Masettem v Covent Garden aneb Londýnská abeceda Adama Plachetky

V diáři mladého českého basbarytonisty Adama Plachetky (1985) se po Vídeňské státní opeře, kde je již druhou sezonu v angažmá, teď objevil další prestižní operní dům: londýnská Královská opera. Na přelomu ledna a února zde s úspěchem debutoval jako Masetto v šesti představeních Mozartova Dona Giovanniho, v obnoveném nastudování před osmi lety premiérované inscenace Francescy Zambello. Právě dnes večer se Adam Plachetka svým Masettem s jevištěm Královské opery rozloučí – alespoň prozatím. Tady jsou jeho dojmy, tak jak je z Londýna popsal do námi zaslaného pomyslného „dotazníku“.Atmosféra Londýna těchto dnů
Zásadní teplotní zlom nás zasáhl podobně jako většinu Evropy. Sice je pořád těsně nad nulou, ale i tak je to oproti minulému týdnu rozdíl.

Budova Covent Garden a její zákulisí
Velmi spletitá. Prvních pár dní jsem se celkem často ztrácel. Teď už většinou vím, kde jsem, ale raději chodím po osvědčených trasách a nehledám zkratky. Lidi, co tu pracují, říkali, že občas i po letech zaváhají kudy kam.

Co všechno mému debutu v Covent Garden předcházelo
Ukázat jsem se tu byl na předzpívání v roce 2008. Tehdy byly ve hře ještě další produkce, které bohužel nešly skloubit s mým trvalým angažmá. Zůstalo tedy u Masetta.Dojmy ze zkoušek
Trochu mě zaskočilo množství naplánovaných zkoušek. Vlastně mi to ale vyhovovalo, protože jsem první týden ještě létal na představení Figara do Vídně, takže jsem měl čas dohnat, co jsem zameškal. A je pravda, že bylo milé po nějaké době nemuset při představení myslet na spoustu věcí, protože se stihly zautomatizovat.

Energie a nasazení, s jakým se v Covent Garden pracuje
Sezona je tady méně nabitá co do počtu inscenací, mohou se jim tedy o to intenzivněji věnovat. Mě nejvíc překvapilo, kolik personálu se angažovalo ve zkouškovém procesu běžné inscenace, vracející se již poněkolikáté.

Fanoušci a publikum v Covent Garden
Rušno jako ve Vídni tu kolem opery není, ale publikum je milé a pár horlivců u vchodu se taky většinou najde.

Gerald Finley jako Don Giovanni
Podle mně je Gerry v současnosti nejlepší. Doufám, že se nikdo neurazí… Vždycky, když ho vidím, mám pocit, že je ještě lepší, než minule. I díky tomu jsem si i našel cestu zpátky k Masettovi. V poslední době už mě ta role moc nenaplňovala, ale znovu jsem si uvědomil, že sledováním takových kolegů na jevišti se člověk může mnohému přiučit. Hudební nastudování a dirigent Constantinos Carydis
Osobité. Velmi osobité. Taková tempa jsem předtím nikdy neslyšel. Akorát mě mrzelo, že mu zřejmě víc záleželo na orchestru, než na nás. Mně to nijak zvlášť vadit nemuselo, protože žádné zásadní hudební plochy nemám, ale v mnoha áriích bylo cítit, že by je zpěvák dovedl zazpívat mnohem pohodlněji a zajímavěji, a nedostal příležitost.

Inscenace Francescy Zambello
Na tuto inscenaci jsem slyšel různé názory. Několik kritik se vyjadřovalo ve smyslu, že už by se pomalu mohla dát k ledu, ale mně osobně připadá jako jedna z povedenějších. Scéna je sice jednoduchá, ale nepřekáží a vztahy fungují, co je nejdůležitější.

Jak sám svůj debut v Covent Garden hodnotím
Myslím, že je obtížné hodnotit sám sebe. Doufám, že ostudu jsem neudělal, ale na skutečný dojem se musíte zeptat někoho, kdo představení viděl.

Kdo mně dělal covera
Luxus covera za zády jsem neměl, ale zrovna Masetto je role, která se dá odzpívat téměř za všech okolností a na kterou by se případně záskok určitě našel.

Londýnská divadelní šatna
Komfortní s gaučem a s výhledem na tržiště Covent Garden.

Můj nejsilnější zážitek z londýnského Giovanniho
Je těžké vybrat jeden. Drama bylo, když na veřejné generální zkoušce přestala ve finále druhého jednání fungovat technika a na jeviště nevyjel Komtur. Marco Spotti odzpíval celou scénu z propadla a Gerry na scéně zaimprovizoval tak, že kdo inscenaci nezná, si těžko něčeho všiml.Naděje, že se do Covent Garden vrátím
I když bych se rád vrátil a zdá se, že zájem by byl, jako obvykle je největším nepřítelem čas. Momentálně se snažíme vymyslet něco v horizontu čtyř až pěti let. Uvidíme, jestli se to podaří.

Operní představení, která jsem v Londýně viděl
Hrály se jen tři opery za celou dobu, co jsem tu byl. Ty jsem viděl všechny. Stihnul jsem poslední Die Meistersinger von Nürnberg, Traviatu v několika obsazeních i Così fan tutte. Největší zážitek byl slyšet legendy jako Sir Thomas Allen, Sir John Tomlinson nebo Robert Lloyd.

Přátelství, která jsem v Londýně navázal
Generálně vzato je divadle celkově příjemná atmosféra. I proto bych se rád vrátil. Vypichovat několik lidí je těžké.Role, kterou bych si v Covent Garden jednou rád zazpíval
Figara, Guglielma, Papagena nebo Giovanniho. Prostě nejspíš zase něco od Mozarta.

S čím jsem v Londýně musel bojovat
Eminentní problém jsem měl s nevraživými pohledy, kdykoli jsem si v jiné než italské restauraci objednal kávu.

To, co mně v Londýně vadilo
Dost rušné prostředí. Je to asi i tím, že jsem se vlastně vůbec nedostal mimo centrum, ale místní tempo mi nesedí. Je to fajn na měsíc, ale trvaleji bych si tu asi těžko zvykal. Vídeň je mi v tomhle ohledu mnohem milejší.Ubytování, které jsem v Londýně měl
Celkem běžný tradiční anglický byt. Na první dojem působí majestátně, ale tenké zdi a podlahy v mém případě moc nesvědčí sousedským vztahům, takže už se těším zpátky do svého.

Věci a lidé, které mně v zahraničí nejvíc chybějí
Blízcí přátelé a rodina. Sice mi všichni vycházejí vstříc, kdykoli jsem v Praze, případně za mnou i jezdí, za což jsem jim vděčný, ale jak to trochu půjde, tak si chci dělat víc času na soukromý život, abych jim to mohl vrátit.

Z mého kalendáře pro nejbližší měsíce
Až do března mám na programu převážně Così fan tutte. Napřed dvě představení v Praze a pak čtyři ve Vídni. Potom opět ve Vídni Die Frau ohne Schatten a dětská verze Wagnerových Feen. V dubnu jeden Rinaldo v Praze, v květnu La Clemenza di Tito ve Vídni a Fidelio na Pražském jaru, v červnu chystám svého prvního Almavivu ve Figarově svatbě v Montpellier a na léto připravujeme s Romanem Válkem recitál Händelových oratorních árií a s Kačkou Kněžíkovou svatbu 🙂
www.adamplachetka.com
www.roh.org.uk

Připravil Vít Dvořák
Fota z inscenace (c) ROH / Mike Hoban 2012