Moravský podzim začal originálním retrokoncertem

Moravský podzim v Brně zahájil 6. října a využil prostory, které v Brně dlouho sloužily pro společenské akce, plesy i koncerty. Uzavření Janáčkova divadla donutilo vedení Filharmonie Brno hledat náhradní řešení a Stadion, který se mezitím stal opět majetkem Sokolů, byl logickou variantou. Dnes ovšem pod jménem Kulturní centrum Babylon.
Zahajovací koncert Moravského podzimu – Kulturní centrum Babylon Brno 6. 10. 2017 (zdroj Moravský podzim / foto Jan Prokopius)

Vstupní areál překvapil návštěvníky vyčištěným prostorem, ve kterém vynikly výborně zachované prvky třicátých let. A generace důchodců v duchu omládla, vrátila se jí atmosféra prvních tanečních a plesů. A ještě jedno příjemné překvapení tu bylo. Koncert nebyl rušen provozem navazující restaurace, která tam dnes již není. Dalším překvapením byla skvělá akustika. Zvuk orchestru byl kulatý a pevný, kumuloval se a násobil v prostoru.

O retro program se postarala vynalézavá dramaturgie. Festival dostal název Ve jménu (R)evoluce, má tedy odrážet jak revoluční, tak evoluční procesy, které probíhaly v průběhu celého dvacátého století. Dvacátá léta však byla evidentně největším kvasem nápadů. Zahajovací koncert představil čtyři skladatele; každý z nich měl jiná východiska a podmínky rezonovat svět, bylo však zajímavé srovnávat, v čem si byli skladatelé podobní a v čem se odlišovali.

Německo, které se po prohrané první světové válce pomalu sunulo k nacismu, na koncertě reprezentoval Hanns Eisler Malou symfonií op. 29, kterou napsal v roce 1932. Žák Schönbergův sice používal jeho dvanáctitónovou techniku, ale protože silně vnímal vývoj společnosti, disharmonické a agresivní části ostře kontrastovaly s melancholickými i melodickými, industriální tok se míchal s nostalgickou melodikou.

Druhou skladbou se ještě umocnila narůstající agrese a neurotičnost doby. Ruský skladatel Alexandr Mosolov je v našich krajích v podstatě neznámý. Narozen v roce 1900 prošel všemi hrůzami rudého Ruska, dospěl od mezinárodních úspěchů až k pobytu v gulagu, který sice přežil, ale umělecky byl zlomený. Měl kontakt s evropskými moderními skladateli a byl součástí ruské avantgardy. Využíval hojně zvuků, které reflektují průmyslový rozvoj a agresivitu, jež ve společnosti vrcholila. Klavírní koncert č. 1 op. 14 z roku 1927 dokazuje, že klavír patří mezi bicí nástroje. Ostináta, rytmizované surové a disonantní pasáže, ruch velkoměsta, zběsilost tempa při chromatických postupech akordů, synkopované, až do zběsilosti dovedené soupeření klavíru s orchestrem, akcelerované ve finální větě. Německý klavírista Steffen Schleiermacher, který má za sebou rovněž zkušenosti skladatele a dirigenta, provedl dílo s obrovským nasazením. Jeho úhoz měl velikou sílu a vitalitu a spojení s orchestrem bylo dokonalé, stejně jako vyznění do publika.

Po přestávce se zběsilé tempo začalo poněkud uvolňovat. Arthur Honegger, který je generačně poněkud starší, je tedy i klasičtěji zaměřený skladatel, přesto i jeho zaujalo využití hudby jako matematického obrazu a jako ztělesnění průmyslového pokroku. Symfonický obraz Pacific 231 (Symfonická věta č. 1) byl zamýšlen jako chorál s kontrapunktickou fakturou, kdy se pohyb matematicky zrychluje, ale fakticky zvolňuje. Přesto je posluchač přesvědčen, že název díla je prvotním impulsem a že opravdu orchestr simuluje uhánějící parní vlak, včetně jeho pomalého zastavování. Efekt orchestru je dokonalý a filharmonici si ho viditelně užili.

Posledním dílem koncertu byla zcela tradičně brněnská hymna, Sinfonietta Leoše Janáčka. Filharmonie Brno byla posílena o Hudbu Hradní stráže a Policie ČR a tohle spojení se velmi osvědčilo. Byl to návrat k původnímu provedení, kdy Českou filharmonii v čele s Václavem Talichem posílilo čtrnáct vojenských trubačů v den zahájení sokolského sletu v roce 1926. Provedení Sinfonietty nyní na sokolském Stadionu bylo velmi zdařilým počinem.

Celý večer dirigoval Ilan Volkov, dirigent narozený v Izraeli, který studoval v Londýně a nyní působí po celé Evropě. Dokázal brněnské umělce vybičovat k vynikajícímu výkonu. Kultovní Sinfoniettu sice dirigoval poprvé, ale dal jí energii poněkud rychlejšími tempy a řezavou hořkost v kontrastu se zjihlými, emočně vypjatými melodickými částmi. Janáček se tak dostal do kontrastu s předchozími skladateli, neboť na rozdíl od nich dokázal vnímat nejen ostrost a bolest světa, ale i naději a lidskost. Zahajovací koncert tak nastavil laťku provedení velmi vysoko a bude obtížné ji po celý festival udržet.


Zahajovací koncert Moravského podzimu
Ve jménu
(R)evoluce
Steffen Schleiermacher (klavír)
Dirigent: Ilan Volkov
Filharmonie Brno
Hudba Hradní stráže a Policie ČR
6. října 2017
Kulturní centrum Babylon, Sál Stadion Brno

program:
Hanns Eisler: Malá symfonie op. 29
Alexandr Mosolov: Klavírní koncert č. 1 op. 14
Arthur Honegger: Pacific 231 (Symfonická věta č. 1)
Leoš Janáček: Sinfonietta

www.moravsky-podzim.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Zahajovací koncert Moravského podzimu (Brno 6. 10. 2017)

[Celkem: 5    Průměr: 4.8/5]

Související články


Napsat komentář