V newyorské Metropolitní opeře je k zastižení snad častěji, než doma. Poprvé se tu objevil už před třinácti lety, když tu debutoval v malé roličce bojara Chruščova v Musorgského Borisi Godunovovi. Jen o pár měsíců později následovaly krátce po sobě další epizodní postavy: Ozbrojenec v Mozartově Kouzelné flétně, Posel v Saint-Saënsově Samsonovi a Dalile, Šlechtic ve Wagnerově Lohengrinovi (při jedné z repríz se potkal s tehdy zaskakující Evou Urbanovou coby Ortrudou) a také Vogelgesang ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských. Jeho první větší rolí v Metropolitní byl na jaře roku 1998 Janek v Janáčkově Věci Makropulos. Po řadě dalších menších úloh pak v Met přichází v roce 2000 na řadu jeho Jaquino v Beethovenově Fideliovi. Hned o rok později se pak představuje jako Lindoro v Rossiniho Italce v Alžíru, v Mistrech pěvcích norimberských postupuje k Davidovi a také ztvárňuje Pěvce ve Straussově Růžovém kavalírovi při hostování Met do Tokyu. Roku 2002 tleskají diváci Metropolitní opery poprvé jeho Almavivovi v Rossiniho Lazebníku sevillském a vzápětí přicházejí krátce po sobě další velké úkoly: Narraboth ve Straussově Salome, Ottavio v Mozartově Donu Giovannim, Tamino v Kouzelné flétně, Fenton ve Verdiho Falstaffovi, Ferrando v Mozartově buffě Cosi fan tutte, Alfredo ve Verdiho La traviatě, Roméo v Gounodově Romeovi a Julii, Mozartův Belmonte v Únosu ze serailu. Mezitím je americký tenorista Matthew Polenzani stále častěji zván do předních operních domů po celém světě. Doma je ale přece jen na jedné jediné scéně: v newyorské Metropolitní opeře.
V Metropolitní opeře jste zpíval už v mnoha inscenacích. Začínal jste ale malými rolemi – jaká to byla pro vás zkušenost?
Začínat malými rolemi bylo těžké, ale bylo to pro mě dobré. Větší role jsem zpíval v jiných divadlech ve světě a to mi pomohlo dostat se k menším rolím v Met. Nastudování těchhle menších rolí mi také pomohlo profesně růst. Měl jsem možnost vidět zpívat spoustu skvělých zpěváků a slyšet při zkouškách vynikající dirigenty, a to pro mě byla neocenitelná zkušenost.
W.A.Mozart: Die Entführung aus dem Serail (Belmonte, s D.Damrau – Met)Váš repertoár obsahuje velké množství operních partů. Jaký typ rolí preferujete? Které z toho, co zpíváte, máte nejraději?
Je těžké říct, kterým rolím dávám přednost – mám rád všechny role, které zpívám. Vždycky jsem strašně rád, když mohu zpívat Donizettiho. No a pokud bych měl přece jenom vybrat, tak asi mé dvě nejoblíbenější role jsou Nemorino z Nápoje lásky a Romeo z Gounodova Romea a Julie.
Ch.Gounod: Roméo et Juliette (Lyric Opera of Chicago)Zpíval jste také janáčkovské role – Kudrjáše v Kátě Kabanové a Janka ve Věci Makropulos. Líbí se vám Janáčkova hudba? A máte v soupisu svých rolí nějaké další české?
MILUJI Janáčkovu muziku a strašně bych si přál zpívat Janáčka co nejvíc. Zpíval jsem i v Zápisníku zmizelého a objevil jsem v něm báječnou muziku, byla to pro mne také úžasná herecká zkušenost. Spolu se svým klavíristou hledám prostor pro Janáčka ve svých koncertních vystoupeních a jsem si jistý, že ve své kariéře se k Janáčkovi budu vracet. Jedná se vlastně o jediného českého skladatele, kterého jsem si dosud zazpíval.
V Donu Pasqualovi teď budete zpívat s Annou Netrebko, se kterou jste se již na jevišti potkal – například v Gounodově Romeovi a Julii. Jaká je Anna partnerka na jevišti? Jak se vám s ní spolupracuje?
Anna je jedním z nejlepší kolegů zpěváků, jakého si na jevišti vedle sebe můžete přát. Je skvělá zpěvačka, dobrá herečka a také je s ní při zkouškách i představeních velká legrace. To všechno pomáhá dělat z náročné práce radost a účinkování s ní je pak zábavné i motivující zároveň. Přestože je tak slavná jak je – hvězdně slavná, je zároveň jedním z nejlidštějších a nejskromnějších kolegů, se kterými jsem kdy pracoval.
G.Donizetti: Don Pasquale (závěrečná děkovačka v Met)Jaké nové role chystáte?
Poprvé jsem nedávno zpíval rytíře Des Grieux v Massenetově Manon. V příštích sezonách si k němu přidám Hoffmanna, Werthera a Tita. Mluvili jsme o českém repertoáru – tak z toho si zas za pár let zazpívám Jeníka z Prodané nevěsty.
Zpíváte nejen v Americe, ale poměrně často i v Evropě. Jak se evropské publikum od toho amerického podle vašeho názoru odlišuje? A kterému z nich dáváte přednost?
Publikum v Americe bývá hlavně početnější, ale nedělám rozdíl v tom, zda zpívám pro početnější nebo menší auditorium. Další velký rozdíl je ve stáří budov, ve kterých zpíváte. V Evropě je spousta divadel starších než v Americe, mají odlišný architektonický styl. Nepreferuji jeden kontinent s jeho divadly před druhým. Řekl bych ale, že estetičtější jsou pro mé oko starší evropská divadla. Ale jsem rád, že mohu zpívat jak v Evropě, tak i v Americe.
W.A.Mozart: Don Giovanni (Don Ottavio – Met)Povězte nám prosím také něco o vaší rodině a zálibách…
Mojí ženou je nádherná mezzosopranistka, která se své kariéry vzdala a vychovává naše děti. Jsem hrdý na svého tátu, své dva syny a dalšího prcka, který se narodí co nevidět, takže dům je stále plný. Jsem vášnivý golfista, rád čtu, ale většinu času trávím se svou rodinou. Nejtěžší na téhle práci je to, že trávíte měsíce daleko od lidí, které milujete.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na sobotního Dona Pasquala!
