„Můj drahý národ český neskoná …“ Premiéra Libuše v Národním divadle

Národní divadlo v Praze připravilo s velkou publicitou novou inscenaci Smetanovy Libuše, kterou se mimo jiné také připojilo k oslavám století samostatné československé státnosti. Inscenaci se začalo přezdívat “ředitelská Libuše”, protože tvůrčí tým tvořili současní a bývalí ředitelé uměleckých složek Národního divadla.

Libuše, (Dana Burešová-Libuše) Národní divadlo 2018 (foto Hana Smejkalová)

Reklama

Ačkoli zmíněná inscenace měla již svou “ochutnávkovou” verzi v červenci na festivalu Smetanova Litomyšl, sliboval režisér a ředitel divadla Jan Burian bohatší a výpravnější podobu na domácí, pražské scéně. A pravdou je, že co se jevištního vybavení, technologií a opulentnosti týče, viděli toho diváci v premiérové inscenaci 14. září 2018 ve Zlaté kapličce nad Vltavou vskutku mnoho: oheň, výbuch, kombinaci přední a zadní projekce, pojízdné pásy, vycpaná zvířata, samohybné rádlo, malý filmový šot, diodový závěs a další.
Díky kostýmům Kateřiny Štefkové jsme se od začátku mohli skutečně přenést do mýtické doby slovanské tak, jak ji vnímala společnost druhé půle 19. století. Aby inscenátoři zdůraznili dobovou stylizaci a nadsázku, zasadili většinu opery do kulisy obrovského obrazového rámu (kulisy navrhl Ing. arch. Daniel Dvořák). Další spojovací moment představoval obrovský kámen – knížecí stolec, který v závěru proroctví pukne a odhalí základní kámen Národního divadla, pokus o propojení vize slovanského dávnověku se Smetanovým odkazem.

Libuše, Národní divadlo 2018 (foto Hana Smejkalová)

Režie Jana Buriana byla především realistická: venkovské ženy, utírající si při sklizni pot z čela, nebo až cvičenecká skupina tanečníků – ženců. Celkově režijní pojetí často kopírovalo rozvrh hudebních frází, což se týká především choreografie Petra Zusky.

Mohutné sborové scény vyznívaly přesvědčivě především díky velikosti a znělosti ansámblu (sbormistr Pavel Vaněk), tentokrát rozšířeného o Kühnův smíšený sbor a Vysokoškolský umělecký soubor. Po dlouhé době jsme tak měli možnost v Národním divadle zažít díky důmyslnému režijnímu rozmístění sborů opravdu monumentální scény v české opeře. Tak si mohl možná Smetana svůj “operní obraz” skutečně představovat.
Nezvykle ale vybočily vizuální obrazce diodové stěny, která v pozadí věštící Libuše působí rušivě.

Všechny scény byly dobře nasvíceny, i díky kontra rampě se žádná netopila ve tmě, jak tomu bývalo u řady dřívějších inscenací Libuše, tmavých a ponurých.

Dirigent Jaroslav Kyzlink dal ve svém pojetí přednost hybným a rychlým tempům. Připadlo mi, že se snažil se vyhnout mnohým zažitým způsobům Smetanovské interpretace. Orchestr hrál koncentrovaně, vysoké dynamiky byly v některých pasážích opravdu silné. Celkově Kyzlink přenesl dílo do civilnosti a maximálně se vyhýbal hudebnímu patosu.

Libuše, Národní divadlo 2018 (foto Hana Smejkalová)

Krasava Marie Kobielske byla jak herecky, tak pěvecky velmi dobře pojatá. Její nosný hlas a dobře srozumitelná dikce podtrhly její muzikální projev, který dobře korespondoval s orchestrálním doprovodem. Chrudoš Františka Zahradníčka byl prudkým a tvrdým bojovníkem, pěvec svou roli vyznačil proto pevným a místy až agresivním vokálním pojetím. Jeho bratra Šťáhlava zpíval Jaroslav Březina, který nabídl kultivovanou interpretaci a zajímavé vokální barvy. Lutobora ztvárnil Jiří Sulženko, který má s rolí evidentně delší zkušenost a jeho jevištní projev byl střízlivě uměřený.

Libuše, (Adam Plachetka – Přemysl), Národní divadlo 2018 (foto Hana Smejkalová)

Hlavní postavy – Libuše a Přemysl – byly obsazeny kvalitními pěvci: Dana Burešová byla něžnou Libuší, s téměř dívčími hereckými atributy. Její projev byl křehký a upřímný. Proroctví, které je po celé opeře pěvecky náročné a únavné, zvládla bez problémů. Nevytvořila Libuši jako heroinu, ale jako moudrou a citlivou ženu.
Adam Plachetka zazpíval Přemysla s vervou a velkou jistotou. Árie “Ó, vy lípy” sklidila zasloužený potlesk. Jeho Přemysl měl jasné atributy budoucího aristokrata a pevného vládce.
V menších rolích Radmily a Radovana se představili Stanislava Jirků a Roman Janál. Paní Jirků disponuje vyrovnaným hlasem s hezkou barvou, Janál jako přesvědčivý a vyzrálý Radovan prokázal, že v jeho případě není malých rolí.

Libuše, Národní divadlo 2018 (foto Hana Smejkalová)

Celkové vyznění opery se pokusil Jan Burian dovést po Libušině proroctví do doby založení Národního divadla. Na konci opery se proto objeví v kostýmech 19. století a sokolských čamarách dav spolu s Františkem Palackým.

Optimistický charakter inscenace a srozumitelné režijní pojetí ji dělá nejen snadno přístupnou pro různé kategorie diváků, ale po právu operou, která v české kultuře zaujímá jedinečné místo -operou vskutku národní a slavnostní.

Bedřich Smetana: Libuše

Premiéra 14. září 2018, 19:00, Národní divadlo

Sólisté:

Libuše: Dana Burešová
Přemysl ze Stadic: Adam Plachetka
Chrudoš od Otavy: František Zahradníček
Šťáhlav na Radbuze: Jaroslav Březina
Krasava: Maria Kobielska
Lutobor z Dobroslavského Chlumce: Jiří Sulženko
Radovan od Kamena Mosta: Roman Janál

Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink
Režie: Jan Burian
Režijní a pohybová spolupráce: Petr Zuska
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Kateřina Štefková
Sbormistr: Pavel Vaněk

Sbor Národního divadla
Kühnův smíšený sbor
Vysokoškolský umělecký soubor UK
Orchestr Národního divadla

Mohlo by vás zajímat


2
Komentujte

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Po přečtení této recenze a porovnání s recenzemi paní Drápalové (idnes), Hrdinové (novinky) a Janáčkové (časopis Harmonie) si zas jednou říkám, kde je pravda v oblasti umění. Zde je třeba tato inscenace celkem chválena a to včetně pěveckých výkonů hlavních protagonistů, zatímco třeba podle paní Hrdinové “Adam Plachetka překvapil nedostatkem barytonového témbru, jeho hlas zní nezvykle tenorově a …jeho Přemysl citem publikum rozhodně neuchvátil.” Paní Drápalová se zas naváží do “problematicky vyškoleného lyrického hlasu” Dagmar Burešové, která údajně “mechanicky produkuje jeden tón za druhým, ale jsou to ploché, mrtvé tóny bez obsahu” a její zpěv tak je fádní. Tak nevím,… Číst vice »

Norbert

No jo, zmíněné dámy naši první scénu téměř programově srážejí, tak se není čemu divit..