Mezzosopranistka Libuše Márová: Vědět, kdy skončit, je také velké umění

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V letošním roce obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opery Libuše Márová. Jak tato mezzosopranistka profesně začínala a co považuje za největší úspěchy? Na tyto otázky a mnoho dalších jsme získali odpovědi.

Libuše Márová jako Carmen v roce 1966 (foto Jaromír Svoboda)
Libuše Márová jako Carmen v roce 1966 (foto Jaromír Svoboda)

Ceny Thálie, které uděluje Herecká asociace pod záštitou ministra kultury, jsou každoročně mimořádnou událostí s napětím očekávanou odbornou i laickou veřejností. V letošním roce obdržela tuto cenu za celoživotní mistrovství v oboru opery Libuše Márová. Jako zcela mimořádný zjev s jedinečným altovým zabarvením hlasu a výrazným hereckým talentem byla už ve dvaceti dvou letech angažována na naší první scéně. Mnoho rolí si zazpívala i mimo naši republiku, jezdila do zahraničí jednak s ansámblem Národního divadla, ale často také pohostinsky přes Pragokoncert. Některé role musela zvládnout ve vícero jazycích, z nichž nejneobvyklejší asi byla role Carmen v norštině. Paní Márová si stále udržuje přehled o dění nejen na české kulturní scéně, umí vyprávět poutavě, s neutuchající energií a s grácií pravé operní divy.

Začnu trochu netradičně otázkou, která se nabízí. Je sólistka baletu Národního divadla Nikola Márová vaše příbuzná nebo jde o pouhou shodu jmen?
Často se mě na to lidé ptají – je to ale pouze shoda jmen, mně nebylo dáno mít děti. Když jsme se spolu s Nikolou poprvé setkaly, říkala mi, že se jí lidé často ptají „na maminku“ a myslí tím mne. Ale to já bych spíše už mohla být její babička! Bohužel tedy nejsme příbuzné a máme společné „jen to umění“ a působení v Národním divadle.

Nyní tradiční otázka – pocházíte z hudební rodiny?
Ne tak docela z hudební, ale určitě z hudebně založené, rodiče nebyli profesionálové, i když byli vynikající muzikanti. Tatínek byl učitel a velice dobře hrál na housle a na violu. Maminka byla nadaná klavíristka, přesto vystudovala obchodní akademii, protože děda měl obchod a plánoval jí předat podnikání. Na klavír ale hrála tak dobře, že mě doprovázela, když jsem dělala zkoušky na HAMU. Takže maminka mě učila na klavír a tatínek na housle.

Učila jste se tedy i na housle – patříte ke šťastlivcům, kteří mají absolutní sluch?
Naštěstí ne, nemám absolutní hudební sluch, ten je pro zpěváky nebezpečný. Orchestr má mnohdy ladění o trochu níž nebo o kousek výš, to bych trpěla celý život!

Libuše Márová v Příhodách lišky Bystroušky s Janou Jonášovou v roce 1978 (foto Jaromír Svoboda)
Libuše Márová v Příhodách lišky Bystroušky s Janou Jonášovou v roce 1978 (foto Jaromír Svoboda)

Jak jste se dostala k opernímu zpěvu? V kolika letech jste začala zpívat? Můžete zavzpomínat na svá školní léta? Kdo z pedagogů vás nejvíce ovlivnil?
Jako dítě jsem vůbec nezpívala. Maminka říkala, že už v porodnici jsem vydávala hluboké zvuky. Nikdy jsem neměla takový ten slavičí sopránek, takže nikdy nikoho nenapadlo, že bych mohla zpívat. Proto jsem nechodila do žádného sboru. Až ve dvanácti letech, když jsem si u nádobí zpívala hity Richarda Adama a Jiřiny Salačové, maminka zjistila, že mám hlas a začala jsem jezdit do Klatov do hudební školy. Potom mi maminka našla profesora Michala Zabejdu v Praze – vstávala jsem v půl čtvrté a „pomalíkem“, protože jsme neměli peníze na rychlík, jsem jela ze Šumavy na hodiny zpěvu a pak zase zpět. Najednou jsem ale přestala vyhrávat Soutěže tvořivosti mládeže, tak mi maminka sehnala učitele Josefa Frýdla, který mě zcela nezištně a zdarma připravil na zkoušky na HAMU. On byl invalida, přišel o obě nohy – a k invalidnímu důchodu si nesměl v socialistickém režimu přivydělávat, nemohl „podnikat“. Takže jsem musela jít dokonce kvůli tomu svědčit k soudu, že mě opravdu celý rok učil zcela zdarma. V roce 1961 jsem maturovala na jedenáctiletce v Plzni a potom jsem šla přímo na HAMU. Tam byl mým učitelem Přemysl Kočí. Herectví mě učil Bohumil Zoul. Nejvíce mě ale naučila altistka Štěpánka Štěpánová. V posledním ročníku HAMU v roce 1965 jsem získala angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde jsem už zpívala sólové role. Tam jsem se dostala tak, že jsem předzpívala Bohumíru Liškovi, který učil na HAMU a zároveň byl šéfem opery v Plzni. Na jevišti se spolu s ním 23. prosince sešlo pět plzeňských sólistů – já mám 24. prosince, přesně na Vánoce, narozeniny – a hned od 1. ledna mě vzali, tak to byl krásný dárek! Já v Plzni s maminkou bydlela, takže to pro mě bylo jako splněný sen. Pak mi za rok a půl nabídli, abych šla v pouhých dvaceti dvou letech do Národního divadla – a to se tenkrát neodmítalo, za nás to byla taková meta. A tam jsem zůstala přesně čtyřicet let…

Záviděla jste někdy sopranistkám to množství titulních rolí? Nebo vás repertoár pro mezzosoprán a alt dokázal uspokojit?
Vytvořila jsem za svou kariéru snad všechny role svého altového oboru v českých i světových operách, všech stylových období a ztvárnila jsem na 90 postav. Přesto jsem jim trošinku záviděla! Ony tam měly ty Rusalky, Violetty, Milady, Šárky… skoro vždycky ty hlavní role. Ale zase mají kratší životnost. Zato já jsem mohla zpívat do dvaašedesáti. Posledních deset let to byly babičky, chůvy, to také někdo musí dělat – a mladých je na to škoda! Nejsou to sice velké role, ale moc hezké. Jezdila jsem s tímto repertoárem hostovat i do své milované Plzně.

Když jste výše hovořila o té trvanlivosti altistek, proč jste odešla do „operního důchodu“?
Každý to máme nastaveno ve svém nitru jinak. Měla bych pocit, kdybych zůstávala déle, že exhibicí stáří bych dehonestovala svou předchozí kariéru. Já si kondici udržuji cvičením pilates, hlas mám jakž takž ještě dobrý – ve škole jako pedagožka jsem byla schopná děvčatům ukázat ledajaký tón – ale na jevišti už bych to nechtěla předvádět, na velkou operu už by to nebylo. I z HAMU jsem odešla v sedmdesáti pěti, abych dobrovolně uvolnila místo mladším. Vědět, kdy skončit, je také velké umění…

Libuše Márová jako Varvara v Kátě Kabanové v roce 1974 (foto Jaromír Svoboda)
Libuše Márová jako Varvara v Kátě Kabanové v roce 1974 (foto Jaromír Svoboda)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments