Mischa Maisky Trio, těžký kalibr Pardubického hudebního jara

Jediným místem v České republice, které letos poctil svou návštěvou světově proslulý violoncellista Mischa Maisky, se staly Pardubice. Zařazení jeho komorního koncertu do programu čtyřicátého ročníku Pardubického hudebního jara definitivně potvrdilo prestiž festivalu ve východních Čechách.

Do Sukovy síně pardubického Domu hudby se tentokrát sjeli posluchači z mnoha evropských zemí. Potkat zde bylo možno návštěvníky z Portugalska, Španělska, Francie, Velké Británie a z Německa, kteří si nemohli nechat ujít koncert uspořádaný k sedmdesátinám hlavního protagonisty večera. Nemluvě o řadě českých violoncellistů. Za sebe a jistě i za mnohé z nich to krásně vyjádřil Jiří Bárta: „Mischa Maisky pro mě vždycky byl obrovskou inspirací.“ Pardubickým pořadatelům se podařil mistrovský kousek.

Každé setkání s umělcem takového kalibru zanechá v člověku silné dojmy. Světoobčan, za něhož se sám považuje, Mischa Maisky je jediným violoncellistou na naší planetě, který studoval u Mstislava Rostropoviče (v Moskvě) i u Grigorije Pjatigorského (v Los Angeles). Narodil se v Lotyšsku, studia absolvoval v Rusku. Coby dvaadvacetiletý se dostal do konfliktu se sovětskými zákony a byl uvězněn v pracovním lágru, kde strávil osmnáct měsíců. Aby se vyhnul vojenské službě, nechal se navíc zavřít na psychiatrii. Pak emigroval do Izraele a od roku 1973 nabrala jeho umělecká dráha závratné obrátky, o čemž svědčí dlouhý seznam orchestrů a dirigentů, s nimiž účinkoval, i nahrávek ověnčených četnými oceněními. V současné době žije s rodinou v Bruselu… Mischa Maisky je zkrátka a dobře již několik desítek let interpretem světové extra třídy. Zajisté nemá smysl na těchto řádcích rozebírat, v čem spočívají jeho přednosti, pro popis jeho hry bychom museli použít všechny existující a myslitelné přívlastky.

Soustřeďme se v této stručné reflexi jeho pardubického koncertu na tři věci. Za prvé: Mischa Maisky je čerstvým sedmdesátníkem (narozeniny oslavil letos 10. ledna). Na pódiu však stále působí jako člověk podstatně mladší, možná, že až neuvěřitelně mladistvě. Samozřejmě, že fascinuje již svým účesem, rozhodující jsou však oči: ty prozradí otevřeného a dobrého člověka. Umělce, který něco dokázal – a přesto zůstal vnímavý, skromný a pokorný. A který vyzařuje zvláštní, těžko popsatelnou něhu. V závěru Elegického tria g moll Sergeje Rachmaninova, kdy violoncellista utišuje svůj nástroj, se to plně projeví. Takovou hudbu uměl napsat jen ruský novoromantik, prožít ji plně až na dřeň může jen poctivá osobnost, u níž věk nehraje sebemenší roli. Maisky to potvrdil svým uchopením i dalších tří drobnějších Rachmaninovových skladeb – Melodie, Vokalízy a Elegie, které spojil v jeden celek. V jeho podání to má neochvějnou logiku.

Druhá poznámka se týká Maiského interpretace Dmitrije Šostakoviče. Kdo jiný může skladatelovu až nervy drásající, nadpozemsky neskutečnou, přesto nádhernou hudbu chápat hlouběji než člověk, který na vlastní kůži prožil příkoří nelidského režimu, jenž ho zbavil svobody za prekérní a z dnešního pohledu nepředstavitelný přestupek? Posluchači, patřičně naladěni zprvu Šostakovičovou Sonátou d moll op. 40 pro violoncello a klavír, zůstali doslova šoku, když v závěru večera doznělo těžké, přetěžké Trio č. 2 e moll pro housle, violoncello a klavír stejného autora. Síla hudebního sdělení byla v té chvíli neskutečná…

Třetí, nikoli však méně významná věc. Mischa Maisky se v Pardubicích představil spolu se svými dvěma potomky, klavíristkou Lily Maisky a houslistou Saschou Maisky. Pokud by si snad někdo myslel, že obě jeho děti zůstávají v otcově stínu, hluboce by se mýlil. Oba mladí nositelé příjmení Maisky jsou vyzrálými osobnostmi, plnohodnotnými hráči, jejichž interpretační umění snese nejpřísnější měřítka z hlediska do detailu vybroušené techniky i do hloubky se projevující empatie.

Byl to v Pardubicích z mnoha důvodů, nejen z těch zde naznačených, vskutku nezapomenutelný koncert. Po jeho skončení, kdy ještě následovaly dva krátké přídavky (Beethoven, Mendelssohn), měl člověk pochopení pro hudební nadšence, kteří do tohoto města zamířili třeba až od Atlantiku.

Hodnocení autora recenze 100 %

Pardubické hudební jaro 2018
Mischa Maisky jubilující
Mischa Maisky Trio
–Mischa Maisky (violoncello)
–Sascha Maisky (housle)
–Lily Maisky (klavír)
28. března 2018 Sukova síň Domu hudby Pardubice

program:
Sergej Rachmaninov: Elegické trio g moll č. 1 pro housle, violoncello a klavír
Dmitrij Šostakovič: Sonáta d moll, op. 40 pro violoncello a klavír
Sergej Rachmaninov: Melodie č. 3, op. 3
Sergej Rachmaninov: Vokalíza č. 14, op. 34
Sergej Rachmaninov: Elegie č. 1, op. 3
Dmitrij Šostakovič: Trio č. 2 e moll, op. 67 pro housle, violoncello a klavír

www.pardubickehudebnijaro.cz