Seznamte se: Johanna Vocetková
Kdy jste se narodila a odkud pocházíte?
Narodila jsem se 7. ledna roku 2002 v Praze.
Má vaše rodina nějaký vztah k hudbě?
Moji rodiče i mé dvě sestry v dětství chodili do ZUŠ na hudební nástroje. Maminka hrála na klavír, tatínek na klarinet, nejstarší sestra hrála na klavír a zobcovou flétnu, nikdo z nich se ale hudbě poté profesionálně nevěnoval. Pouze starší sestra, Kristina Vocetková, která také hraje na violoncello, poté studovala na Pražské konzervatoři a následně dokončila svá studia na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti a dnes je členkou úspěšného souboru Trio Bohémo. Často jsem chodila s rodiči na koncerty, buď na koncerty Kristinky nebo do Rudolfina. Občas mě vzali prarodiče i do divadla. Hudba byla už od malička podstatnou součástí mého života. Rodiče chtěli, abychom měly různé koníčky a záliby. Ve všem nás podporovali, chodili na všechny koncerty. A stále podporují. Mít podporu svých nejbližších je zásadní v jakémkoliv oboru. Klasická hudba se u nás doma před tím, než se Kristinka začala věnovat violoncellu více seriózně, neposlouchala, ale díky častým návštěvám koncertů a našich soutěží se z rodičů stali ostřílenější posluchači.
Jak jste se začala hudebně rozvíjet?
Rodiče mě zapsali na violoncello, když jsem byla ve 2. třídě. Později jsem chodila i na klavír, na který jsem chodila asi jen 3 roky. Když jsem se poté dostala na německé gymnázium, musela jsem klavíru nechat, protože jsem bohužel neměla tolik času a zůstalo mi jen violoncello. Na ZUŠ jsem zároveň navštěvovala i výtvarku.
Proč jste si nakonec vybrala právě violoncello?
Violoncello pro mě byla jasná volba. Hrozně moc se mi líbilo, jak hrála moje sestra, takže jsem se rozhodla to zkusit také a zalíbilo se mi to a už jsem u toho zůstala.
Vzpomínáte si na své první veřejné vystoupení?
Úplně první vystoupení asi ne, bohužel, ale vzpomínám si matně na první soutěž, Violoncellová soutěž Jana Vychytila. Bylo mi 7 nebo 8 let. Myslím si, že jsem asi určitě byla trochu nervózní, ale moje učitelka pro mě tehdy byla velkou podporou a samozřejmě i rodiče, kteří se přišli podívat a podpořit mě.
Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Začínala jsem na ZUŠ Jana Hanuše u profesorky Kateřiny Hroníkové. Paní profesorka mi dala veškeré základy v technice a rozvíjela se mnou i můj hudební talent. Dohromady jsme tvořili ještě s dalšími žáky skupinu, která se účastnila mnoha soutěží. Paní profesorka pro nás pořádala i soustředění na horách, kde jsme kromě hraní a cvičení chodili na výlety. Paní profesorka na mě vždy byla hodná, a i když na mě kladla vysoké nároky, tak jsem u ní ráda studovala. Když se na to dnes podívám zpětně, tak jsem jí vděčná za to, že jsem tam, kde dneska jsem hudebně. Bez ní by to nebylo možné.
Na Pražské konzervatoři jsem nastoupila do třídy profesora Jaroslava Kulhana. S panem profesorem jsme rozvíjeli dále moje hudební cítění. Velice mi rozšířil obzory obzvlášť v barokní hudbě. Podporoval mě ve všech soutěžích. Doporučil mě i profesorům v zahraničích. Díky němu jsem měla tu příležitost mít konzultaci s profesorem Wolfgangem Boettcherem, bývalým profesorem Univerzity umění v Berlíně. Zároveň mě podpořil v rozhodnutí se přihlásit do Mezinárodní hudební akademie v Berlíně, kde jsem měla tu možnost mít konzultace u profesora Josefa Schwaba a účastnit se koncertů a masterclassů. Pomohl mi úspěšně složit přijímací zkoušky na Univerzitu hudebních a dramatických umění ve Vídni, kam mě doporučil k profesorovi Reinhardovi Latzkovi, kde už druhým rokem dálkově studuji.
Prozraďte nám něco o svých soutěžních úspěších. Které pro vás měly největší přínos?
Už od malička jsem se každoročně účastnila vždy několika soutěží. Účastnila jsem se několikrát violoncellové soutěže Jana Vychytila, dále soutěže Pro Bohemia nebo také Talents for Europe v Dolným Kubíně na Slovensku. Dále jsem se účastnila mezinárodní violoncellové soutěže Davida Poppera v Maďarsku. Během svého studia na německém gymnáziu v Praze jsem měla příležitost se zúčastnit mezinárodní soutěže Jugend musiziert v Německu, kde jsem postoupila až do finále a odvezla si první cenu. Když jsem byla mladší, soutěže pro mě vždycky představovaly jakýsi zdroj uznání. Dnes tomu tak už ale není. Můžu ale říct, že mi dost pomohly se zvládáním trémy, kterou jsem kdysi mívala.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji kvůli vysoké konkurenci úspěšné složení přijímacích zkoušek na univerzitu ve Vídni.
Koho považujete za svůj profesní vzor?
Je těžké si vybrat pouze jednoho interpreta. Každý zaujme něčím jiným. V oblasti barokní hudby je především pro mě nejinspirativnější maďarský violoncellista István Várdai. V ostatních směrech jsou pro mě zajímaví například Truls Mørk, Pablo Ferrández, Jens Peter Maintz, Anastasia Kobekina nebo Kian Soltani. Z interpretů v mém okolí mě nejvíce inspirují mnozí čeští violoncellisté, ať už starší generace nebo z mých vrstevníků. Samozřejmě také celý život vzhlížím k mé starší sestře.
Čeho byste chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Ráda bych hrála v komorním uskupení s lidmi, se kterými si budu rozumět lidsky i hudebně.
Jakou hudbu provozujete nejraději?
Nejraději hraji v komorních uskupeních. Hraji několik let v klavírním triu s různými lidmi, hrála jsem i ve smyčcovém kvartetu.
Jakou hudbu ráda posloucháte?
Nejraději poslouchám komorní tvorbu, především pro klavírní trio. Nejraději mám například tria od Bohuslava Martinů, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Antonína Dvořáka nebo Sergeje Rachmaninova. Mám také moc ráda dua pro housle a violoncello, například od Maurice Ravela nebo Bohuslava Martinů. Poslouchám ráda ale i symfonickou tvorbu.
Máte nějaké mimohudební koníčky?
Poslední rok a půl trávím volný čas spaním ve vlaku na cestách mezi Prahou a Vídní nebo na kafíčku s kamarádkami. Jedním z mých koníčků je čtení knížek.
Jaké je vaše největší přání?
Řekla bych, že být zdravá, šťastná a moct se úspěšně věnovat svému oboru.
Slovo profesora Jaroslava Kulhana:
Johanku Vocetkovou znám přibližně již 8 let, kdy ještě byla žákyní paní Kateřiny Hroníkové v hudební škole Jana Hanuše. Zde byla znamenitě připravena k dalšímu studiu na Pražské konzervatoři, kde jsem s ní mohl pracovat šest let. Mohu jen s radostí konstatovat, že Johanka patří k nejvýraznějším talentům, se kterými jsem se za svého dvaatřicetiletého pedagogického působení setkal. Nové skladby studuje neobyčejně rychle
a kvalitně. Poznal jsem ji jako bystrou a inteligentní dívku, která též ovládá na velice vysoké úrovni němčinu a angličtinu. V jejím věku je taková zralost mentálně emoční a instrumentální je velice vzácná. Ve své dvaapadesátileté kariéře komorního hráče a dvaatřicetiletého pedagogického působení, jsem velice zřídka potkal takový talent. Bylo mi potěšením s ní spolupracovat!
Johanna Vocetková se narodila v roce 2002 v Praze. (přečtěte si více…)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
