Mimořádný večer v Janáčkově divadle: Pavel Černoch Gala

Myšlenka uspořádat v Brně v předvánoční době, v sobotu 12. prosince, galakoncert Pavla Černocha se zrodila pod šťastnou hvězdou. Večer měl všechny předpoklady stát se mimořádnou uměleckou událostí a tyto předpoklady zcela naplnil. Brněnskému publiku se na něm představil tenorista známý a žádaný na světových scénách, leč v Brně vystoupivší poprvé a naposled v roce 2009, nadto v nepříliš velké roli Monostata v Mozartově Kouzelné flétně. To byl tehdy jevištní debut brněnského rodáka Pavla Černocha (nepočítáme-li jeho vystoupení s dětským sborem Kantiléna ve Vackově Kocouru Mikešovi a Dvořákově Jakobínu), po němž následovala pěvcova strmá cesta na nejproslulejší evropská operní jeviště. Český divák jej vlastně nezná. O to víc je třeba přivítat iniciativu vedení brněnské opery, jmenovitě uměleckého šéfa Jiřího Heřmana a také dirigenta Jaroslava Kyzlinka, kteří vyšli Pavlu Černochovi maximálně vstříc, pokud jde o jeho časové možnosti, a umožnili tak realizaci prosincového koncertu.

Začněme oklikou: koncert byl mimo jiné reprezentativní vizitkou orchestru Janáčkovy opery. Pro divadelní orchestry je takříkajíc životní nutností ukázat se občas divákům také vizuálně, ne pouze zvukem z orchestřiště. Orchestr to motivuje a diváka to zajímá. Už ve vstupním čísle programu, předehře k Verdiho opeře Sicilské nešpory, upoutal nádherně hebký, sametový zvuk smyčců (zejména exponovaných violoncell a kontrabasů), spolu s výborně hrajícími dechovými nástroji. Pak jsme mohli v průběhu celého večera konstatovat mimořádně vysokou úroveň hry celého orchestru, jenž přesně reagoval na pokyny zkušeného dirigenta Jaroslava Kyzlinka a odváděl naprosto špičkový výkon. Orchestr se kromě doprovodné úlohy při pěveckých vystoupeních prezentoval interpretací operních předeher (už zmiňovaný Verdi, Donizettiho Don Pasquale, Smetanovo Tajemství – vše v první polovině) a samostatných orchestrálních operních čísel, jež zastupovalo ve druhé polovině večera intermezzo z Pucciniho Manon Lescaut a neméně známá Meditace z Massenetovy Thais, za jejíž skvělou interpretaci sklidila ovace koncertní mistryně orchestru Lenka Koplová.

Na koncertu participoval také sbor Janáčkovy opery, už po dlouhá desetiletí představující pod vedením sbormistra Josefa Pančíka ty nejvyšší kvality sborového zpěvu (nejen českého – leckterá zahraniční opera by se jím mohla chlubit!), které uplatnil ve sborové scéně ze začátku čtvrtého dějství Bizetovy Carmen.

Protagonista večera Pavel Černoch přišel na pódium, vítán vřelým potleskem publika, aby přednesl nejprve árii Gabriela Adorna (O inferno – Cielo, pietoso rendila) z Verdiho opery Simone Boccanegra.

Nebyl to rozhodně začátek „na jistotu“; opera náležící k dílům z konce padesátých let, kdy Verdi hledal nový způsob vyjádření, nepatří k vyhledávaným titulům sólistů, ani koneckonců operních domů. Pavel Černoch se však o ní vyjádřil, že právě ona jej přivedla k Verdimu – a jeho výkon to potvrzoval: Po všech stránkách vyrovnané, jisté ovládání hlasu korunovalo nádherné pianissimo na počátku pasáže io piango, rozvinuté posléze do překrásné belcantové kantilény.

Pavel Černoch disponuje světlým, průrazným, technicky jistým tenorovým hlasem, přičemž jsou jeho pěvecké schopnosti násobeny jevištním zjevem: vysoký, štíhlý – ideální pro role milovníků! Jeho Cavaradossi (E lucevan le stelle a duet s Toskou z prvního jednání) byl proto zážitkem sui generis a mnohé posluchače pravděpodobně přivedl k přesvědčení, že právě Pavel Černoch je ideálním představitelem této role. Podobně tomu bylo v případě árie Josého La fleur que tu m’avait donnée. Pavel Černoch plně přesvědčil svým lyrickým projevem, aby vzápětí předvedl v závěrečném duetu s Carmen rovněž své dramatické schopnosti. (V obou případech si zvolil za partnerku sólistku brněnské opery: jako Tosca předvedla svůj dramatický soprán Iveta Jiříková a v roli Carmen se představila mezzosopranistka Václava Krejčí Housková).

Pavel Černoch je absolventem brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, ne však její pěvecké, nýbrž manažerské katedry. Jeho koncepční manažerské myšlení se rovněž ve večeru projevilo, a to především v dramaturgii počítající s nutností stále nového překvapování publika. Program byl v tomto směru perfektně vystavěn, přičemž vrchol tvořila vždy česká opera: Po dojímavé, neomylně působivé árii Prince z prvního dějství Dvořákovy Rusalky (nelze u ní nepřipomenout rovněž technicky suverénní a barevně působivý výkon hráčů na lesní roh!) následovaly první hromadnější výkřiky bravo (jednotlivci se projevovali už od počátku).

Na samotný závěr si Pavel Černoch ponechal jako přídavek „trumf“ v podobě přizvání Richarda Nováka, s nímž předvedl duet Jeníka a Kecala z druhého dějství Smetanovy Prodané nevěsty, který přivedl obecenstvo doslova „do varu“: Publikum okamžitě a bez výjimky vstávalo a volalo bravo, a dlouho trvalo, než mohl Pavel Černoch se svými hosty přidat ještě přípitkovou scénu z Verdiho opery La traviata.

Za zmínku určitě rovněž stojí kontakt sólisty s orchestrem, který mu po celý večer dával najevo své sympatie klepáním na pulty, nástroje apod. Tento mimořádný večer, který navštívily mnohé významné osobnosti české operní scény (jen v páté řadě jich sedělo kolem deseti!), zůstane nepochybně dlouho v paměti publika, stejně jako bude ozdobou historických análů brněnské opery.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Pavel Černoch Gala
Pavel Černoch (tenor)
Iveta Jiříková (soprán)
Václava Krejčí Housková (mezzosoprán)
Richard Novák (bas)
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Sbormistr: Josef Pančík
Orchestr a sbor Janáčkovy opery
12. prosince 2015 Janáčkovo divadlo Brno

program:
– Giuseppe Verdi: Sicilské nešpory
předehra
– Giuseppe Verdi: Simon Boccanegra
árie Adorna „O inferno – Cielo, pietoso rendila…“
– Gaetano Donizetti: Don Pasquale
předehra
– Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
árie Jeníka „Až uzříš… Jak možná věřit…“
– Bedřich Smetana: Tajemství
předehra
– Antonín Dvořák: Rusalka
árie Prince „Ustaňte v lovu…“
= přestávka =
– Giacomo Puccini: Tosca
árie Cavaradossiho „E lucevan le stelle…“
duet Tosky a Cavaradossiho „Mario, Mario…“
– Giacomo Puccini: Manon
Intermezzo
– Georges Bizet: Carmen
árie Josého „La fleur…“
– Jules Massenet: Thais
Intermezzo
– Georges Bizet: Carmen
sbor – začátek 4. jednání
závěrečný duet Josého a Carmen

přídavky:
– Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
duet Jeníka a Kecala
– Giuseppe Verdi: La traviata
Brindisi

www.ndbrno.cz