Miroslav Sekera: Hudba romantiků je pro mě terapie

Stejně jako mnoha jiným hudebníkům, také klavíristovi Miroslavu Sekerovi překazila pandemie koronaviru řadu plánů, koncertů či zájezdů. Přitom měl jarní kalendář zcela naplněný. Pravda, má za sebou tolik práce a úspěchů, že by mu mohly vystačit do zásoby, ale to není pro aktivní náturu předního českého klavíristy žádná útěcha. Letošnímu Pražskému jaru mohl aspoň spolu s dalšími špičkovými interprety popřát – samozřejmě z domova – k sedmdesátým pátým narozeninám. A těšit se na projekty, které ve druhé polovině roku uskuteční. V těchto dnech vychází Miroslavu Sekerovi nové album s klavírním dílem Bedřicha Smetany a Franze Liszta.

Co motivovalo vaši volbu skladatelů na aktuálním CD?
Spojení děl Franze Liszta a Bedřicha Smetany je logické už proto, že se oba znali. Silný vliv Lisztovy klavírní tvorby je ve Smetanových skladbách patrný. V Lisztových skladbách jsem především chtěl vyzdvihnout muzikálnost a poetičnost, nikoliv prvoplánovou demonstraci klavíristovy techniky, a Bedřich Smetana je pro mě zjevení našeho romantismu. Jeho klavírní skladby nejsou oproti dílům Franze Liszta tak známé, a přitom jde v mnoha případech o skutečné klavírní skvosty 19. století. Rád bych dokázal, že Bedřich Smetana byl komponista srovnatelný s Franzem Lisztem a že jeho hudba patří na světová pódia.

Měli také trochu podobný start hudebních kariér „zázračné děti“. Neodpustím si poznámku, že to měli vlastně společné i s vámi… Také po osobní stránce k sobě měli blízko – díky Smetanově iniciativě, s níž požádal Liszta o podporu. Jak vnímáte jejich vzájemnou hudební spřízněnost?
Měli podobný start, avšak Liszt se dočkal širokého věhlasu a uznání již za svého života. Je sympatické, že pomohl mladému Smetanovi, kdy přijal dedikaci jeho Šesti charakteristických skladeb. Už to znamenalo pro začínajícího autora velké vyznamenání. Liszt jednoduše vycítil velikost Smetanovy tvorby.

Smetanovy klavírní kompozice jsou populární, měla a stále je má v repertoáru řada předních klavíristů. Co podnětného jste v nich jako interpret našel vy?
Obdivuji všechny klavíristy, kteří natočili kompletní Smetanovo dílo. Mám pocit, že leckdy jsou jeho skladby těžší než Lisztovy. Bagately a impromtus byly pro mě objevné. Cyklus drobných skladbiček, které jsou charakterově velmi odlišné, komponované střídavě v durové a mollové tónině v terciové příbuznosti. Tedy kompoziční technika, používaná v cyklu 24 preludií Fryderyka Chopina. Škoda jen, že jich Smetana zkomponoval osm. (úsměv)

U obou skladatelů jste zvolil interpretačně náročné skladby. Které vám daly nejvíc zabrat?
Klavírní dílo F. Liszta jsem objevoval jako student HAMU ve třídě docenta Miroslava Langera, který měl bohatý repertoár. Sněhová bouře patřila mezi jeho „highlights“. Mezi ty těžší skladby řadím Smetanovy Bagately a impromptus, kde má klavírista velmi krátký čas vystihnout ten správný charakter jednotlivých skladeb. Ale též skica Macbeth a čarodějnice byla oříškem proto, aby vyzněla jako dílo, které přesvědčí formálně, celistvě.

Většinu děl Franze Liszta jste vybral z jeho klavírních úprav skladeb jiných autorů, zvláště operních. Zvolil jste je i proto, že sám máte rád vokální hudbu?
Tyto skladby patří do mého stálého repertoáru. Navíc demonstrují, jaký byl Liszt geniální aranžér, který se dokázal v klavíru výtečně přiblížit bohatému zvuku orchestru.

Často a zřejmě rád doprovázíte pěvce. A oni s vámi taky rádi spolupracují. Jeden hudební publicista o vás napsal, že „když se zeptáte zpěváků, koho by si vybrali jako hudebního partnera, mezi prvními jmény zazní jméno Miroslava Sekery…“
Netroufám si tvrdit, že bych byl tak vyhledávaný. Možná je to tím, že jim dopřeji více času na nadechnutí před další frází. (úsměv)

Ale nemluvme jen o pěveckých partnerech, jako komorní hráč je máte i mezi instrumentalisty. Třeba houslistu Josefa Špačka. Mimochodem, nechystáte po velkém úspěchu další společný projekt?
Před pár dny jsme dotočili ve Dvořákově síni tři skvostná díla. Divertimento Igora Stravinského, Třetí sonátu Bohuslava Martinů, a Mýty Karola Szymanovského. Už nyní se těším na výsledek.

Váš repertoár je úctyhodně bohatý, mám ale pocit, že dominantní místo v něm přece jen zaujímají romantici, a že je hrajete rád. Je to tak?
Klavírní literatura autorů 19. století je mimořádně bohatá a každý klavírista si najde svého nejoblíbenějšího autora. To samé platí i pro návštěvníky koncertů. Možná je to pro mě i terapie, protože například soudobé hudbě se věnuji soustavně v USA, kde jsem pro hudebního skladatele Josepha Summera natočil již devět CD.

Ale stejně si myslím, že právě s romantiky dosahujete svými výkony největších úspěchů. Jako příklad mohu uvést třeba váš recital s houslistou Josefem Špačkem, který měl mimořádný (nejen) mediální ohlas…
Rádi vybíráme program, který se tak často nehrává. Příkladem je právě vámi zmiňovaný recitál v rámci festivalu Pražské jaro, kde jsme místo Franckovy slavné sonáty, kterou má v repertoáru snad každý houslista, zahráli sonátu Camilla Saint-Saënse. Myslím, že šlo o skvělou volbu.

Máte za sebou (a jistě i před sebou) řadu vystoupení a úspěchů na hudebních festivalech. Například na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného před dvěma lety. A co letošní Pražské jaro, na jehož zahajovací akci jste se podílel? Jak vnímáte jeho letošní online podobu?
Všichni organizátoři museli rychle zareagovat na vzniklou situaci, Pražské jaro  též. Pochopitelně mi přišlo zprvu líto, že si nemohu užít koncert ve Dvořákově síni osobně s takovými umělci jako jsou Dagmar Pecková, Garick Ohlsson, Radek Baborák a další. Alespoň vznikl záznam, kde každý natočil svůj part a po editaci mohla zaznít narozeninová skladba Petra Wajsara věnovaná 75.výročí Pražského jara.

Jak pandemie zasáhla do vašich letošních koncertních plánů?
Některé koncerty byly zrušeny, jiné posunuty na jiné datum. Trochu se toho chaosu v diáři obávám.