Moderní choreografii, loutky, černé divadlo, filmové i animované projekce a mapping využijí tvůrci připravované novinky pražské Laterny magiky, volně inspirované Zahradou Jiřího Trnky. Další inspirací projektu k šedesátému výročí první multimediální scény na světě budou vzpomínky na zahradu jejich dětství, řekl vedoucí uměleckého souboru Pavel Knolle. Je spoluscenáristou, výtvarníkem kostýmů a režisérem inscenace, která bude mít premiéru 20. prosince.
Psal se rok 1958, když režisér Alfréd Radok se scénografem Josefem Svobodou vytvořili pro československý pavilon na výstavě Expo v Bruselu představení Laterna magika. Propojením živé herecké a taneční akce s hudbou, filmem a dalšími audiovizuálními technologiemi tehdy ohromili svět. Letos koncem dubna jubileum připomene několik večerů včetně setkání s pamětníky v tradičních i netradičních prostorách.
Podle Knolleho většina projektů v posledních letech rozvíjela odkaz zakladatelů divadla založeného na myšlence doplnit jevištní akce filmem. „Když jsem sem nastupoval, měla Laterna magika podtitul Experimentální scéna Národního divadla. Od té doby se snažíme při každé inscenaci použít nějaký nový princip. Například v poslední inscenaci Cube šlo o snímání tanečníka kamerou a přenášení jeho akce na plátno. Všechno na plátně je ale hrané, tanečníci to mají přesně naučené v rytmu muziky. Nové technologie jsme použili pro tradiční princip Laterny s avízem, že jde o Laternu v kostce, v novém kabátě,“ uvedl.
I z toho pramení stálý zájem o její představení. „Domácí publikum v posledních letech vytlačuje zahraniční diváky, i když naše popularita v cizině je stále velká. Ti k nám přijdou, pokud je při cestě z letiště nelapí prodejci černodivadelních produkcí,“ řekl s nadsázkou.
Podle mluvčí souboru Lucie Kocourkové zhlédlo loni představení Laterny magiky na Nové scéně Národního divadla 33.000 platících diváků. „V roce 2017 se nejčastěji hrál Kouzelný cirkus, který je v repertoáru jednačtyřicet let. Měl čtyřiatřicet repríz pro více než 8.800 diváků. Nejúspěšnější byl Malý princ s pětaosmdesátiprocentní návštěvností a inscenace Cube, kdy hlediště bylo v průměru zaplněno ze 70 procent,“ řekla.
Podle Knolleho je Zahrada v přípravách. „Propadli jsme starým filmařským mašinám, strojkům a projektorům, abychom je oživili a využili ve stínovém divadle či projekci filmových pásů doplněné digitálními animacemi. Zčásti využijeme živou projekci stínů, které budeme sami vytvářet,“ uvedl.
Tvorbu této scény sleduje její někdejší sólista a dramaturg, baletní mistr a vedoucí Katedry tance Hudební fakulty pražské AMU Václav Janeček. Směr, kterým se vydaly projekty Human Locomotion a Cube, považuje za skvělý. „Tato představení v sobě úspěšně snoubí atraktivní audiovizuální efekty (filmového obrazu) se scénickými prvky (scénografie, světla, kostýmy) a s určitou dramatikou, poetikou. Odkazy z historie uplatňuje v promyšlených kombinacích a vystihuje současné trendy,“ řekl.
Pouhý sled sugestivních vizuálních efektů projekčních, kamerových a střihových technologií však podle Janečka nestačí ani v zábavním průmyslu. „Rád sleduji, že kouzlo promyšleně vyprávěné myšlenky s příměsí tajemství funguje. Stále platí, že lidé, prostředky i nápady jsou; jen je umět použít a sestavit,“ řekl. Kladem je podle něj vysoká profesionální úroveň tanečníků-interpretů. Slabostí je jejich nedoceňování.
