Úvodní Haydnova Symfonie č. 96 „Zázrak“, dirigovaná Jiřím Bělohlávkem bez taktovky, byla elegantní a na publikum přenášela radost z téměř komorního muzicírování. Menuetto se stalo elegantním ländlerem a Finále bylo vtipnou hříčkou, plnou záměrně psaných kontrastů a disonancí. Zcela subjektivní názor mám na postavení kontrabasů za dechovou sekcí. Stále si nemohu zvyknout, a zejména v klasickém repertoáru je to zřetelné, že zvuk violoncell a kontrabasů se zvukově nepojí. Na nahrávkách tento deficit může napravit technika. Má to ale na druhé straně jiné výhody. Níže posazené trubky nad orchestrem zvukově nevyčnívají a zejména bicí nástroje jsou i při největším forte delikátní. Moc se těším na další Mozartova a Haydnova díla hraná s takovou jiskrou.
Jako zázrak působil v Rachmaninově Koncertu č. 3 d moll, op. 30 klavírista Behzod Abduraimov. Z jemnosti a vynalézavosti úvodní fráze bylo jasné, že jsme přítomni pozoruhodnému uměleckému výkonu. I on inspiroval hráče a Jiřího Bělohlávka nejen svojí dokonalou technikou, ale zejména velkým srdcem a lyrickým nábojem.
Virtuozitu a náročnost partu nedává na odiv a jeho výkon ohromil. Musí být neuvěřitelně náročné provést toto nejnáročnější dílo klavírní literatury čtyřikrát za sebou (počítaje v to i generálku). Klavíristův smysl pro udržení napětí, vyjádření melancholie i typicky rachmaninovské extáze je obdivuhodný. Uchvátila umělcova rytmická kázeň a brilantně zahrané kadence, které působily jako hurikán. Zde bilo Abduraimovo šestadvacetileté srdce asi nejbouřlivěji. Byl to výkon naprosto přesvědčivý. Pouze, možná i díky charakteru nástroje či instrumentace, dominoval diskant nad basovou linkou plnou protihlasů. Takový hudební projev bychom chtěli slyšet každý den. Zajímavým srovnáním by bylo slyšet toto dílo v podání Lukáše Vondráčka nebo některého z dalších klavíristů figurujících na listině, v Praze tak často viditelné, koncertní agentury HarrisonParrott. Jiří Bělohlávek v ideální souhře mistrně navigoval Českou filharmonii v bohatě členěné partituře, která při své vášnivosti nevyzněla sentimentálně.
I po přestávce byl výkon orchestru opulentní hostinou, plnou lahůdek devatenáctiletého Dmitrije Šostakoviče. Co vyzdvihnout nejvíce? Úvodní duet trubky a fagotu v první větě, vycizelovaný zvuk flétny ve druhém tématu zdánlivého valčíku, znělé klavírní akordy ve větě druhé, mistrná sóla hobojisty a violoncellisty ve větě třetí, ladění žesťové sekce, zářivá sóla klarinetu i koncertního mistra. Jmenovat by šlo prakticky každého člena orchestru. Koncert byl mimořádným zážitkem.
Hodnocení autora recenze: 100 %
Česká filharmonie / Behzod Abduraimov
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Behzod Abduraimov (klavír)
Česká filharmonie
12., 13. a 14. října 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha
(psáno z koncertu 13. 10. 2016)
program:
Joseph Haydn: Symfonie č. 96 D dur „Zázrak“
Sergej Rachmaninov: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll op. 30
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 1 f moll op. 10
