Tentokrát se zaměříme na nahrávku z oblasti komorní hudby, tedy žánru, který – například na rozdíl od recitálů operních hvězd – netrhá žádné rekordy v prodejnosti, ale přesto není od věci věnovat mu čas od času zaslouženou pozornost. V našem případě se konkrétně jedná o vynikající snímek jednoho z vrcholných komorních děl Johannese Brahmse, Klavírní kvintet f moll, op. 34, z roku 1864.
Dílo mělo neobvyklou genezi: vzniklo původně již o dva roky dříve jako smyčcový kvintet. Skladatel ho vzápětí přepracoval do podoby sonáty pro dva klavíry, přičemž partituru původního kvintetu zničil. Teprve dalším přepracováním sonáty vznikla konečná podoba díla. Podnět k tomuto druhému přepracování přišel zřejmě od Clary Schumannové, která se zúčastnila premiéry sonáty v interpretaci skladatele a polského klavíristy Karla Tausiga. Schumannová byla nadšena čistě hudebním obsahem díla, ale měla výhrady k jeho formální stránce a doporučila Brahmsovi, aby jej znovu přepracoval. Instrumentaci pro smyčcový kvartet a klavír skladateli navrhl dirigent Hermann Levi, který na adresu konečné verze díla poznamenal: „Krásu kvintetu nelze popsat slovy. Jednotvárné dílo pro dva klavíry jste přetvořil v něco mimořádně krásného, v mistrovské dílo komorní hudby“.
Katalogy hudebních vydavatelství uvádějí dohromady více než šest desítek nahrávek Brahmsova kvintetu vzniklých k dnešnímu dni, přičemž na řadě z nich se podíleli interpreti, kteří patří k nejuznávanějším ve svém oboru. K takovým patří i protagonisté snímku, na který dnes chceme upozornit. V roce 2006 vznikla a o rok později byla vydavatelstvím Deutsche Grammophon vydána nahrávka Emersonova kvarteta a Leona Fleishera, kterou lze považovat za jeden z nejpreciznějších a výrazově nejpřesvědčivějších zvukových záznamů tohoto Brahmsova díla.
Emersonovci, kteří patří k absolutní kvartetní špičce již více než tři desítky let, zde znovu potvrzují své mimořádné technické kvality a smysl pro dokonalou souhru všech čtyř nástrojů. Dnes již legendární klavírista Leon Fleisher (v době vzniku nahrávky bezmála osmdesátiletý) byl za vynikajícího brahmsovského interpreta pokládán od počátku své profesionální kariéry v padesátých letech. Poté však musel kvůli svalovému onemocnění pravé ruky na dlouhých téměř čtyřicet let opustit běžný koncertní repertoár a věnoval se pouze příležitostné interpretaci klavírních skladeb pro levou ruku a dirigování. Lékařská věda mezitím pokročila, a tak se na počátku nového tisíciletí Fleisher s uzdravenou pravou rukou mohl triumfálně vrátit na koncertní pódia i do nahrávacího studia.
Celý ansámbl hráčů dosahuje na nahrávce Brahmsova kvintetu neobyčejné kompaktnosti zvuku i při zachování jasné čitelnosti jednotlivých partů. Sytý, mužný tón bez nadbytečného vibrata smyčců v kombinaci s měkkým, ale pevným úhozem klavíru tvoří ideální zvukový obraz, který dokonale odpovídá náladě díla. Zvláštní melancholie kvintetu i jeho místy až tragicky vyznívající momenty hráči nezatěžují sentimentalitou či okázalým patosem, k nimž někdy toto dílo interprety svádí. Z jednotlivostí stojí za zmínku hned působivě podané unisono hlavního tématu ve vstupních taktech nebo rytmická pregnance scherzové věty. Výrazným plusem nahrávky jsou také vynikající technické parametry záznamu: přesné zvukové vybalancování klavíru a smyčců i celkový zvukový obraz, který působí přirozeně a autenticky. Pro příznivce komorní hudby povinná položka.
Foto archiv, Peter Checchia
