Miguel de Cervantes, Don Quijote a hudba

  1. 1
  2. 2
Největší španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra (29. září 1547 – 22. dubna 1616), který zemřel před 405 lety, a jeho nejslavnější dílo, román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, nemohli uniknout pozornosti nejen dramatizátorů a později filmařů, ale i hudebních skladatelů. K nejznámějším hudebním dílům inspirovaným Donem Quijotem patří balet Ludwiga Minkuse, opera Julese Masseneta, orchestrální „fantastické variace“ Richarda Strausse a muzikál Man of La Mancha s hudbou Mitche Leigha. Vzniklo jich však mnohem více.

Miguel de Cervantes y Saavedra (portrét Juan de Jauregui)
Miguel de Cervantes y Saavedra (portrét Juan de Jauregui)

Dobrodruh a spisovatel

Život Miguela de Cervantese byl dobrodružný a pestrý – námět na romány či filmy. Narodil se v Alcalá de Henares jako syn chudých rodičů, otec byl ranhojičem. Vyrostl v nuzných poměrech a dostalo se mu nesoustavného vzdělání. V roce 1569 odešel do Itálie ve službách kardinála Giulia Acquavivy a v roce 1570 vstoupil do armády. O rok později bojoval pod velením Juana de Austria v námořní bitvě u Lepanta, v níž přišel o levou ruku. V roce 1573 se zúčastnil dalšího tažení Juana de Austria na Korfu a do Tunisu. Když se v roce 1575 vracel do Španělska s nadějí na hodnost kapitána, byla jeho loď u francouzského pobřeží přepadena berberskými piráty a Cervantes byl se svým bratrem zajat a odvlečen do Alžíru, kde pobyl pět let. Stal se otrokem renegáta Alí Mamího a později Hassana paši. Několikrát se pokusil o útěk, zatímco rodina shromažďovala peníze na výkupné; Cervantes byl vykoupen až roku 1580.

Vrátil se do vlasti, ale nemohl najít zaměstnání. Roku 1584 se oženil s osmnáctiletou dívkou Catalinou de Salazar y Palacios z drobné venkovské šlechty a odešel do Sevilly, kde vykupoval obilí a olej pro španělské loďstvo. Pokusil se přivydělat si psaním, ale první román ani hry mu mnoho nevynesly. Díky neznalosti obchodních transakcí se stal obětí podvodu a sevillskou kapitulou byl exkomunikován z církve. Stal se výběrčím daní, sám se několikrát ocitnul ve vězení pro dluhy a insolvenci. Pronásledovala ho smůla. Odešel ke královskému dvoru do Valladolidu. Znovu do vězení se dostal pro podezření z vraždy, když byl u jeho dveří nalezen zabitý šlechtic. Žil jako starý mládenec, protože manželka zůstala v rodném Esquiviasu. Po vydání Dona Quijota sice získal slávu a mocné ochránce, ale s bídou se pral pořád. Poslední léta svého života strávil v Madridu, kde ve věku 68 let zemřel.

Miguel de Cervantes y Saavedra: Don Quijote první vydání prvního dílu v roce 1605 (foto archiv Milana Valdena)
Miguel de Cervantes y Saavedra: Don Quijote první vydání prvního dílu v roce 1605 (foto archiv Milana Valdena)

První díl jednoho z největších románů španělské i světové literatury vyšel pod názvem El ingenioso hidalgo Don Quijote de la Mancha (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha) v roce 1605. Cervantes původně Dona Quijota zamýšlel jako parodii a zesměšnění rytířských románů, tehdy velmi populárních. Většina současníků také dílo chápala jako zábavné a komické. Ale původní úmysl Cervantesovi přerostl v rozsáhlý a hluboký obraz hrdiny, doby a lidského života a údělu vůbec. Titulní postava komicky vyjadřuje rozpor mezi skutečností a iluzí. Šlechtic Don Quijote, poblázněný četbou rytířských románů, se vydá na pouť za ideálem svého srdce, vysněnou Dulcineou. Zažije mnohá komická dobrodružství se svým věrným sluhou Sanchem Panzou, z nichž nejznámější je boj s větrnými mlýny. S romantickým ideálem kontrastuje nejen vzhled vytáhlého stárnoucího rytíře, ale i jeho ubohá herka, kobyla Rocinante; Sancho cestuje na oslu. Děj je prokládán mnoha epizodickými vyprávěními, spojenými motivem cesty, pouti a poznání.

Román měl ihned velký úspěch a Cervantes pracoval na druhém díle. V roce 1614 však vyšlo pokračování od dosud neznámého autora skrývajícího se pod pseudonymem Alonso Fernández de Avellaneda. To Cervantese přimělo k urychlenému dopsání druhého dílu, který vyšel v roce 1615. Cervantes v předmluvě zesměšnil Alonsův plagiát. Úspěch a sláva Dona Quijota zcela zastínily další Cervantesova díla. Jde o nedokončený pastorální román La Galatea (1585) a román Persiles a Sigismunda (1617) s rozvláčně traktovanou látkou řeckého dobrodružného románu, autorovo poslední dílo. Dále jsou to Příkladné novely (1613), sbírka dvanácti znamenitých novel různého zaměření (Cikánečka, Hlas krve, Vznešená služka, Dvě dívky, Krásná Cornelia, Rozhovor psů a další), či poema Cesta na Parnas. A řada dramat, komedií a meziher, například Numancie, Lišák Pedro, Alžírské lázně, Šťastný darebák, Statečný Španěl, Velká sultánka, Bdělý strážce, Zázračné divadlo, Žárlivý stařík, Rozvodový soudce či Ovdovělý pasák.

Miguel de Cervantes y Saavedra: Don Quijote první vydání druhého dílu v roce 1615 (foto archiv Milana Valdena)
Miguel de Cervantes y Saavedra: Don Quijote první vydání druhého dílu v roce 1615 (foto archiv Milana Valdena)

Don Quijote jako opera

Vedle mnoha dramatizací (uveďme alespoň drama Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota) a jiných adaptací (později i mnoha filmových či televizních) a známé opery Julese Masseneta vznikla i řada dalších, daleko méně známých či zapomenutých operních zpracování Dona Quijota. Vezměme to stručně: Hamburk 1690 – Der irrende Ritter Don Quixotte de la Mancia, libreto Hinrich Hinsch, hudba Johann Philipp Förtsch. Vídeň 1719 – Don Chisciotte in Sierra Morena, tragikomická opera Francesca Bartolomea Contiho. Hamburk 1761 – Don Quichotte auf der Hochzeit des Comacho, opera (serenata) Georga Philippa Telemanna podle jedné epizody z románu. 1769 – Don Chisciotte della Mancia, opera Giovanniho Paisiella. Vídeň 1770 – Don Chisciotte alle nozze di Gamace, opera Antonia Salieriho podle stejné epizody jako opera Telemannova. 1770 – Don Chisciotte, opera buffa od Niccolò Piccinniho. Řím 1777 – Il curioso indiscreto, opera Pasquale Anfossiho podle kapitol 33 a 34, později v revidované verzi uvedeno ve Vídni v roce 1783 a 1785; tato verze obsahuje i několik árií od W. A. Mozarta. Olešnice v Polsku 1795 – Don Quixote der Zweyte, opera Carla Ditterse von Dittersdorf. 1827 – Die Hochzeit des Camacho, raná opera Felixe Mendelssohna-Bartholdyho podle stejné epizody jako opera Telemannova. 1830 – Don Chisciotte alle nozze di Gamaccio, opera Saveria Mercadanta. Řím 1833 – Il furioso all’isola di San Domingo, opera Gaetana Donizettiho podle příběhu Cardenia a Lucindy z prvního dílu Dona Quijota. 1861 – Don Quijote, zarzuela Francisca Asenja Barbieriho. Vídeň 1910 – Don Quixote, opereta rakouského skladatele Richarda Heubergera.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments