Milan Pospíšil: Vůči Bedřichu Smetanovi máme velký dluh

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Milan Pospíšil má za to, že máme vůči Bedřichu Smetanovi velký dluh. Doufá, že vydání jeho korespondence způsobí vlnu zájmu o jeho dílo podobně, jako svého času vydání korespondence Giacoma Meyerbeera.

Milan Pospíšil (zdroj foto archiv Ústavu pro českou literaturu AV ČR)
Milan Pospíšil (zdroj foto archiv Ústavu pro českou literaturu AV ČR)

Vypráví s fascinujícím zaujetím. Zvedáte se od stolu a jediným vaším zájmem v daném okamžiku je začít objevovat skrytou korespondenci Bedřicha Smetany, číst jeho deníky, vydat se po vlastech českých a do celého světa jako apoštol jeho tvorby a současně při té příležitosti navštívit všechny aktuální inscenace jakékoliv opery Giacoma Meyerbeera. Sugestivnost vyprávění PhDr. Milana Pospíšila, CSc. je mimořádná a prudce nakažlivá. Tento významný muzikolog, jehož středem zájmu je opera 19. století, náš Bedřich Smetana a naturalizovaný Francouz Giacomo Meyerbeer, je mimořádný nejen svými fascinujícími znalostmi, hloubkou a šíří záběru, ale i silou své osobnosti.

„K Bedřichu Smetanovi a jeho tvorbě mě přivedl můj celkový zájem o operu 19. století. Na jeho dílo, jeho dobu a mezinárodní kontexty jsme chtěli upozorňovat prostřednictvím festivalu, který jsme spolu s dirigentem Ivanem Paříkem a mojí kolegyní Martou Ottlovou založili v roce 1981 v Plzni,“ říká o svém vztahu k zakladateli a tvůrci naší národní hudby. Ke Smetanovi se dostal rovněž jako editor, když připravil k vydání několik jeho skladeb. A nyní Milan Pospíšil společně se svými kolegy zpracovává vůbec poprvé v historii celou korespondenci Bedřicha Smetany.

Souborné kritické vydání korespondence vydává Národní muzeum ve spolupráci s Nadací pro dějiny kultury ve střední Evropě za finanční podpory Grantové agentury ČR. Tento rozsáhlý vědecký projekt Národního muzea je mimořádným počinem mezinárodního významu – dosud nikdy nebyly Smetanovy dopisy takto zpracovány a publikovány. V publikacích jsou zahrnuty veškeré zachované, odeslané a přijaté dopisy, písemná sdělení či koncepty, ale i informace o dopisech, jež se zatím nepodařilo objevit nebo je známo, že byly zničeny. První díl vyšel na podzim 2016 , druhý v loňském roce. Jak Milan Pospíšil říká, je vydávání korespondence první krok k vyrovnání dluhu, který naše společnost vůči Bedřichu Smetanovi má. Zatím vyšly dva díly korespondence, pracuje se na třetím. „Na vydání korespondence pracuje celý tým, pro jedince je taková práce zcela nemožná,“ připomíná.

Vydali jste už první dva díly kritické edice Smetanovy korespondence ze zamýšlených pěti. Co všechno víme a nevíme o Bedřichu Smetanovi?
Poznání Smetanovy korespondence je klíčové pro poznání jeho života a tvorby. Ač je to možná k nevíře – Bedřich Smetana nepatří ani u nás, ani ve světovém měřítku ke skladatelům, kterým by se hudební věda zvláště věnovala. Vezměte si jen to, že poslední vědecká konference o Smetanovi, která se u nás konala, byla v roce 2004. To už je 17 let. Vypovídá to o tom, že asi není dost badatelů, kteří by se jím a jeho dílem zabývali. Není o něj zkrátka tak velký zájem. Kdyby byl, tak by vědci měli potřebu výsledky svého bádání zveřejnit.

Proč není mezi badateli o Bedřicha Smetanu zájem?
Nevím. Ale určitě v tom má velký dluh především česká hudební věda. Ta by se měla zabývat skladatelem, který je považován a sám se považoval za zakladatele moderní české hudby. Vzhledem k jeho významu má k němu hudební věda spoustu dluhů. To manko je obrovské. Dodnes vůbec nemáme tematický katalog Smetanovy tvorby, existuje pouze v rukopise, ve dvou verzích zpracován Jiřím Berkovcem. Ale než došlo k vydání, Jiří Berkovec zemřel. Je zapotřebí, aby se katalogu někdo ujal, aby jej zrevidoval a připravil do tisku. Srovnáme-li to s jakýmkoliv zahraničním skladatelem obdobného významu, je to těžko pochopitelné. Všichni se dodnes diví, jak je možné, že někdo jako Bedřich Smetana nemá svůj katalog! Dalším dluhem je nedostatečné zpracování jeho osobnosti a života, chybí důkladná monografie Smetanova života.

Kdy se zrodil plán na souborné vydání korespondence a jak se vyvíjel?
Úplně první záměry vydat Smetanovu korespondenci jsou hodně dávného data, s přípravou začali už v 19. století Otakar Hostinský a Karel Teige. Ale v podstatě až na několik výborů se nikdy nepřikročilo k tomu, aby byla vydaná jeho souborná korespondence. Plán vydat její kritickou edici vznikl na půdě Smetanova muzea, součásti Národního muzea v Praze. První předběžné práce na této edici se datují do konce 20. století, intenzivní příprava začala v 80. letech. Jako konkrétní projekt, který je rozsáhlou týmovou prací, se ovšem zrodil až v roce 2005. Transkripce a dohledávání dalších pramenů – to vše zabralo několik dalších let práce. Řada originálů Smetanových dopisů je v zahraničí, spolupracovali jsme se zahraničními badateli.

Vydání korespondence je vybaveno rozsáhlým kritickým aparátem. Na jaké potíže jste při práci na něm naráželi?
Především je nutné říci, že bez existence internetu bychom nemohli korespondenci v takto pojaté edici vůbec vydat, zpracovat kritický aparát a věcné poznámky. Neumím si představit, že by to v dřívějších dobách bylo vůbec možné. V korespondenci se vyskytuje spousta jmen, osobností, míst, událostí, uměleckých děl a získat k nim všechny informace, aby mohlo být čtenáři podáno potřebné vysvětlení, by bez internetu nebylo možné. Samozřejmě, že bychom mohli tuto činnost vykonávat, ale zdaleka ne do takových podrobností a detailů, jako je to možné nyní. Máme radost, že ohlasy od čtenářů na vypracování kritického aparátu jsou pozitivní, že ji oceňují. Práce, kterou jsme mu věnovali, se vyplatila a velmi pomáhá k porozumění textů a souvislostí.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments