Novému nastudování skladby byly kromě orchestru Filharmonie Brno, která festival organizačně zaštiťuje, přítomny spojené brněnské sbory, jmenovitě Ars Brunensis, Ensemble Versus, Gaudeamus Brno, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a Vox Iuvenalis. Kromě toho se představilo kvarteto pěveckých sólistů: Lucie Kašpárková, Jarmila Balážová, Martin Javorský a František Zahradníček. Vše se odehrávalo pod taktovkou Tomáše Krejčího, dlouholetého pedagoga na brněnské Konzervatoři i Janáčkově akademii múzických umění, který dle slov dramaturga festivalu Vladimíra Maňase „sehrál zásadní roli v kariéře mnoha hudebníků“. Patrně i v tomto směru se jedná o promyšlený a symbolický tah vůči tematickému ukotvení festivalu, tentokrát nesoucí podtitul Přetváření.
Osobnost Františka Musila i okolnosti vzniku a premiéry samotného oratoria stručným, avšak vyčerpávajícím způsobem popisuje programový text z pera Ondřeje Pivody, doplněný o fotografie autografní skici díla či plakátu jeho prvního provedení v roce 1895. Musilovo Stabat Mater se kromě úvodního orchestrálního Preludia skládá z desíti částí, které proměnlivě využívají jednotlivé sólisty a samotný sbor. Hudební výraz lze charakterizovat jako melodicky úspornější, nikoliv však zbavený emocí: do popředí vystupuje především harmonická složka díla, přičemž sborové části se místy blíží polyfonní sazbě. Ačkoliv dílo vykazuje monumentální znaky mahlerovského typu, celkové vyznění vychází především z romantické tradice, v níž nelze přeslechnout východiska hudebního stylu Beethovena či Dvořáka. Jedná se tedy o svébytné oratorní dílo náležící k pozdně romantickým skladbám, které není pouhou napodobeninou zmíněných stylů.
Samotnému provedení předcházelo krátké přivítání ředitelky Filharmonie Brno Marie Kučerové, stejně jako duchovní zahájení festivalu diecézním brněnským biskupem Pavlem Konzbulem. Při orchestrálních koncertech na Petrově je vždy nutné popasovat se s akustickými nástrahami prostoru. V recenzovaném případě se zdá, že dílo jako takové bylo vůči těmto nástrahám snad až překvapivě tvárné. Krejčí, patrně si vědom těchto provozních úskalí, vhodně pracoval s dozvukem mohutnějších částí, přičemž svým jasným a energickým gestem zvládl dosáhnout soudržného a patřičně plastického zvuku. Jistou výzvu v tomto směru představovala mohutnost sboru, jehož výraz bylo nutné zkoordinovat se sólistickými vstupy. Obecně lze říct, že mužské hlasy tentokrát více vyhovovaly prostoru konání: operní (mezzo)soprán sice Petrov naplnil se vší spolehlivostí a působivostí, deklamace a srozumitelnost však byla hůře zřetelná. Tento nepoměr byl zjevný zejména při společných vstupech pěveckého kvarteta například v části Eja, Mater, fons amoris. Nejde však o kritiku vyznění jako takového, spíše o konstatování možných interpretačních, respektive výrazových úskalí. Část Sancta Mater, istud agas dala naopak vyniknout rozsahu Zahradníčkova basu, který se při příležitostném předbíhání orchestru velmi rychle zkoordinoval s Krejčího taktovkou. Javorského výrazová pestrost byla zřejmá především v závěrečné části Christe, cum sit hinc exire, sbor vynikl v naléhavě gradujícím dvojverší „Kdo nechápe její smutek, necítí, co matka Krista trpí spolu se synem?“ třetí části Quis est homo, qui non fleret.
Přes sto minut trvající oratorium bylo zakončeno patřičně vygradovanou orchestrálně sborovou kadencí zdůrazňující všestrannou monumentálnost díla, které je při veřejném provedení v dobrém slova smyslu vyčerpávajícím zážitkem (nejspíše nepřenositelným na vlnách Českého rozhlasu, který koncert vysílal v přímém přenosu). Kromě interpretačních aspektů (výsledný zvuk a soudržnost) je nutné ocenit objevnost samotného koncertu, který byl „pouze“ pomyslným preludiem před následujícími festivalovými koncerty. V rámci nich lze zavítat do dalších pěti brněnských chrámů a vyslechnout si díla nová i starší, komorní i orchestrální. O pestrost v rámci ucelené dramaturgické ideje tedy nebude nouze. Do posledního místa naplněný Petrov proto dává naději, že by se i letošní festival mohl dočkat náležitého návštěvnického i kritického ohlasu.
Velikonoční festival duchovní hudby: Ať mé srdce hoří (zahajovací koncert)
2. dubna 2023, 19:00 hodin
katedrála sv. Petra a Pavla
Program
František Musil: Stabat Mater
Účinkující
Lucie Kašpárková – soprán
Jarmila Balážová – mezzosoprán
Martin Javorský – tenor
František Zahradníček – bas
spojené brněnské sbory (Ars Brunensis, Ensemble Versus, Gaudeamus Brno, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, Vox Iuvenalis)
Filharmonie Brno
Tomáš Krejčí – dirigent
