Přehlížené výročí Bruna Maderny

Minulý rok byl ve znamení řady velkých výročí. Svět slavil 250 let od smrti Beethovena, 180 roků od narození Čajkovského či 210. výročí Chopina. Jen málo pozornosti bylo věnováno osobnostem mimo mainstream klasické hudby, i přes nepochybný význam, který pro hudební svět mají. To je případ i italského dirigenta a skladatele Bruna Maderny, který se před 101 lety narodil v Benátkách.

Bruno Maderna (foto Scott McGill)
Bruno Maderna (foto Scott McGill)

Bruno Maderna je bezpochyby jedním z klasických představitelů hudebního vývoje poloviny 20. století. Jako skladatel, dirigent a avantgardista udržoval stále kontakt s hudbou minulosti. Stejně tak jako s centrem nové hudby v Darmstadtu, spolupracoval s osobnostmi jako byl Gian Francesco Malipiero, propagátor hudby Antonia Vivaldiho, a podílel se na dodnes užívaných edicích staré hudby.

Pro Madernu měl Darmstadt klíčový význam. Ovlivnili ho zejména skladatelé jako Luigi Nono, Luciano Berio, Aldo Clementi a Franco Donatoni, přesto však Maderna v kompozici upřednostňoval intuici, fantasii a určitou pragmatičnost před intelektuálními trendy postserialismu a punktuální hudby. V průběhu 50. a 60. let se postupně od Darmstadtu odvrátil a začal experimentovat s novými formami divadla a rozhlasu.

Roku 1955 spolu s Lucianem Beriem a Marinem Zuccherim založil studio hudební fonologie v Miláně, které sehrálo klíčovou úlohu ve vývoji elektronické hudby v Evropě.

Jeho pravděpodobně nejznámější dílem je Serenata per un satellite z roku 1969. Jedná se o typ otevřené partitury, ve které zanechává skladatel většinu parametrů na svobodné vůli interpretů. Jde tak o jakousi volnou koláž, s pokaždé rozdílným, ale vždy přesvědčivým výsledkem, trvajícím od 4 do 12 minut. Noty jsou zapsané do flexibilních modulů, které lze v návaznosti na sebe měnit, hrát různými způsoby tak jak jsou, anebo příčně, úhlopříčně, zkříženě, spojit je nebo oddělit.

Maderna o interpretaci této skladby řekl: „Housle, flétna (popř. pikola), hoboj (popř. anglický roh nebo musette), klarinet (přirozeně nesoucí part), marimba, harfa, kytara a mandolína (hrající co lze) mohou hrát skladbu dohromady, zvlášť, ve skupinkách, mohou improvizovat, ale! v rámci zapsaných not.“

Dílo bylo dokončeno ve stejný den, kdy byl do oběhu vyslán evropský satelit ESTRO I z ostrova Vandemberg v Tichém oceánu, určený k výzkumu polární záře. Odtud i název díla.

Maderna zemřel na rakovinu plic v Darmstadtu, 13. listopadu 1973 ve věku 53 let. Na jeho památku napsala řada skladatelů kompozice, z nichž nejznámější je Rituel in memoriam Bruno Maderna od Pierra Bouleze a Centering od Earla Browna, který cituje Madernův Koncert pro hoboj, nástroj, který Maderna tolik miloval.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments