Zažít Janáčkovy opery v různorodých interpretacích je jedním z hlavních cílů festivalu. Letošní jubilejní ročník Janáčka Brno umožňuje zhlédnout všech devět oper významného skladatele. Představení Káťa Kabanová v podání Bayerische Staatsoper, jemuž bude předcházet odborný lektorský úvod, nabídne brněnskému publiku přímé srovnání a zajímavý protiklad k jiným ikonickým pojetím, jako je například slavná inscenace Roberta Carsena, kterou mohlo publikum Janáčka Brno vidět 30. a 31. října 2026.
Citový zážeh a zrod osobní tragédie
Janáček komponoval Káťu Kabanovou v letech 1919–1921 na motivy dramatu Bouře ruského autora Aleksandra N. Ostrovského. Po předchozích peripetiích s básnickými a dramaturgickými úpravami cizích libret se skladatel rozhodl přepsat předlohu sám. Jako libretista záměrně zhustil děj předlohy, vzdal se rozsáhlejších společenských popisů a vytvořil hudební jazyk mimořádné psychologické jemnosti. S chirurgickou přesností v něm sleduje Kátin vnitřní vývoj, v němž se pocity viny a duševní utrpení stupňují, až vyústí ve veřejné přiznání, emocionální bouři, která vše smete.
Tvůrčí proces byl hluboce zasažen Janáčkovým citovým vzplanutím k mladé vdané Kamile Stösslové. Postava Káti – citlivé, čisté ženy sevřené bezcitným manželským prostředím a panovačnou tchyní Kabanichou, jež ovládá syna Tichona – nese hluboké stopy skladatelova vnitřního prožitku. Světová premiéra se uskutečnila 23. listopadu 1921 v brněnském Národním divadle pod taktovkou Františka Neumanna. Sám Janáček považoval Káťu Kabanovou za jedno ze svých nejosobnějších děl.
Mnichovská vize Krzysztofa Warlikowského
Produkce Bayerische Staatsoper staví na režijním pojetí Krzysztofa Warlikowského, jehož tvorbu znají diváci předních světových operních domů a který má na svém kontě již dvě další Janáčkovy opery – Z mrtvého domu a Věc Makropulos. Warlikowski vnímá Káťu jako ženu, které je odepřeno žít v souladu se svými touhami. Jelikož v chladném manželství nenachází naplnění, uchyluje se k tajné lásce s Borisem a nakonec raději umírá, než aby volila život v pokrytectví. Warlikowski ve své koncepci zdůrazňuje tísnivou atmosféru mravního a náboženského dogmatismu. Tu nevnímá pouze jako reálie maloměstského prostředí 19. století, ale spatřuje v ní nadčasový mechanismus, který s podobnou sílou deformuje lidské osudy i v dnešní společnosti.
Inscenaci umocňují minimalistická scénografie Małgorzaty Szczęśniak, citlivě tvarovaný světelný design Felice Rosse a videoprojekce Kamila Polaka. Společně tvoří jak Kátinu roztříštěnou vnitřní krajinu, tak společenské sevření, jež ji neúprosně obklopuje. Německá i mezinárodní kritika produkci přijala jako strhující a psychologicky mrazivé divadlo.
Světová pěvecká elita a česká dirigentní stopa
V titulní roli Káti vystoupí americká sopranistka Corinne Winters, která v současnosti platí za světově uznávanou interpretku této janáčkovské úlohy – Káťu ztvárnila na scénách od Salcburského festivalu až po londýnskou Královskou operu. Borise Grigorjeviče zosobní Pavel Černoch, který pravidelně účinkuje ve Wiener Staatsoper či milánské La Scale. „Každé setkání s tvorbou Leoše Janáčka je pro mne vždy velkým svátkem a nesmírně mne těší, že jeho opery mají pevné místo na předních světových scénách. Svěží moderní pojetí Krzysztofa Warlikowského podtrhuje aktuálnost tématu,“ říká český tenorista.
V roli panovačné Kabanichy se představí legendární litevská sopranistka Violeta Urmana, Kátina manžela Tichona ztvární britský tenorista John Daszak a v roli Savla Dikoje vystoupí Dmitry Cheblykov. Hudebního nastudování se ujme dirigent Robert Jindra.
Mimořádné hostování Bayerische Staatsoper v Janáčkově divadle ukazuje Janáčkovo operní mistrovství v hlubších mezinárodních souvislostech. Spojení Warlikowského mrazivě hluboké režie a světového pěveckého obsazení dává tomuto citovému dramatu nečekanou dynamiku i drtivou emocionální energii. Uvedení mnichovské inscenace plasticky doplňuje mozaiku autorova tvůrčího odkazu a citlivě se vrací k podstatě moderního hudebního divadla.
