Minimalismus v hudbě, maximalismus v emocích

  1. 1
  2. 2

Večer hudby minimalistické nabídl nesmírně pestrou paletu emocí. Je to snad prolínáním různých hudebních žánrů, se kterým soubor experimentuje, a inspiraci nachází v jazzu, etnické a lidové hudbě, v soudobých technikách hry, ve hře se zvukem samotným a elektronikou. Zde bych chtěla vyzdvihnout bravurní ozvučení a také projekce, dokonale zapadající na pozadí varhan a nežně tematicky doplňující charakter hudby. Sóla Jindry Pavliše byla pohlazením, stejně jako hra Luďka Boury a svobodná radostná hra basklarinetisty Petra Valáška cukala neustále mými koutky. Jeho „slapy“ a různé rytmické zvukové efekty dodávaly souboru a hudbě celkově tu správnou šťávu. Všichni klasicky odchovaní, orchestrální hráči, pouštějící se bez obav a s otevřenou myslí do svých experimentů, do hudby bez hranic. A to je pro mě jedna z nejdůležitějších ideí a poslání hudby. Prolínání, zkoušení, improvizace, souhra, svobodná tvorba, jasnost sděleného (a sdíleného) prožitku, pocit a z něj vycházející inspirace… Clarinet Factory je toho ztělesněním. Jsou prostě boží!

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na