Mischa Maisky je stále králem koncertních síní

PKF – Prague Philharmonia si pozvala na lednový koncert 18. ledna do Rudolfina úspěchy ověnčeného „ostříleného cellového veterána“ Mischu Maiského. K této světové hvězdě s Dvořákovým Violoncellovým koncertem h moll přibalila do programu Schumannovu předehru Manfred, op. 115, a českou premiéru novinky Miroslava Srnky No Night No Land No Sky. Před orchestrem stanul Jakub Hrůša, brilantní, energický a mimořádně inspirovaný dirigent, jeden z nejlepších své generace. Schumannova Manfreda zahájili pomalým a širokým tématem tak bolestného výrazu, nezměrného žalu, jaký svědčí o skladatelově prožité duševní trýzni. Záhy však skladba přejde do živého tempa a velkolepé dynamiky, nabývá energický až slavnostní charakter. Hrůša si vyhrál s každým detailem, plasticky vykreslil každý motiv, dynamickými obloučky zdůrazňoval i malé „mikrofráze“ o rozměru pár taktů. Bylo to působivé. Poté nastal čas pro hudbu jednadvacátého století – Miroslav Srnka před pražským publikem představil skladbu No Night No Land No Sky, kterou premiérovali v květnu loňského roku v Kolíně nad Rýnem. Kölner Philharmonie si ji u autora objednala spolu s PKF a po prvním uvedení ji Srnka na základě připomínek z orchestru ještě přepracoval, takže jsme vlastně byli svědky uvedení jiné její verze. Byla jsem na ni zvědavá, protože Srnkovi se v posledních letech daří a je úspěšným autorem, například tuto skladbu mu v létě opět uvedou Vídeňští symfonici. Jednovětá kompozice však ničím novým nepřekvapila – atonální shluky hlasů, jakési hudební plochy řazené za sebou bez uchopitelné formy nebo rytmické struktury, hra s barevnými kombinacemi různých nástrojových uskupení, někdy zajímavějších (tympány, kontrabas, housle s krouživými pohyby smyčců), někdy méně. Nástroje se zde používají v extrémních polohách, stále se šplhají někam nahoru, dolů, mňoukají, piští, nervózně tremolují, ťukají smyčce nebo se drsně práská strunami, prostě oblíbené a často používané efekty experimentální hudby. Kolik takových skladeb jsme slyšeli? Bohužel není jasné, jaký plán tím autor sleduje – negující název No Night No Land No Sky posluchači vodítko moc neposkytne. Je to taková hudba pro stav beztíže.

Po přestávce na pódium vplula typická hříva cellisty Mischi Maiského, dnes již úplně bílá. Jeho věk (šedesát sedm let) ovšem nic nemění na jeho neutuchajícím temperamentu a živelnosti. Myslím, že si dobře uvědomuje, že se to od něj očekává, a proto své fanoušky nehodlá zklamat. První větu slavného Dvořákova Koncertu h moll zahájil s velkou agogikou, jeho nakládání s tempem bylo značně uvolněné a myslím, že dirigent Hrůša s PKF měli dost práce vyhovět náhlým proměnám. Nicméně byl dravý a rychlý i v náročných bězích, které u jiných cellistů mnohdy moc konkrétně neslyšíme a on je poctivě a mistrně vypracoval. Mischa Maisky hraje stylem legendárních virtuosů – s velkým vibratem, velkým tónem, velkými gesty, žádné introvertní rozjímání nad hudbou. V každém okamžiku je zkrátka zjevné, kdo je tu na pódiu hvězda. Ne že by neuměl ustoupit sólistovi, když má violoncello jen doprovodný part (akordy pod dechovými sóly v druhé větě nebo vyvážené krásné duo s prvním houslistou Fišerem ve třetí větě). Druhou větu sice Maisky začal něžněji, ale brzy se zase dostal do varu. Dokonce mu na okamžik málem vylétl z ruky smyčec, naštěstí jej chytil levačkou a pokračoval, jinak kdoví, v které až řadě by skončil… Závěr druhé věty dohrál poměrně tiše, ale o to bojovněji vyrazil do třetí části, opět v obrovském tempu. Orchestr na to odpověděl stejně, Hrůša držel rychlost a ani zvukově sólistu nijak nešetřili. Mohli si to dovolit a rozehrát svůj plný, velkolepý až symfonicky robustní zvuk. Výtečná sóla předvedli trumpetisté, flétny, již zmíněný koncertní mistr a další.

Ani na přídavku Mischa Maisky nešetřil – uvedli s PKF rovnou celý Dvořákův Klid lesa, který se ke koncertu výtečně hodí.


Hodnocení autorky recenze: 85 %

Mischa, Miroslav a Manfred
Dirigent: Jakub Hrůša
Mischa Maisky (violoncello)
PKF – Prague Philharmonia
18. ledna 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Robert Schumann: Manfred, předehra, op. 115
Miroslav Srnka: No Night No Land No Sky
(česká premiéra – spoluobjednávka Kölner Philhamonie a PKF – Prague Philharmonia)

=přestávka=
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
přídavek
Antonín Dvořák: Klid lesa

www.pkf.cz

Foto Morris-Media 2015

Hodnocení

Vaše hodnocení - PKF - Prague Philharmonia -J.Hrůša & M.Maisky (Praha 18.1.2015)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na