Midori a Mahlerův Titan

Legendární houslistka Midori zavítala 23.září během svého evropského turné také na Dvořákovu Prahu. S Českou filharmonií uvedla Beethovenův Koncert pro housle a orchestr D dur op. 61.

Rozsáhlý a myšlenkově složitý koncert až symfonického charakteru nepatří k těm, v nichž se houslista krátce a svižně zatřpytí svou virtuozitou a pak jen sklízí ovace ohromeného publika. Na dlouhou náročnou první větu navazuje pomalá střední část meditačního charakteru a teprve závěrečné Rondo přináší oživení, veselejší témata a houslové kreace. Midori (celým jménem Gotó) přišla na pódium v květovaných černobílých šatech, které zdůraznily její křehký půvab, byla drobná a úhledná jako porcelánová panenka.

Když se ovšem chopila smyčce, proměnila se v silnou a rozhodnou uměleckou osobnost s gestem bojovníka. K jejím velkým devizám patří čistá a precizní intonace, skvělá technika a jistota v každém tónu (například dokonalý vícehlas v kadenci v první větě). Na druhé straně první věta i vzhledem k hodně volnému tempu vyzněla dost nevzrušivě, bez velkých romantických emocí a výrazu a musím říct, že na mě působila hodně útlumovým efektem (možná se na tom podepsala i páteční únava z náročného týdne a chyba byla “v přijímači”, nevím). I orchestr hrál místy velmi jemně, doslova po jedné žíni. Druhá věta je líbezně zpěvná a třetí větu Midori zakončovala ďábělským finále se strhující virtuozitou. Hodně mě potěšila přídavkem – fugou z Bachovy Sonáty a moll, to jí žíně ze smyčce jen lítaly, v tom je jedinečná. Midori hraje na nástroj Guarnerius del Gesu „ex-Huberman“ z roku 1734, který má zapůjčený doživotně.

V druhé půli večera zazněla Mahlerova Symfonie č. 1 D dur “Titan”. Česká filharmonie Mahlera umí, je vždy potěšením slyšet barvy tohoto orchestru v jeho díle. Pod taktovkou dirigenta Petra Altrichtera hráli ” Titana “slavnostně, mile, dojemně a plasticky, sóla se dařila, dechové sekce byly výstavní. V závěru čtvrté věty hraje orchestr v zesíleném obsazení, podle skladatelova přání se přidávají nástroje, na něž hudebníci navíc hrají vestoje – zvuk takového finále byl vskutku titánský. Jediné, co mi trochu vadilo, byly dle mého názoru přehnané dirigentské kreace Petra Altrichtera, který se před publikem svými dřepy, skoky, divokým kroužením paží apod. doslova předvádí a vysloužil si nejeden udivený úsměv. Speciálně u Beethovena to působilo dost rušivě.

Tento koncert byl posledním vystoupením České filharmonie coby rezidenčního orchestru na Dvořákově Praze. Rozloučil se dvořákovským přídavkem – čtvrtou větou z Dvořákovy Suity A dur.

Dvořákova Praha 2011
Česká filharmonie
Dirigent: Petr Altrichter
Midori (housle)

Ludwig van Beethoven:
Koncert pro housle a orchestr
D dur op. 61

přídavek
Johann Sebastian Bach:
Sonata A minor (2.věta „Fuga“)

-přestávka-

Gustav Mahler:
Symfonie č. 1 D dur „Titan“

přídavek
Antonín Dvořák:
Suita A dur (4.věta)

www.dvorakovapraha.cz