Pojítkem mezi skladbami Josefa Suka, Arnolda Schoenberga, Bély Bartóka, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka byla lidová hudba. Zazněla v různých stylových podobách, vždy však věrná svému původu. Rakouský Arnold Schoenberg Chor se obdivuhodně vypořádal s úskalími českého i slovenského jazyka a nadto respektoval i jejich přirozený řád, rytmus a klenutí frází. V německy zpívané Schoenbergově písni Mír na Zemi, op. 13 vynikla pozdně romantická kantabilita pochopitelně ještě silněji, přesto byla každá ze skladeb interpretačně vyvážená a vystavěná s až dojemnou pečlivostí.
Večer zahájily Tři zpěvy pro smíšený sbor, op. 19 Josefa Suka. Dílo, navazující na tradici Moravských dvojzpěvů Sukova učitele Antonína Dvořáka, bylo skvěle zasazeným úvodem. Tři kontrastní zpěvy o lásce, mládí a smrti umožnily představit soubor v odlišných výrazových polohách a už od prvních tónů bylo patrné, s jakým porozuměním se Sukova hudba u sboru setkala. Důsledné uchopení konkrétní nálady šlo ruku v ruce s perfektně odstíněnou dynamikou, výborná byla též souhra s klavíristou Stefanem Gottfriedem. Zdařile zvládnutá polyfonie vynikla nejprve spíše nenápadně v písni Mať moja a naplno potom v následujícím Schoenbergově cyklu Tři lidové písně, op. 49. Autorovo pozdní dílo, založené na lidových melodiích z patnáctého a šestnáctého století, klade na každý hlas virtuózní nároky, a přesto vyžaduje plnou zvukovost. Sboru se podařilo vytvořit nepřetržitou melodickou i zvukovou linii, proplétající se hlasy byly zřetelné a barva půvabně historizující. Škoda jen příliš krátkých rozestupů mezi písněmi, kdy nálada jedné ještě nestačila odeznít, a už ji vystřídala druhá.
Zcela jiný svět představovaly Čtyři slovenské lidové písně s průvodem klavíru, Sz. 70 Bély Bartóka. Nejsilněji působila patrně první z nich, Svatební píseň. Úžasně teskné splynutí s jazykem a atmosférou dávalo od prvních tónů tušit, že „Zadala mamka, zadala dcéru daleko od sebe…“ nemůže skončit jinak než „…veru mne je zle, mamička milá, so zlým mužom byti.“ V Tanečních písních se naplno projevil energický temperament sbormistra Erwina Ortnera, který byl s ansámblem přítomný v každé notě a každém slovu po celou dobu koncertu.
První polovinu koncertu uzavřel Schoenbergův raný opus Mír na Zemi, v němž místy vyčnívala příliš vypjatá dynamika, tento nedostatek však sbor vynahradil plným zvukem a romantickou naléhavostí.
Vyvážená dynamika byla naopak vlastní interpretaci Janáčkovy drobné skladby Píseň v jeseni, která zazněla na úvod druhé poloviny večera. Soubor si poradil i s dokonale formálním básnickým jazykem Jaroslava Vrchlického, jistě nelehkým i pro tuzemský sbor. V celkovém zvuku výrazně čněla nádherná barva basů. K rodné řeči se soubor navrátil v následující Schoenbergově skladbě De profundis, op. 50, která byla nesporným vrcholem večera. Dodekafonicky zhudebněný žalm 130 je pro svou expresivitu, rozšířené pěvecké techniky a sóla mimořádně interpretačně obtížný. Mluvené a zpívané hlasy se střetávají v tichém šepotu, připomínajícím modlení ortodoxních židů, i dramatickém hymnickém vypětí a bezútěšně líčí text plný naděje a víry. Tento záměrný kontrast hudby s textem nelze vypovědět bez extrémního úsilí a dokonalého pochopení díla i jeho kontextu. Arnold Schoenberg Chor tohoto předpokladu dostál více než se ctí a docílil nebývale silného a mrazivého provedení. Je třeba také vyzdvihnout výborné výkony sólistů.
Závěrečných Šest moravských dvojzpěvů, op. 32 Antonína Dvořáka v instrumentaci Leoše Janáčka „uchlácholilo“ atmosféru koncertu opět směrem k lidové písni. Barevně vynikla zejména píseň Slavíkovský polečko malý, výrazově pak závěrečná Zelenaj se, zelenaj, která zazněla spolu s dalšími dvěma písněmi cyklu jako přídavek znovu. A ještě lépe. Dárkem se tedy koncert skutečně stal.
Hodnocení autorky recenze: 90%
Janáček Brno 2016
Arnold Schoenberg Chor
Sbormistr: Erwin Ortner
Stefan Gottfried (piano)
13. října 2016 Divadlo Reduta – Mozartův sál Brno
program:
Josef Suk: Tři zpěvy
Arnold Schoenberg: Drei Volksliedsätze
Béla Bartók: Čtyři slovenské lidové písně
Arnold Schoenberg: Friede auf Erden
= přestávka =
Leoš Janáček: Píseň v jeseni
Arnold Schoenberg: De profundis
Antonín Dvořák: Šest moravských dvojzpěvů v úpravě Leoše Janáčka
