Mezihvězdný symfonismus v brilantním podání Symfonického orchestru hl. m. FOK

Filmová hudba je už od svého vzniku úzce spjata s klasickou koncertní hudbou. Prvními filmovými skladateli byli klasicky školení tvůrci, pro které se stal film buď hlavním působištěm, nebo alespoň nárazovým zpestřením jejich tvorby. Ani pozdější vývoj filmové hudby nebyl skoupý na osobnosti koncertní hudby, které se zhlédly v „novém“ médiu. Bohužel to s sebou neslo i stinnou stránku, kdy byla filmová hudba pro svoji návaznost na klasickou koncertní či jevištní tvorbu kritizována.

Také spojení kultovní hudby Johna Williamse z filmové ságy Hvězdné války a symfonické suity Gustava Holsta s názvem Planety dalo a stále dává vzniknout mnohým spekulacím a kritikám na vrub prvního jmenovaného skladatele. Ačkoliv se jedná přinejlepším o několikasekundovou citaci (či variaci?) hudby z první věty Holstovy suity s názvem Mars, posel války, zlí jazykové si neodpustí tuto záležitost neprávem vztahovat na celé Williamsovo dílo, ne-li na filmovou hudbu obecně. Je pravdou, že u Hvězdných válek nalezneme více pasáží, které nám připomenou nějakou koncertní skladbu jiného autora. Na druhou stranu je u filmové (zejména hollywoodské) hudby více než obvyklé, že režisér či jiná zainteresovaná osoba dosadí do hrubého střihu filmu dočasnou hudbu (temp track) a dá pokyn skladateli, aby to zkomponoval „nějak podobně“. Pro mnohé je to živobytí ohrožující dilema – napsat hudbu podle nějakého vzoru, nebo si stát za svým a riskovat vyhazov. Jsou samozřejmě případy, kdy se režisér nechá přesvědčit o jiném řešení.

Dočasná hudba, včetně právě zmíněných Holstových Planet, údajně provázela i Hvězdné války, kdy režisér George Lucas chtěl mít soundtrack vytvořený z různých děl klasického repertoáru (možná pod dojmem o téměř deset let staršího filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea), ale nechal se nakonec přesvědčit přítelem a režisérským kolegou Stevenem Spielbergem, aby najal Johna Williamse pro zkomponování autorské hudby. Výše zmíněné odkazy na Holstovo dílo tedy mohou mít mnohem prozaičtější odůvodnění, než je nedostatek Williamsovy tvůrčí originality. Zvyk je železná košile, a pokud si režisér zvykne na dočasnou skladbu, nerad její charakter opouští.

Návštěvníkům prvního či druhého koncertního večera se ale spojení Williamse s Holstem jistě jevilo jako naprosto přirozené, tematicky stmelené a hudebně hezky navazující. Platilo to také o nové skladbě skladatele, klavíristy a dirigenta Kryštofa Marka, která koncepčně krásně zapadla mezi obě starší kompozice. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod vedením šéfdirigenta Tomáše Braunera podával po celou dobu vynikající výkony. Nutno podotknout, že uváděná díla, ač charakterově příbuzná, kladou na interprety rozdílné nároky.

Hvězdné války se s trochou nadsázky blíží symfonickým dílům Mozartovým, Beethovenovým, Dvořákovým či Mahlerovým, myšleno co do frekvence provádění na různých koncertech. Nutno ale podotknout, že kvalita provedení bývá proměnlivá. Nebezpečí pramení mimo jiné z toho, že hlavní témata Hvězdných válek návštěvníci podobných koncertů důvěrně znají. Proto je jakékoli zakolísání, nevhodně zvolené tempo či nedostatečná zvuková barevnost okamžitě zaznamenána. Nemluvě o poměrně značné interpretační náročnosti. Ve všech těchto ohledech však FOK uspěl na výbornou. Těleso zkrátka onomu „F“ ve svém názvu dělá čest. Je vidět, a hlavně slyšet, že filmovou hudbu nebere jen jako nutné zlo, záruku komerčního úspěchu, ale že jejímu nastudování věnují dostatečnou péči. Na některých členech orchestru (zejména v sekci bicích nástrojů) bylo navíc přímo vidět, jak si své party užívají.

Druhou skladbou koncertu byl jmenovaný Koncert pro lesní roh a orchestr „Vzpomínky“. Ten vznikl na objednávku sólohornistky Zuzany Rzounkové a také byl v jejím podání poprvé přednesen právě na koncertech FOK 8. a 9. listopadu. Skladba nese typické znaky klasických koncertů ve své třívětosti, sólových kadencích a jednotném hudebním jazyku. Ne snad, že by se jednalo o jednolitou hudbu beze změn, ovšem určitá jednotnost a koncepčnost díla je v tomto ohledu rozhodně ku prospěchu věci. Jak už zde padlo, užitými prostředky kompozice vhodně zapadla mezi Williamse a Holsta, zejména prvky připomínajícími filmový symfonismus. Volnější pojetí formy, konvenční (přesto efektní) harmonie a mírně sentimentální pojetí s návazností na mimohudební námět by možná optikou soudobých kompozičních postupů neuspělo ve smyslu originality a nových tvůrčích cest. Pro daný večer a pro posluchače, kteří se nestydí za svou náklonnost ke konzervativnější tvorbě, ale Vzpomínky rozhodně uhodily pomyslný hřebíček na hlavičku. Precizní provedení skladby a bezchybný výkon sólistky rozhodně zaručily, že se premiéra díla Kryštofa Marka nestane zároveň derniérou. Ocenění publikem bylo znát i na částečném standing ovation.

Jako poděkování nadšenému publiku byla před přestávkou přidána ještě přeinstrumentovaná skladba Oblivion skladatele a hráče na bandoneon Ástora Piazzolly, průkopníka stylu takzvaného nového tanga (tango nuevo). Ačkoli není Oblivion skladbou ve stylu tanga, ale spíše kubánské rumby, typický piazzollovský charakter si rozhodně zachovává.

Planety, kterým byla věnována druhá polovina koncertu, jsou sice Hvězdným válkám v lecčem podobné (minimálně u některých vět), ale co do obsazení orchestru, náladotvornosti, palety nástrojových barev a dalších parametrů je to „jiná káva“. Holst svoji suitu napsal pro obrovské obsazení. Vedle tradičně zapojovaných nástrojů byl orchestr doplněn o druhou sadu tympánů, basovou flétnu, kontrafagot, basový hoboj a spoustu dalších více či méně obvyklých nástrojů, včetně melodických bicích, dvou harf, celesty apod. Zajímavý je předepsaný part varhan, kterým ovšem skladatel v celé skladbě nedal příliš mnoho prostoru. Zřejmě proto se bez nich FOK obešel. Interpretačně je pak každá věta suity náročná z jiného důvodu. Dirigent ani hráči se zde rozhodně nenudí. Některé pasáže daly hráčům zabrat, zejména ty s rytmickými nástrahami, tonálními změnami, imitačními technikami apod. Ne snad, že by byla suita nad možnosti orchestru, ale místy bylo znát, že sebemenší zakolísání by mohlo mít nepříjemné následky.

Zajímavostí Planet je poslední věta (Neptun, Mystik), v jejímž finále Holst doplnil orchestrální zvuk šestihlasým ženským sborem. Nezáviděníhodný úkol je to pro pěvkyně nejen tím, že na svůj krátký výstup čekají bezmála padesát minut, ale také tím, že je intonačně poměrně náročný. Nasazování tónů v pianissimu na dvojčárkovaném „g“ a jejich dlouhé vydržování, stejně jako souzvuky v polytonálním plánu proti orchestru, to vyžaduje nejen dobrou techniku, ale také soustředěnost a sezpívanost celého ansámblu. Zde náleží velký obdiv ženské sekci Kühnova smíšeného sboru a sbormistrovi Jakubu Piklovi.

Star Wars & Planety
9. listopadu 2023, 19:30 hodin
Obecní dům

Program
John Williams: Star Wars (suita z filmové hudby)
Kryštof Marek: Koncert pro lesní roh a orchestr „Vzpomínky“
Ástor Piazzolla: Oblivion
Gustav Holst: The Planets

Účinkující
Zuzana Rzounková – lesní roh
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent

Kühnův smíšený sbor (ženské hlasy)
Jakub Pikla – sbormistr