V čem vidíte podstatnou úlohu komorního partnera špičkového sólisty při interpretačním výkonu a jakým způsobem může pianista přinést nejlepší spolupráci houslistovi jako je Ivan Ženatý?
Přirovnal bych komorní hudební spolupráci k dobrému vtahu v manželství. Úspěchem je mít podobný názor a vědět kdy naslouchat, nebo naopak vědět, kdy mít rozhodné slovo, ku prospěchu všech.
Jak dlouho hrajete s Ivanem Ženatým? Máte nějaké společně oblíbené skladby?
S panem Ženatým si zahrajeme počtvrté. Spolupráce je velmi příjemná a inspirativní. Obdivuhodná je jeho neochvějná paměť.
Známá je vaše spolupráce s dalšími význačnými instrumentalisty i s operními pěvkyněmi, málo se však ví o tom, že jste se také intenzivně věnoval koncertnímu melodramu a spolupracoval s našimi nejvýznamnějšími herci, ať už to byl Otakar Brousek, Bořivoj Navrátil, Petr Kostka, Jaromír Meduna, Tereza Kostková, Dita Hořínková a další. Kdysi jste řekl, že vám koncertní melodram pomohl pochopit obsah díla i v rámci čistě instrumentální skladby. Můžete to nějak přiblížit?
Díky mezinárodnímu festivalu koncertního melodramu jsem měl to velké štěstí zažít krásný čas se skvělými herci. Melodramatická literatura je velmi bohatá a plná skvostů. Zvlášť zajímavé je, jak autor hudby pracuje s textem, s jeho rytmikou, kde vnímá důležitost sdělení. Hudba v melodramech je plná příznačných motivů, které například vystihují konkrétní osoby. Z hlediska interpretačního je žádoucí všechna tato místa objevit a vtisknout jim stejný charakter.
Zřejmě proto je vám i jako sólistovi nejbližší hudba romantiků, kterou interpretujete vskutku nedostižně. Avšak jaký je váš vztah k hudbě Bohuslava Martinů či dokonce současného skladatele Luboše Sluky?
Hudba romantiků je mi velmi blízká, ale to neznamená, že bych se současným autorům nevěnoval. Konkrétně můj přítel, americký skladatel Joseph Summer má na svém kontě tuším osm CD, na kterých jsem se podílel. Hudebního skladatele Luboše Sluku osobně neznám, ale s jeho krásnými skladbičkami s jejich osobitou harmonizací jsem se setkával již od dětství, konkrétně v Klavírní školičce Zdeny Janžurové, mé první pedagožky. Některé skladbičky i s poutavými ilustracemi Josefa Palečka z této knížky mám natrvalo v paměti.
Měl jste možnost podílet se na výběru skladeb nadcházejícího koncertu?
Dramaturgii jsme s panem Ženatým konzultovali, ale výběr sonáty Bohuslava Martinů nechal na mě. To dokazuje jeho ohromný repertoár.
Na závěr se nemohu nezeptat: Nerozčiluje vás, že i po čtyřiceti letech se o vás stále píše jako o tom dítěti, které si vybral Miloš Forman do role malého Amadea? Na Wikipedii jste dokonce zapsán jako „dětský herec a pianista“.
Vlastně mě to začalo těšit. Není lepší lék pro umělce s krizí středního věku než informace, že je Formanovým malým Amadeem.
Děkuji za rozhovor.
