Vyvrcholením Letního orchestru mladých, jak se jmenuje projekt sdružující mladé instrumentalisty především ze ZUŠ a konzervatoří, byla tento rok série tří koncertů v Chrudimi, Litomyšli (kde se celé soustředění také odehrávalo) a Praze. Dle informací z programu jsme se mohli dozvědět, že projekt navazuje na tradici uplynulých osmnácti ročníků Letního orchestru instrumentalistů pořádaných v rámci organizace Hudební mládež České republiky a v letech 2003–2012 byl realizován pod záštitou České hudební společnosti – Sdružení přátel krásných umění. Od letošního roku je pak nově pořádán v rámci občanského sdružení Legato.
Program koncertu (recenzováno je litomyšlské ze dne 24. srpna) byl složen ze tří děl, přičemž byl brán zřetel jak na možnosti a technickou zdatnost všech zúčastněných, tak na pestrou dramaturgii večera. Jako první zazněla Hudba ke královskému ohňostroji Georga Friedricha Händela, pro prostory kostela naprosto vhodná. V první z pěti částí jsme byli překvapeni suverénními žesti a přesně artikulovanými smyčci, které dokázaly i vzhledem k nepříliš napomáhajícímu umístění v kostele vyprodukovat jasně znějící linku, která jen místy zapadala pod ostatními. Radek Baborák není jako dirigent žádný nováček, ale mistrnost, s jakou dokázal ovládat zvuk studentského orchestru, zdůraznit jemné nuance Händelovy hudby tolik důležité pro celkovou výstavbu kusu, a způsob, jakým si pohrával s dozvukem, není často samozřejmostí ani u těch velmi zkušených. Částečně proto zůstává záhadou, proč v částech, kde byly sólisticky obsazen dechy, prakticky přestal dirigovat a bez zásahu jen nečinně přihlížel samovolnému zrychlování ze stran dřevěných dechů. O dřevěné sekci se ale jinak dá konstatovat, že působila kompaktně a intonačně velmi jistě.
Jako dramaturgicky výborná volba se ukázalo zařazení Malé symfonie Jean-Gasparda Páleníčka (*1978). Dílo mladistvého charakteru vzniklo orchestrací Miloše Boka tří původně klavírních děl – Sonát, Nokturna a Toccaty. Symfonie překvapuje originálními harmoniemi a komplexními rytmy i instrumentací, po hráčích pak vyžaduje technickou důmyslnost, neboť se v ní skrývá spousta technicky jen obtížně řešitelných míst. Zápal a nasazení hráčů jako by však vyřešilo nejednu nesnáz a vše vyznělo naprosto přirozeně, z velké části díky pomoci přizvaných profesionálů v jednotlivých sekcích, jmenovitě Hany Baborákové na pozici prvního violoncella, Jana Smažíka v kontrabasové sekci, mezi lesními rohy pak díky Mikuláši Koskovi. Na místo koncertního mistra je nezbytné vždy dosadit výraznou a hráčsky jistou osobnost, v případě Martiny Bačové si ale nejsem jistý, jestli jinak kompaktně znějící smyčcovou sekci příliš nedráždila až sólisticky pojatým výkonem, díky čemuž prakticky po celý večer vyčnívala ostrým tónem (a to hlavně v pianech). Je to jeden z důkazů, že i jinak technicky bezvadný výkon může skladbě ublížit, pokud nebere v úvahu kontext celého konceptu.
Po přestávce provedená Brahmsova Symfonie č.2 byla uvedena trochu nejistým nástupem a smyčce musely projevit notnou dávku soudržnosti i v některých jiných vypjatých místech. Nicméně s prvními tóny díla vstoupilo v platnost vynalézavé pojetí díla ze strany dirigenta, které dbalo na rozvržení sil orchestru do celé čtyřicet minut trvající skladby a které zároveň dodalo poslednímu číslu na plasticitě a udrželo pozornost publika po celou dobu. Výrazná diverzita temp, dynamika odlišená víc než hlasitostí barvou (zde se projevily nadmíru uspokojivě jako sólové sekce zejména violy a violoncella) a rafinované pojetí poslední věty dospěly záhy k závěru koncertu, který tak měl po celou dobu kvalitativně spíše vzestupnou tendenci. Ostatně po celou dobu hráči mohli nabídnout něco, co u profesionálních orchestrů často chybí – spontánní radost ze hry jako takové, mladistvého, jen těžko zastavitelného ducha.
Závěrem je třeba dodat, že je v dnešní době úctyhodný počin pustit se do organizačně tak náročného projektu, který shromažďuje neprofesionální hudebníky a překonává s velmi nadstandardními výsledky současnou nepříliš umění přející situaci. Můžeme jen doufat, že takových příležitostí pro nejmladší generace bude přibývat čím dál víc a že kvalitativně navážou na tento bezesporu úspěšný počin.
Hodnocení autora recenze: 85 %
Letní orchestr mladých
Dirigent: Radek Baborák
24. srpna. 2013 kostel Povýšení sv. Kříže Litomyšl
program:
Georg Friedrich Händel: Hudba ke královskému ohňostroji
Jean-Gaspard Páleníček: Malá symfonie
Johannes Brahms: Symfonie č.2
Foto archiv a Petr Jedinák
