Meyerbeerovi Hugenoti v Drážďanech

  1. 1
  2. 2

Pán domu pozval na slavnost, jež se koná na domluvu královny o usmíření zostřených vztahů mezi katolíky a hugenoty, mladého protestanta Raoula de Nangis, který vypráví, jak uviděl neznámou krásku a teď ji zahlédnul zde v zámku. Jeho nesmírně obtížný, velmi vysoce položený tenorový part byl obsazen americkým tenorem a specialistou na francouzskou a italskou operu Johnem Osbornem – a ten byl v premiérových recenzích německého tisku velice chválen. Bohužel ve třetím představení, které jsem po dvanácti dnech navštívil, mne až tak úplně nepřesvědčil. V některých místech jel na doraz (jsem rád, že jsem četl jednu recenzi právě na toto představení a názor autora byl stejný), ale v duetu ve čtvrtém dějství s Valentinou v podání výtečné mladé americké pěvkyně Jennifer Rowley, vládnoucí pěkným plným hlasem (ta má za sebou například úspěšný záskok v Metropolitní opeře v roli Tosky), byl nakonec velmi dobrý. Jeho partnerka si však vedla lépe. Nesmím zapomenout na výborný pěvecký projev kanadského basbarytonisty Johna Relay, vojína a sluhy Raoulova, zejména v jeho známé, zcela unikátní úvodní árii „Piff, Paff, Pouff, chassez-les“ imitující střelbu.

Na scénu přichází hezké, urostlé páže Urbain, v podání naší sopranistky Štěpánky Pučálkové, sólistky drážďanského souboru. Výborně, s vrozeným šarmem a temperamentem se uvádí ve své vstupní árii „Nobles seigneurs salut…“ a přítomným rozdává nafouknuté barevné balónky a Raoulovi přináší zprávu, že tajemná dáma touží po schůzce s ním. Následuje jakási mezihra a dostáváme se tak do druhého dějství, odehrávajícího se na zámku Chenonceaux. Kulisy jsou prakticky stejné jako v prvním aktu, ale s tím rozdílem, že místo stolu se nachází bílá vana. V té se uprostřed sboru dvorních dam v bílém prádle, za doprovodu harfistky a flétnistky mezi nimi (režisér rád zapojuje orchestrální hráče přímo do děje na jevišti), koupe královna Markéta z Valois. Zpívá svoji úvodní náročnou koloraturní árii. Velmi dobrý výkon zde podala svým sice poněkud užším, ale naprosto čistým sopránem s bezproblémovými výškami Venedia Gimadieva z Ruska. Páže Urbain přivádí Raoula se zavázanýma očima. Královna na něm požaduje, aby se zasnoubil s katoličkou Valentinou. Raoul souhlasí, ale až když ji uvidí. Při setkání zjistí, že je to dívka, kterou již viděl v Neversově paláci. Považuje ji za jeho milenku a od slibu odstupuje. Otec Valentiny, hlavní velitel vojáků v Louvru hrabě de St. Bris, v kvalitní interpretaci sonorního drážďanského basisty Tilmanna Rönnebecka, hrozí za to Raoulovi pomstou.

Hugenoti, Semperoper Dresden (foto Ludwig Olah)

Když se po zasloužené pauze vrací diváci opět do hlediště, mají před sebou znovu, ale již zmenšený obraz Vinciho Večeře Páně. Po rozhrnutí opony se objevuje nám již známá, mírně změněná základní scénická dekorace a ocitáme se v Paříži, kde se v jedné části taverny veselí popíjející katoličtí studenti s děvčaty a v druhé části hugenotští vojáci zpívají válečné písně. Obě strany se samozřejmě vzájemně provokují. Scéna se pozměňuje a objeví se opět známý dlouhý prostřený stůl, u něhož za přítomnosti královny Markéty probíhá svatba Valentiny s hrabětem Neversem. Raoulův služebník Marcel přináší od svého pána výzvu k souboji přímo St. Brisovi, Valentinině otci. Ten přijímá, ale zároveň se potom se svými blízkými domlouvá, že Raoula při souboji zabijí. Valentina vše zaslechne a prosí Marcela, aby varoval svého pána. Nakonec se při souboji dají do sebe účastníci obou znesvářených stran a boj musí uklidnit samotná královna Markéta.

Po druhé přestávce uvítá v hledišti návštěvníky opětovně již velmi zmenšená projekce obrazu Večeře Páně a pokračuje čtvrtý obraz. Raoul se schází s Valentinou v jejím domě, kde v úkrytu vyslechne tajnou poradu katolíků. Přichází sama královna matka Kateřina Medicejská (oblečená komicky do šatů připomínajících dobu o tři století pozdější), ztvárněná Sabinou Brohm, která přítomné žádá, aby hugenoti byli ve jménu boha zlikvidováni. Valentina prosí Raoula, aby se pro svoji záchranu zřekl své víry, což on odmítá. Protestantkou se z lásky k němu stává tedy ona. Oba běží varovat své spoluvěřící.

Hugenoti, Semperoper Dresden (foto Ludwig Olah)

Plynule se přechází do posledního dějství, kde se na pozadí objevuje červená záře a následuje hrozný masakr. Ozývá se střelba a přes jeviště běží dav lidí pronásledovaný černě oděnými vojáky a kosený střelbou z jejich automatických zbraní. Raoul s Valentinou nakonec umírají kulkami z revolveru jejího vlastního otce de St. Brise. Tragédie se tak završuje. Oproti originální partituře je režisérem závěrečný sbor vítězných vojáků vypuštěn a nahrazen tklivou melodií, kterou hraje na jevišti orchestrální hráč-basklarinetista. Opona padá a diváci bouřlivými ovacemi odměňují všechny umělce působivého a náročného představení. Vyhlášená pověst Semperovy opery v Drážďanech tak opět nezklamala.

Psáno z představení 10. července 2019.

Hugenoti, Semperoper Dresden (foto Petr Horník)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat