Sopranistka Jolana Slavíková: Když už s někým soutěžit, tak jen sám se sebou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V rozhovoru se sopranistkou Jolanou Slavíkovou jsme diskutovali nejen o jejím prvním setkání s operetou, ale také o studiích na Pražské konzervatoři a na vysoké škole ve Frankfurtu nad Mohanem, členství v Durynském operním studiu a o angažmá v Drážďanské státní operetě.

Jolana Slavíková (foto Fotofabrik Frankfurt)
Jolana Slavíková (foto Fotofabrik Frankfurt)

V současné době jste sólistkou Státní operety v Drážďanech. Pamatujete si vaše první setkání s operetou vůbec?
To si pamatuji velmi dobře, protože to bylo mé první setkání s jevištěm vůbec. Na Pražské konzervatoři jsme měli operetní herectví a Polská krev byla první inscenace, kterou jsme s naším ročníkem nacvičili. Byla to úžasná praxe, v níž jsme mohli prakticky propojit zpěv, tanec, mluvené dialogy a hraní divadla vůbec.

Jak se díváte vy, jako představitelka mladé generace, na operetní žánr? Má co říci dnešnímu publiku?
Myslím, že má. Ale uznávám, že přitáhnout hlavně mladé publikum do operetního divadla, je jak pro režiséry, tak pro protagonisty tvrdý oříšek.

Máte příležitost v Drážďanech či jinde zpívat i operní role?
S menšími operními rolemi jsem zatím hostovala ve Frankfurtské opeře, v Capitolu ve francouzském Toulouse a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Drážďanská opereta měla vždy na hracím plánu několik oper, to se teď ale mění a operních rolí bude v našem divadle čím dál méně, což je pro mě velkým zklamáním. Přece jen miluji operu a zpívat jen operetu a muzikál mě dlouhodobě nenaplňuje.

Jak jste získala angažmá v Drážďanské operetě a jaké role tam zpíváte?
Pro drážďanskou operetu jsem předzpívala v době, kdy jsem byla v operním studiu ve Výmaru. S prvním předzpíváním jsem sama nebyla vůbec spokojená a byla jsem si jistá, že už se mi neozvou. Když mě pak kontaktovali, zda bych přijela na „Arbeitsprobe“, tak mě to samozřejmě ohromně potěšilo a dopadlo to! V příští sezoně bych měla ztvárnit Stasi v obnovené premiéře Čardášové princezny, Valencienne ve Veselé vdově, Popelku v úspěšném broadwayském muzikálu Cinderella, o dalších rolích zatím jednáme s vedením.

Pojďme se vrátit o nějaký rok zpět. Kdy vás vůbec napadlo stát se zpěvačkou a co předcházelo vašemu přijetí na Pražskou konzervatoř? Pocházíte z rodiny muzikantů nebo divadelníků?
Pocházím z maličké vesnice Mokrýšov s pětatřiceti obyvateli, má rodina jsou zemědělci tělem i duší a na klasickou hudbu tam moc nenarazíte. Už od dětství jsem ale pořád zpívala, opravdu pořád! Když mi dědeček potom daroval CD s nahrávkou Mé vlasti, úplně mě ta hudba pohltila. Nikdy jsem nic takového neslyšela a pamatuji si, že vždycky po škole jsem hodila batoh do kouta a poslouchala hodiny tohle jedno CD! Mí rodiče nás potom se sestrou přihlásili do ZUŠ ve Skutči, kde jsem hrála na housle, zpívala ve sboru Rubešáček a pomalu mi začalo docházet, že hudba a muzicírování je opravdu něco, co mě jen tak nepustí. Přes našeho sbormistra pana Jánka jsem se pak dostala k Libuši Márové, která mě soukromě připravila na přijímačky. S Libuškou nás dodnes pojí velké přátelství a já jsem moc vděčná, že do mého života vstoupila taková žena, jakou je ona.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa - Josef Moravec (Števa Buryja ) a Jolana Slavíková (Karolka) - Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Petr Našic)
Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Josef Moravec (Števa Buryja ) a Jolana Slavíková (Karolka) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Petr Našic)

Jak na studia na Pražské konzervatoři vzpomínáte?
Měla jsem ohromné štěstí, že jsem byla v ročníku nadaných a skvělých lidí, s kterými se dodnes stýkáme. Neustále jsme navštěvovali operní představení v Národním divadle a Státní opeře, koncerty v Rudolfinu! To kulturní vyžití bylo prostě k nezaplacení. Samozřejmě jsme si to mohli dovolit, protože jako studenti jsme měli opravdu hodně levné vstupenky a myslím, že to je naprostý základ umožnit studentům uměleckých škol vstup na kulturu (skoro) zadarmo!

Po Pražské konzervatoři jste dále studovala na vysoké škole ve Frankfurtu nad Mohanem. Můžete našim čtenářům trochu podrobněji popsat, jak takové studium v zahraničí vypadá? V čem je hlavní rozdíl, byť jsem si vědom, že Pražská konzervatoř je střední škola a ve Frankfurtu jste studovala na vysoké škole. Jak vás vůbec napadlo jít studovat do zahraničí a proč do Německa?
Do Německa jsem chtěla jít už od gymnázia. Nejen kvůli jazyku, ale strašně mě lákalo poznat jinou zemi, kulturu. Což je zvláštní, protože pocházím z opravdu malé vesničky a nevím, kde se ve mně vzala ta touha jít ven. Manžel o mně říká, že mám „oheň u zadku“, tak to bude možná ono. (smích)

Hlavní rozdíl vnímám v tom, že se studenti soustředí sami na sebe a proces učení je tam prioritní. Nesetkala jsem se s tím, že by nás někdo mezi sebou porovnával, že by se pomlouvali spolužáci, kteří třeba měli technické problémy. Na takovéto hry tam není čas a jen člověka zdržují od toho, co je důležité. Zároveň tam mezi studenty panuje velká otevřenost a ochota si navzájem pomoci. Toto tam ale samozřejmě může fungovat, protože to je od samotných profesorů takto dlouhodobě nastaveno. Bylo tam třeba naprosto normální jít k někomu jinému na konzultaci. Má profesorka Hedwig Fassbaender mi několikrát řekla „Běž na hodinu k té a té, třeba od ní lépe pochopíš jak zpívat passaggio…“ Student je zodpovědný jen za sebe a za nikoho jiného. Je to tvé studium, tvá rozhodnutí a tvůj život! To jsem tam cítila, tu otevřenost, podporu a pozitivní přístup a to mi na Pražské konzervatoři chybělo. A není to tím, že konzervatoř je střední škola a ve Frankfurtu to byla vysoká. Jde spíš o nějakou důvěru ve studenta a o schopnost otevřené komunikace, o to, jak se bavit o ožehavých tématech, jak dávat zpětnou vazbu po nepovedeném koncertě a nezašlapat studentovu sebedůvěru do země. Těch témat je spousta… Takhle to ale teď mohu hodnotit, protože jsem zažila něco jiného a vím, že to jde jinak a že to tak je lepší, jak pro samotnou práci, tak také pro psychiku a zdraví studentů i profesorů.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments