově muzikálu Ohňostroj a část Klavírního koncertu č. 2 G dur Petra Iljiče Čajkovského v baletním představení Oněgin. 
(Zdroj: www.zus-zerotin.cz)

Marie Šumníková (1998)
hraje na klavír od 4 let v ZUŠ Žerotín Olomouc pod vedením Jany Šumníkové. Je laureátkou mnoha národních i mezinárodních soutěží. V roce 2009 se stala absolutní vítězkou národní soutěže „Mozart opět v Olomouci“ a roce 2010 vítězkou mezinárodní Mozartovské klavírní soutěže „Amadeus Brno“ do jedenácti let. Největším dosavadním úspěchem je absolutní vítězství v soutěži „Prague Junior Note 2012“ pro klavíristy do patnácti let a mezinárodní soutěži „Broumovská klávesa 2013“ do čtrnáctilet. Ve stejném roce se stala laureátkou mezinárodních soutěží „Mladý Klavír Pražské konzervatoře“ do osmnácti let a „Chopin dla najmlodszych“ taktéž do osmnácti let v polském Antoninu. V devíti letech poprvé vystoupila jako sólistka s Moravskou filharmonií Olomouc v Haydnově klavírním koncertu G dur. V jedenácti letech se představila ostravskému publiku v Mozartově klavírním koncertu A dur. Během sezóny 2011 – 2012 nastudovala Šostakovičův 2. koncert pro klavír a orchestr F dur, který několikrát provedla s orchestry Moravská filharmonie Olomouc, Janáčkova filharmonie Ostrava a Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. (Cykly „Talentinum“ a „Jeunesses Musicales“) Na jaře letošního roku provedla Chopinův 1. klavírní koncert e moll s Moravskou filharmonií Olomouc. Má za sebou mnoho koncertů u nás i v zahraničí.
(Zdroj: www.szustrinec.cz)

Foto archiv J. a M. Šumníkových

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]