Matyáš Novák na svém Klavírním matiné oslnil i dojal

Karla Hofmannová, 13.07.2021 18:17

Poslední den festivalu Smetanova Litomyšl si posluchače podařeným recitálem získal klavírista mladé generace Matyáš Novák, který vzdal Smetanovi hold i vlastními variacemi na smetanovská témata.

Smetanova Litomyšl, Klíče od domova, 11. července 2021: Matyáš Novák (foto František Renza)

Závěrečný den festivalu Smetanova Litomyšl byl nabitý akcemi. Tou první bylo Klavírní matiné mladého klavíristy Matyáše Nováka (nar. 1998), které bylo současně i jeho debutem na festivalu. Přestože jde teprve o studenta pražské HAMU, bylo od prvních tónů jasné, že má před sebou publikum umělce již vyzrálého, kterého čeká hvězdná budoucnost.

Matyáš Novák přes své mládí působí velmi soustředěně a zodpovědně. Do hudebního projevu se dokáže ponořit s plným soustředěním a vložit do něho prožitek a výraz, kterým skladbu dokresluje. Udivuje jeho technická vybavenost a vyzrálost – takhle nějak by mohl ve své době působit mladý Franz Liszt, jehož skladbami umělec zahájil i ukončil své vystoupení.

Jako první zazněly dvě části z cyklu Franze Liszta Léta putování, První rok: Švýcarsko (S. 160), konkrétně č. 1 Kaple Viléma Tella a č. 5 Bouře. Zahájit recitál nejobávanějším skladatelem a skladbou, která patří k jeho nejnáročnějším, to je obdivuhodná odvaha. Už po chvíli však bylo jasné, že si to mladý klavírista může dovolit, že je tohle právě „jeho parketa“ a že je důstojným Lisztovým následovníkem. Dokázal dát duši a výraz nejen první, romanticky laděné skladbě, ale exceloval zejména v té další, v části Bouře, kde bylo vidět, že mu technicky obtížné, zejména akordické pasáže, působí radost.

Další skladbou byly České tance, II. řada Bedřicha Smetany. Č. 1 Furiant, č. 7 Hulán a č. 9 Sousedská. Rodák z Litomyšle, který si přál být v klavírní hře českým Lisztem, se nemohl do programu hodit lépe. Líbezné melodie, podané s lehkostí a půvabem, přerůstaly crescendem do akordických ploch, aby se zase v diminuendu vrátily do půvabného závěru. To byla poloha, kde se mladý umělec dokázal nejlépe projevit. Následovaly Lyrické kusy, op. 65 Edvarda Hagerupa Griega, konkrétně č. 6 Svatební den na Troldhaugenu. Něžné a lyrické části naplnil klavírista niterným prožitkem.

Klavírní skladby op. 7, konkrétně č. 1 Píseň lásky Josefa Suka, k mládí tak nějak patří a u mladého chlapce působila romantická výrazová stránka zvlášť dojemně. Prokázal zde bohatost výrazu a cit pro gradaci a plnost harmonie. Smysl pro barevnou zvukomalebnost zase uplatnil ve skladbě španělského skladatele Enrique Granadose. Z jeho suity Goyescas, skladeb na témata z obrazů španělského malíře Francisca Goyi, si vybral skladbu El Pelele (Slaměný panák), plnou hravosti a optimismu i ohlušujících akordických částí. Předposledním kusem pak bylo Rašení jara, u nás asi nejslavnější skladba norského skladatele Charlese Sindinga, která je třetí skladbou z jeho Šesti klavírních kusů op. 32. Romantická melodie byla procítěná, virtuózní části lehce a bezprostředně přednesené.

Matyáš Novák se na festivalu představil i se svými skladatelskými ambicemi. Dokonce předstoupil bez bázně před publikum, aby se slovy vyznal se svým pojetím motta festivalu – Klíče od domova. Pochopil to jako vzpomínky, které nosíme uvnitř sebe, ve svém srdci, na dětství a mládí, a které korespondují s uměním a hudbou, kterou tu zanechali ti před námi. A protože by se k nim rád připojil, začal i on komponovat. Jeho verbální projev nesl sice známky trémy, ale působil bezprostředně a tak mile, že publikum nešetřilo nadšením. Přednesl Fantazii na motivy z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, kde parafrázoval tři známé části. Árii Kecala Znám jednu dívku, árie Mařenky Ten lásky sen a na závěr sbor Proč bychom se netěšili. Brilantně provedené části byly nápaditě variované a plynule a logicky přecházely do sebe, aby byly ukončeny excelentním akordickým závěrem. Celou skladbu provázela hravost a radost z tvorby, prodchnutá mladistvým elánem.

Publikum bylo nadšené a přídavek byl logický, i když překvapivý. Byla jím Kajícná píseň od Ludwiga van Beethovena, kterou zpracoval Franz Liszt do monumentální skladby. Klavírista ji podal se zaujetím, pokorou a s excelentní technikou i výrazem. Matyáš Novák je jistě mladým umělcem, který již nyní disponuje vším, co ho předurčuje ke světové kariéře a současně zavazuje k zodpovědnosti k zemi, ve které vyrostl a která je jeho domovem. Svojí skromností a přitom sebevědomým uměleckým projevem dává najevo, že si je svého poslání i zodpovědnosti vědom. A to z něj již dnes dělá výjimečného a zralého umělce i člověka.