Miguel de Cervantes, Don Quijote a hudba

  1. 1
  2. 2

Nejznámější je ale opera Don Quichotte francouzského skladatele Julese Masseneta (1842–1912). Libretista Henri Cain však jako předlohu použil nikoli přímo Cervantesovo arcidílo, ale hru Jacquese Le Lorraina Le Chevalier de la Longue-Figure (Rytíř dlouhé postavy), která je Cervantesem inspirována. Děj opery zachycuje jen drobné epizody, jako je vzývání Dulciney, boj s větrnými mlýny, převzetí šperků a zklamání Quijota, poslední scénou je rytířova smrt. Roli Dulciney psal Massenet přímo na tělo své tehdejší milence, altistce Lucy Arbell, při premiéře v Opéra de Monte Carlo 19. února 1910 však zasloužený triumf sklidil hlavně fenomenální ruský basista Fjodor Šaljapin v roli titulní.

Baletní a jiná hudební díla podle Dona Quijota

Don Quijote lákal i tvůrce baletů. Například z roku 1721 je ballet de cour Les folies de Cardenio Michela Richarda de Lalande podle jedné epizody z románu; některé role v tomto baletu tančil mladý král Ludvík XV. Z roku 1743 je Don Quichotte chez la Duchesse, krátký balet se zpěvy od Josepha Bodina de Boismortier. Z let 1940–41 je balet španělského skladatele Roberta Gerharda. Z roku 1965 je balet George Balanchina s hudbou Nicolase Nabokova. Nejznámější je však Don Quixote (Don Quijote) rakouského skladatele Ludwiga Minkuse (1826–1917). Libreto a choreografii k baletu o třech jednáních a šesti obrazech s prologem vytvořil Marius Petipa a premiéra se konala 26. prosince 1869 ve Velkém divadle v Moskvě. Balet je od té doby uváděn na mnoha světových scénách. Celovečerní balet Don Quijote napsal i český skladatel Jaroslav Doubrava (1909–1960); premiéru měl ve Státním divadle v Brně v prosinci 1957 v choreografii Jiřího Nermuta.

Známý muzikál Man of La Mancha (Muž z La Manchy) měl premiéru v roce 1965 v Goodspeed Opera House v East Haddamu v americkém státě Connecticut; ještě téhož roku byl s úspěchem uveden na Broadwayi, kde dosáhl 2328 repríz a byl oceněn pěti cenami Tony včetně nejlepšího muzikálu roku. Scénář napsal Dale Wasserman podle vlastní televizní adaptace I, Don Quixote (Já, Don Quijote); autorem textů je Joe Darion a hudbu složil Mitch Leigh. Muzikál se s úspěchem uváděl po celém světě v mnoha překladech včetně češtiny a českých scén.

Cervantesův román inspiroval i vznik orchestrálních či vokálních děl. Z roku 1767 je orchestrální suita Don Quichotte Georga Philippa Telemanna. Šest charakterních kusů Don Quixote složil v roce 1908 Erich Wolfgang Korngold. Z roku 1914 je Don Quixote Suite pro koncertní skupinu od česko-amerického skladatele a aranžéra Vincenta Franka Safraneka. Maurice Ravel zkomponoval tři písně Don Quichotte à Dulcinée na básně Paula Moranda podle Cervantese; verze s klavírem je z roku 1932, orchestrální z roku 1934. Z roku 1960 je symfonie Don Quixote ázerbajdžánského skladatele Gary Garajeva.

Snad nejslavnější orchestrální skladbou na quijotovské téma je ale Don Quixote, op. 35 Richarda Strausse (1864–1949). Dílo z roku 1897 má dva podtituly: Introduzione, Tema con variazioni e Finale, Fantastické variace na téma rytířského ražení pro velký orchestr. „A ještě to není ani přesné ani úplné,“ jak píše Karel Šrom v knize Mirka Očadlíka a kolektivu Svět orchestru. „Jde totiž o variace na dvě témata. Mluvčím Dona Quijota je sólové violoncello, hrané opravdu sólistou, role Sancha Panzy je většinou svěřována sólové viole. Její part je mnohem skromnější a připadá vedoucímu violové skupiny v orchestru. Variace vynikají neobyčejnou vynalézavostí v práci s myšlenkami a v instrumentaci se Strauss odvážil zvukomaleb, které uvádějí jako krajnosti tohoto umění učebnice orchestrace. Ironický, byť shovívavý postoj k látce mu to ovšem usnadnil. Později řekl sám, že i variační forma je tu ,tragikomicky perziflována a dovedena ad absurdum‘.“

Členění díla je prosté: úvod, téma, deset variací a finále. V úvodu je zachycen Don Quijote v pilné četbě; představy a vidiny vyvolají rozhodnutí vydat se na cestu za dobrodružstvím. V deseti variacích jsou ilustrovány epizody ze Cervantesova románu: 1. Quijote na klisně Rosinantě a Panza na oslu vyjedou. 2. Quijotův boj s nepřátelským vojskem, což je však stádo ovcí. 3. Rozhovor o budoucnosti. 4. Quijote napadne procesí s mariánskou soškou; myslí si, že osvobozuje lupiči unesenou dámu. 5. Noční hlídka se vzpomínkami na Dulcineu. 6. Cesta za Dulcineou. 7. Let nad mraky. 8. Útok z loďky na mlýn. 9. Quijote napadne dva mnichy (dva fagoty) a zažene je na útěk. 10. Souboj s přítelem; pokud prohraje, musí se Quijote vrátit domů, což rytíř po porážce dodrží. Epilog: zmoudření Dona Quijota. (Popis podle Karla Šroma.) Straussovy variace byly poprvé provedeny v roce 1898 v Kolíně nad Rýnem, dirigoval Franz Wüllner.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments