Mrtvé město na Dvořákově Praze: Orchestrální brilance zastíněná pěveckými výzvami

Erich Wolfgang Korngold zkomponoval Mrtvé město ve svých třiadvaceti letech, libreto napsal společně se svým otcem Juliem Korngoldem, vlivným vídeňským hudebním kritikem, který si pro tuto příležitost zvolil pseudonym Paul Schott. Předlohou k libretu byla dramatizace románu Bruges-la-Morte z r. 1892 (Mrtvé Bruggy) belgického básníka a dramatika Georgese Rodenbacha, která se pod názvem Přelud hrála v té době na německých jevištích. Bruggy mají v Rodenbachově díle podobu „města, v němž se zastavil čas“, mrtvého města. Děj opery je obdobný jako děj předlohy. Temný, morbidně fantaskní, surrealistický a freudovsky psychoanalytický.

S tímto deprimujícím prostředím Brugg, města bez budoucnosti, souzní zlomený Paul, který je těžce zasažen smrtí své ženy Marie a trpí utkvělou představou, že se snad k němu vrátí. Ve svém bytě zřídil k uctění Mariiny památky zvláštní pokoj s její velkou podobiznou a plavým copem, pietně uchovaným pod skleněným poklopem na víku klavíru. A protože nyní potkal na ulici mladou ženu, která se zemřelé Marii dokonale podobá, pozval ji na schůzku. Vypráví to svému příteli Frankovi, který má o Paula vzhledem k jeho duševnímu rozpoložení strach. Dívka skutečně přichází a představuje se jako tanečnice Marietta, po jejím náhlém odchodu však propadá Paul halucinacím – z obrazu vystupuje přelud jeho mrtvé ženy a chce, aby přiznal náklonnost k jiné. Paul se zmítá ve svých vizích, v nichž se střetává postava frivolní Marietty a zemřelé ušlechtilé, milující Marie. V těchto představách se rozvíjí příběh Marietty a Paula, pokračuje scénami s Mariettinými divadelními kolegyněmi a kolegy, až vygraduje po noci lásky v hádku obou milenců. V ní Marietta vydráždí Paula do té míry, že ji uškrtí copem své mrtvé ženy. V té chvíli se vrací Paul do reality. Je překvapen, že tělo zavražděné nenachází, naopak se vrací živá Marietta pro zapomenutý deštník a květiny, které prve od Paula dostala. Frank odjíždí z Brugg a vyzývá Paula také k odjezdu. Ten slibuje, že se o to pokusí.

Symbolismus a dekadence předlohy jsou hluboce zakotveny i v Korngoldově hudbě. Mrtvé město je velmi působivé, ve své podstatě psychoanalytické operní dílo, protože vlastní děj je silná vnitřní představa hlavního hrdiny. Je tu zachycen hluboce subjektivní stav člověka utíkajícího od reality, vnitřní trýzeň a neschopnost vymanit se z ní.

Premiéra se konala 4. prosince 1920 na dvou místech současně – v Hamburku a v Kolíně nad Rýnem. Úspěch předchozích Korngoldových děl byl totiž tak velký, že o premiéru jeho opery nastal mezi německými divadly doslova boj. Hned v následujícím roce byla opera uvedena ve Vídni, v roli Marietty oslnila brněnská rodačka Maria Jeritza. Následovaly další inscenace v Evropě, v pražském Novém německém divadle v roce 1922. Kvůli Korngoldovu židovskému původu však jeho dílo z evropských jevišť zmizelo, objevovat se začalo až od 2. poloviny 20. století, mezi památné evropské inscenace té doby patří ta ve vídeňské Volksoper r. 1967 a Staatsoper z r. 1983.

V České republice bylo Mrtvé město po 2. světové válce poprvé uvedeno až v r. 2002 v Národním divadle v Brně, kdy stál v čele brněnské opery Tomáš Šimerda. A jednalo se o velkou událost mezinárodního významu. Opera byla nastudována a uvedena v rámci týdenního festivalu Hudební dny Ericha Wolfganga Korngolda pod záštitou osobního Korngoldova přítele prof. dr. Marcela Prawyho, ministra kultury České republiky Pavla Dostála a za podpory Statutárního města Brna. Devadesátiletý Marcel Prawy, proslulý rakouský televizní popularizátor oper, byl v Brně přítomen, přednášel o Korngoldově životě a na divadelním matiné vedl besedy s umělci. Mrtvé město nastudoval dirigent Ivan Pařík, inscenace režiséra Ansgara Haaga byla koprodukcí s Badisches Staatstheater Karlsuhe, jejích pět představení mělo mimořádný úspěch. Ceny Thálie 2002 za sólové pěvecké výkony v Mrtvém městě získali Regina Renzová Jürgens za roli Marietty/Marie a Pavel Kamas za roli Franka, výborným představitelem Paula byl rakouský tenorista Michael Pabst. Záznam inscenace tehdy pořídila Česká televize. Připomeňme, že v rámci brněnského festivalu r. 2002 byl nastudován a proveden i výběr z další Korngoldovy tvorby operní, symfonické, komorní a písňové, konaly se další vzpomínkové akce a na rodném skladatelově domě byla odhalena pamětní deska.

Od té doby se v takovém záběru Korngoldova hudba na tuzemská pódia už nevrátila. Je proto velmi chvályhodné, že Dvořákova Praha zařadila jeho nejznámější operu na svůj program. Korngoldovo Mrtvé město je hluboce sugestivní, jeho hudba stojí na pomezí verismu a expresionismu s osobitou melodikou. Je silně dynamická, plastická. Hlavní melodie opery, píseň Marietty z prvního dějství, Glück, das mir verblieb, je skutečným operním hitem.

Nastudování a provedení na Dvořákově Praze ukázalo potenciál Mrtvého města, ale očekávání, do projektu vkládaná, splnilo jen částečně.

Výkon orchestru byl po technické stránce výborný, precizní a plně vyrovnaný ve všech sekcích, zvukově zvláště zaujala krásně provedená sóla sólohornistky Zuzany Rzounkové. Všichni členové orchestru ukázali ty nejlepší předpoklady pro naplnění Korngoldovy partitury.

Tomáš Brauner vedl orchestr k přesné vzájemné souhře i k jednotě se sólisty a sbory. V hudebním nastudování však dirigent volil celkově vyšší zvukovou hladinu s převažujícím silným mezzoforte až forte a s jednolitým tokem hudby, podtrhujícím spíše její symfonický ráz. Korngold ovšem počítá s velkým rozpětím dynamické škály i směrem k pianu a pianissimu, plastičnost hudebního výrazu nebyla proto zcela zřetelná. V této zvukové dimenzi, která se navíc během večera stupňovala, hlasy pěvců místy zanikaly. Sdělnosti hudby by prospěla také podstatně větší míra agogiky.

Představitelé hlavních rolí nadchli krásnými hlasy s dobře znějícími výškami. Německo-italský pěvec Roberto Saccà disponuje barevným tenorem, typově ideálním pro roli Paula, vyrovnaným ve všech polohách. Rovněž litevská pěvkyně Vida Miknevičiūtė s pohyblivým sopránem velkého objemu a jistými výškami má ideální předpoklady pro přesvědčivé pěvecké ztvárnění Marietty/Marie. Pro vytvoření plně pravdivých postav Paula a Marietty by ovšem u obou bylo zapotřebí markantnějšího přednesu textu, teprve spojením textu s hudbou je možné dosáhnout žádoucího výrazu. Snadněji by také ve středních a nižších polohách překonávali intenzitu orchestrálního zvuku.

Jiří Brückler v koncertním provedení zpíval jak roli Franka, tak herce Fritze ze skupiny umělců. Pro jevištní provedení, kdy je Fritz zcela maskován kostýmem Pierota, Korngold tuto možnost připouští, aby umožnil představitel Franka přednést druhý ´šlágr´ opery, Fritzovu romanci Mein Sehnen, mein Wähnen, es träumt sich zurück. Jiří Brückler svým znělým hlasem a celkově příjemným projevem vyvažoval a doplňoval žádoucím způsobem postavy Marietty a Paula, ale snaha vyrovnat se se zvukovou intenzitou orchestru někdy narušovala pěvcovu obvyklou uvolněnost. Výrazný mezzosoprán Lucie Hilscherové v roli Paulovy hospodyně Brigitty působil tentokrát zatěžkaně.

Problematické se jevilo obsazení menších rolí. Zatímco Michaela Zajmi přednesla přirozeně a zněle tanečnici Lucienne, hlas Lenky Máčikové jako tanečnice Juliette byl po celou dobu produkce málo slyšitelný. Daniel Matoušek v rolích tanečníka Gastona a režiséra Victorina zpíval překvapivě úzce znějícím tenorem, Martin Šrejma Hraběte Alberta matně. V důsledku nevyrovnanosti v obsazení těchto rolí nevyzněly jejich ansámbly přesvědčivě.

Zřetelnost textu nebyla dostačující u žádného ze sólistů, rozumět bylo jen sporadicky. Ztratil se tím výraz a sdělnost, pěvecké výkony se proto smrskly často jen na vokalízy bez obsahu. Stejné to bylo i v případě sborů. Pražský filharmonický sbor (sbormistr Lukáš Kozubík) zpíval vyrovnaně krásným zvukem, avšak s prakticky nulovou srozumitelností. Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu (sbormistryně Věra Hrdinková) zpíval sice přesně, ale ani v jeho případě nebylo zpívanému textu rozumět.

Koncertní provedení na Dvořákově Praze zaujalo výtečným výkonem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a naznačilo kvality Korngoldovy hudby. Mrtvé město E. W. Korngolda je mimořádně působivé dílo, v němž scénická složka hraje výraznou roli. Doufejme, že po koncertním provedení se dočkáme i jeho odpovídajícího jevištního ztvárnění, v němž by tato nádherná opera mohla dosáhnout maximálního účinku. Dvořákově Praze patří dík za to, že toto Korngoldovo chef-d´œuvre po letech v Praze znovu zaznělo.

Erich Wolfgang Korngold: Mrtvé město
10. září 2024, 19:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha

Účinkující:
Roberto Saccà – Paul
Vida Miknevičiūtė – Marietta
Jiří Brückler – Frank, Fritz
Lucie Hilscherová – Brigitta
Lenka Máčiková – Juliette
Michaela Zajmi – Lucienne
Daniel Matoušek – Gaston, Victorin
Martin Šrejma – Graf Albert
Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Pražský filharmonický sbor
Tomáš Brauner dirigent
Lukáš Kozubík sbormistr
Věra Hrdinková sbormistryně