„Můj drahý národ český neskoná …“ Premiéra Libuše v Národním divadle

Libuše, (Dana Burešová-Libuše) Národní divadlo 2018 (foto Hana Smejkalová)

Ačkoli zmíněná inscenace měla již svou “ochutnávkovou” verzi v červenci na festivalu Smetanova Litomyšl, sliboval režisér a ředitel divadla Jan Burian bohatší a výpravnější podobu na domácí, pražské scéně. A pravdou je, že co se jevištního vybavení, technologií a opulentnosti týče, viděli toho diváci v premiérové inscenaci 14. září 2018 ve Zlaté kapličce nad Vltavou vskutku mnoho: oheň, výbuch, kombinaci přední a zadní projekce, pojízdné pásy, vycpaná zvířata, samohybné rádlo, malý filmový šot, diodový závěs a další.
Díky kostýmům Kateřiny Štefkové jsme se od začátku mohli skutečně přenést do mýtické doby slovanské tak, jak ji vnímala společnost druhé půle 19. století. Aby inscenátoři zdůraznili dobovou stylizaci a nadsázku, zasadili většinu opery do kulisy obrovského obrazového rámu (kulisy navrhl Ing. arch. Daniel Dvořák). Další spojovací moment představoval obrovský kámen – knížecí stolec, který v závěru proroctví pukne a odhalí základní kámen Národního divadla, pokus o propojení vize slovanského dávnověku se Smetanovým odkazem.

Režie Jana Buriana byla především realistická: venkovské ženy, utírající si při sklizni pot z čela, nebo až cvičenecká skupina tanečníků – ženců. Celkově režijní pojetí často kopírovalo rozvrh hudebních frází, což se týká především choreografie Petra Zusky.

Mohutné sborové scény vyznívaly přesvědčivě především díky velikosti a znělosti ansámblu (sbormistr Pavel Vaněk), tentokrát rozšířeného o Kühnův smíšený sbor a Vysokoškolský umělecký soubor. Po dlouhé době jsme tak měli možnost v Národním divadle zažít díky důmyslnému režijnímu rozmístění sborů opravdu monumentální scény v české opeře. Tak si mohl možná Smetana svůj “operní obraz” skutečně představovat.
Nezvykle ale vybočily vizuální obrazce diodové stěny, která v pozadí věštící Libuše působí rušivě.

Všechny scény byly dobře nasvíceny, i díky kontra rampě se žádná netopila ve tmě, jak tomu bývalo u řady dřívějších inscenací Libuše, tmavých a ponurých.

Dirigent Jaroslav Kyzlink dal ve svém pojetí přednost hybným a rychlým tempům. Připadlo mi, že se snažil se vyhnout mnohým zažitým způsobům Smetanovské interpretace. Orchestr hrál koncentrovaně, vysoké dynamiky byly v některých pasážích opravdu silné. Celkově Kyzlink přenesl dílo do civilnosti a maximálně se vyhýbal hudebnímu patosu.

Krasava Marie Kobielske byla jak herecky, tak pěvecky velmi dobře pojatá. Její nosný hlas a dobře srozumitelná dikce podtrhly její muzikální projev, který dobře korespondoval s orchestrálním doprovodem. Chrudoš Františka Zahradníčka byl prudkým a tvrdým bojovníkem, pěvec svou roli vyznačil proto pevným a místy až agresivním vokálním pojetím. Jeho bratra Šťáhlava zpíval Jaroslav Březina, který nabídl kultivovanou interpretaci a zajímavé vokální barvy. Lutobora ztvárnil Jiří Sulženko, který má s rolí evidentně delší zkušenost a jeho jevištní projev byl střízlivě uměřený.

Hlavní postavy – Libuše a Přemysl – byly obsazeny kvalitními pěvci: Dana Burešová byla něžnou Libuší, s téměř dívčími hereckými atributy. Její projev byl křehký a upřímný. Proroctví, které je po celé opeře pěvecky náročné a únavné, zvládla bez problémů. Nevytvořila Libuši jako heroinu, ale jako moudrou a citlivou ženu.
Adam Plachetka zazpíval Přemysla s vervou a velkou jistotou. Árie “Ó, vy lípy” sklidila zasloužený potlesk. Jeho Přemysl měl jasné atributy budoucího aristokrata a pevného vládce.
V menších rolích Radmily a Radovana se představili Stanislava Jirků a Roman Janál. Paní Jirků disponuje vyrovnaným hlasem s hezkou barvou, Janál jako přesvědčivý a vyzrálý Radovan prokázal, že v jeho případě není malých rolí.

Celkové vyznění opery se pokusil Jan Burian dovést po Libušině proroctví do doby založení Národního divadla. Na konci opery se proto objeví v kostýmech 19. století a sokolských čamarách dav spolu s Františkem Palackým.

Optimistický charakter inscenace a srozumitelné režijní pojetí ji dělá nejen snadno přístupnou pro různé kategorie diváků, ale po právu operou, která v české kultuře zaujímá jedinečné místo -operou vskutku národní a slavnostní.

Bedřich Smetana: Libuše

Premiéra 14. září 2018, 19:00, Národní divadlo

Sólisté:

Libuše: Dana Burešová
Přemysl ze Stadic: Adam Plachetka
Chrudoš od Otavy: František Zahradníček
Šťáhlav na Radbuze: Jaroslav Březina
Krasava: Maria Kobielska
Lutobor z Dobroslavského Chlumce: Jiří Sulženko
Radovan od Kamena Mosta: Roman Janál

Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink
Režie: Jan Burian
Režijní a pohybová spolupráce: Petr Zuska
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Kateřina Štefková
Sbormistr: Pavel Vaněk

Sbor Národního divadla
Kühnův smíšený sbor
Vysokoškolský umělecký soubor UK
Orchestr Národního divadla