Měl bych být spíše vděčný a spokojený než zasněný

Rozhovor se sbormistrem Kühnova smíšeného sboru Markem Vorlíčkem

 

Profese sbormistra se může zdát jako dost výlučná, už třeba jen kvůli tomu, že sbormistrů se zas až tolik ve světě hudby nepohybuje. Jak vy jste k této profesi přišel? Kdy jste k ní začal směřovat cílevědomě?

Máte pravdu – „čistých sbormistrů“ v profesionální hudbě mnoho nenajdeme, většina mladých adeptů dirigování se zkouší prosadit i na poli symfonického dirigování. Jiná je situace v oblasti neprofesionálního sborového zpěvu – každé větší město má svůj pěvecký sbor a sbormistra. Já jsem se ke sbormistrovství dostal vlastně jen shodou okolností: už v dětství mě uchvátil zvuk varhan, a když jsem začal hrát v domažlickém klášterním kostele na varhany, časem jsem byl přizván k doprovodu tamní dětské Scholy. A když její tehdejší sbormistr odešel na studia do Itálie, stal jsem se (takřka ze dne na den) jejich sbormistrem. Netušil jsem sice nic například o taktovací technice, ale měl jsem jasný úkol: v pátek odpoledne zkouška, v neděli generálka a zpěv při mši svaté. Na každou neděli bylo třeba připravit alespoň malý kus hudby. Výborná škola…

Záhy jsem zjistil, že bez alespoň základního školení je moje „sbormistrování“ zpěvákům spíše na škodu, a po přímluvě kamaráda jsem začal dojíždět do Plzně na soukromé hodiny k docentu Zdeňku Vimrovi. Čili zde už snad mohu mluvit o jemné cílevědomosti, která po neúspěšném pokusu o studium sbormistrovství na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vygradovala do studií dirigování na Pražské konzervatoři a Hudební fakultě Akademie múzických umění.

Co je na sbormistrovství podle vás nejobtížnější?

Teď jste mě zaskočila. Nepovažuji sbormistrovství za nějakou obtížnou disciplínu. Je to práce poměrně komplexní, ale nemyslím si, že by byla obtížná.

Jak dlouho sbormistr „zraje“, než začne být skutečně dobrý?

Myslím, že to nelze paušalizovat. Jistě hodně záleží na oněch „hřivnách“, jimiž je obdařen, a neméně pak na příležitostech, které se mu naskytnou nebo které si sám přichystá.

Stojíte v čele Kühnova smíšeného sboru. Čím je osobitý, výjimečný? V čem je jeho hlavní devíza?

Základní devíza Kühnova smíšeného sboru je velmi prostá a přitom výjimečná: naši členové jsou za svou práci sice honorováni a požadují se po nich profesionální výkony, ale nikdo k nám nechodí do práce – tedy proto, že musí. A já nemám povinnost těch osmdesát lidí uživit – čili nemusím přijmout jakoukoli práci, která nám je nabídnuta. To, že „Kühňáci“ zpívají s chutí, je jejich největší devíza. A jakkoli to může být kruté, pokud kdokoli ze sboru nestačí kladeným požadavkům, nejsem povinen jej přizvat k další spolupráci.

Členové Kühnova smíšeného sboru mají své civilní zaměstnání. Co všechno to v praxi obnáší? Zdá se, že nevýhod je na tom přece jen víc než výhod – nebo se mýlím?

Ohromnou výhodu jsem již zmínil, dalším faktem je, že intelektuálně je ta skupina lidí výrazně nadprůměrná. Organizačně je to naopak náročnější, to je logické. Samozřejmě si nemůžeme často dovolit dlouhé zahraniční zájezdy, otázkou zůstává, zda je to nevýhoda.

Kdo vůbec jsou zpěváci Kühnova smíšeného sboru? Jaký věk, vzdělání, ale třeba i charakter „civilní“ profese u nich převažuje?

Průměrný věk spočtený nemám, promiňte. Ale už tam dávno nejsem nejmladší. Profesí máme celou řadu, od učitelů přes úředníky až po lékaře. Zejména kolega psychiatr je v kolektivu nadmíru oblíben!

Co všechno, jaké povinnosti obnáší post hlavního sbormistra Kühnova smíšeného sboru?

Myslím si, že označení „hlavní sbormistr“ není příliš odpovídající realitě. Ve skutečnosti se jedná o personálního, provozního i hudebního ředitele, který se při zkouškách věnuje sbormistrovské práci. Přesně v tom pořadí, které jsem vyjmenoval. Samozřejmě na tu práci nejsem sám. A protože sboru práce stále přibývá (na což bych si neměl stěžovat), na počátku letošního roku jsme přijali do našich řad produkční Adélu Kovářovou i druhou sbormistryni Lenku Navrátilovou.

Jak to je s financováním vašeho sboru? A jak přesněji s odměňováním vašich zpěváků?

Financování je prosté: musíme se uživit. Příjmy tvoří především honoráře pořadatelů a žádáme také o příspěvky z veřejných grantů – zejména v souvislosti s naší řadou sborových koncertů, které sami pořádáme. Zpěváci jsou honorováni podle toho, kolik koncertů či natáčení absolvují. Nutno přiznat, že jde spíše o příspěvek za čas sboru věnovaný než o honorář.

A jak vypadá kalendář sboru? Kolika a jakých koncertů se v průměru během jedné sezony zúčastníte?

Odhaduji, že ročně absolvujeme pětatřicet až čtyřicet koncertů a natáčení. Sborový kalendář bývá tradičně volnější v lednu a únoru a naopak plnější v létě. Přesto tam míváme alespoň pár týdnů sborové prázdniny.

Můžete vůbec konkurovat těm sborům, které jsou příspěvkovými organizacemi?

Cenou velmi těžko. Ostatní hlediska by měl posoudit někdo třetí, nicméně sama naše existence a narůstající počet koncertů asi hovoří za vše.

Především bych rád kolegy z jiných sborů vnímal jako kolegy, a ne jako konkurenty, a myslím, že tomu odpovídá i realita – mnoho jich potkáte na našich koncertech v roli posluchačů a naopak.

Možná to bude znít trochu pateticky, ale zeptám se: Jak a v čem uchováváte odkaz zakladatele sboru Pavla Kühna a navazujete na něj?

Pod Pavlem Kühnem jsem zpíval několik let a musím rád přiznat, že on byl natolik výjimečná a silná osobnost, že si neumím představit mladého adepta dirigování, který by po několika sezonách v roli sborového zpěváka zůstal jím neovlivněn. Neumím jmenovat konkrétní poddisciplíny, v nichž mi byl vzorem, jak už jsem říkal – práce sbormistra je velmi komplexní. Byla to výborná škola a jsem za ni velmi vděčný. A pokud posluchači poznají, že jsem na jeho odkaz navázal, budu tím upřímně polichocen.

Jak konkrétně u vás vypadá letošní rok, respektive současná sezona? Co zajímavého vás čeká?

Letošek byl a je velmi pestrý. Ve zkratce vzpomenu alespoň na Haydnovu Nelson-Messe s mým oblíbeným dirigentem Jenkinsem, zájezd do Friedrichshafen s Martinů Polní mší a fantastickým Baletem Národního divadla, velmi zajímavé natáčení hudby Michaela Kocába k filmu Jan Hus, dva koncerty k poctě Jana Husa s hudbou Jaroslava Krčka, spolupráci s Karlem Růžičkou v krásném Broumově, koncertní provedení Dona Giovanniho s fantastickým Freiburger Barockorchester. Odskočili jsme si i do divadla a v Národním divadle se podíleli na uvedení Šostakovičova Oranga a Rajoku. Musím přiznat, že se mi ta inscenace velice líbí. Nyní tam připravuje kolegyně Navrátilová další projekt – Lost Objects. A čeká nás zásadní událost sezony: Galakoncert Kühnova smíšeného sboru podpořený v rámci projektu Zpívejme! Norskými fondy. Následovat bude náš oblíbený Martinů v Pardubicích s dalším z mých oblíbených dirigentů – Petrem Altrichterem.

Máte vy osobně nějaký svůj profesní vzor? Sen?

Měl jsem velké štěstí na řadu profesorů na konzervatoři i na Hudební fakultě AMU a několik z nich se jistě stalo bezděky mými vzory, byť každý třeba v jiné rovině. A zcela zásadní vzor byl Pavel Kühn, to musím zopakovat. Ty velké dirigentské sny si postupně plním (ať už to byl Dvořák a jeho Stabat Mater a Svatební košile, či Händelův Mesiáš, Haydnovo Stvoření, nebo Rejchovo neprávem opomíjené Te Deum), takže bych měl být spíše vděčný a spokojený než zasněný.

Děkuji za vaše odpovědi a vám i vašemu sboru přeji hodně dalších úspěchů!

Vizitka:

Marek Vorlíček se narodil v roce 1979 v Domažlicích. Po maturitě na gymnáziu a soukromých studiích sbormistrovství a dirigování (Zdeněk Vimr, Václav Cibulka) absolvoval Pražskou konzervatoř (profesoři Hynek Farkač, Miroslav Košler a Miriam Němcová) a následně také pražskou Akademii múzických umění. Absolvoval též sbormistrovské kurzy Winfrieda Tolla.

V letech 1994–1997 byl sbormistrem dětského klášterního sboru v Domažlicích, od roku 1997 je sbormistrem tamějšího pěveckého sboru Čerchovan, s nímž podnikl desítky a cappellových i vokálně-instrumentálních koncertů u nás i v zahraničí a natočil dvě CD duchovní hudby (Šimon Brixi, Jakub Jan Ryba, Georg Lickl). Za tuto práci obdržel národní sbormistrovskou cenu Unie českých pěveckých sborů. Působí též jako chrámový varhaník a také ceněný varhanář. Působil rovněž jako sbormistr Oratorienchoru v bavorském Schwandorfu.

Již od konzervatorních studií hostoval opakovaně jako dirigent Plzeňské filharmonie a realizoval zde i několik nahrávek pro Český rozhlas. Dirigentsky spolupracoval též s Komorní filharmonií Pardubice, Jihočeskou komorní filharmonií, Filharmonií Hradec Králové a Pražskou komorní filharmonií. Jako sborový zpěvák měl možnost spolupracovat nejen s vynikajícím sbormistrem Pavlem Kühnem a Kühnovým smíšeným sborem, ale též s Pražským komorním sborem, s Pražským filharmonickým sborem a s mnoha předními českými i světovými dirigenty a orchestry (Jiří Bělohlávek, Vladimír Válek, Claudio Abbado, Zubin Mehta, Česká filharmonie, FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Berlínská a Izraelská filharmonie a další).

V prosinci 2006 byl jmenován sbormistrem Kühnova smíšeného sboru, s nímž nastudoval řadu a cappellových i vokálně-instrumentálních děl (Dvořák, Martinů, Händel, Haydn, Orff), realizoval CD nahrávky kompozic současných zahraničních skladatelů i natáčení pro Český rozhlas.
(Zdroj: www.kuhnchoir.cz)