Musica Florea nás svedla na cestu do tajemné zednářské minulosti

Koncert dramaturgicky vznikal jako kompilát na základě dialogu mezi dramaturgem festivalu a dirigentem. Marek Štryncl vnesl do programu skladby Antonína Rejchy, slavného ředitele francouzské Conservatoire de Paris. Antonín Rejcha, který se narodil v Praze na Starém Městě, byl současníkem Beethovena a byli nejen spolužáci, ale také kumpáni probírající hudební a filozofická témata „po hospodách“. Jako učitel ovlivnil skladatele velkých jmen, k nimž se řadí Hector Berlioz, Charles Gounod, César Franck či Ferenc Liszt. Hudební teoretik, jenž napsal Nauku o kontrapunktu, provedl nejradikálnější zásah do stavby fugy svými 36 fugami pro klavír a pojednáním O novém systému fugy. Jak připomněl Jiří Vejvoda, Antonín Rejcha byl jako první Čech členem Francouzské akademie věd a umění (následně už se na toto místo dostali jen dva – malíř Václav Brožík a v současnosti choreograf Jiří Kylián).

Zástupci Lednicko-valtického hudebního festivalu vzhledem k tématu celého letošního ročníku dodali do programu skladby Johanna Gottlieba Naumanna a Jana Dawida Hollanda. V zednářském kontextu rozhodně nemohl chybět ani Wolfgang Amadeus Mozart s Kouzelnou flétnou, jež je považována za „zednářskou operu par excellence“.

Zajímavé informace o Naumannovi a jeho díle jsem si dovolila čerpat z článku doktora Kornéla Magvase, který byl autorem jednoho z úvodníků letošního programu LVHF. O Rejchovi a Hollandovi jsme si krátce, ale s velikým entuziasmem popovídali s dirigentem Markem Štrynclem těsně po koncertě.

První polovina koncertu byla věnována převážně dílům Johanna Gottlieba Naumanna, který se stal johanitou v roce 1774, když byl přijat do drážďanské francouzskojazyčné lóže Aux vrais amis. Roku 1779 byl povýšen na skotského mistra a mezi lety 1780 a 1782 zastával post ceremoniálního mistra. Jeho opera Osiris byla napsána pro drážďanský dvůr a je některými hudebními teoretiky považována za operu, jež je „…velkolepým vyznáním svobodného zednářství“ (Richard Engländer). Byla provedena u příležitosti svatby saského prince Antona Klemensa Theodora von Sachsen s Marií Carolinou Antoinettou ze Sardinie 27. října 1781 v malém kurfiřtském divadle v Drážďanech. Postoj k opeře jako zednářské však byl některými teoretiky zpochybňován. Podle filozofa a egyptologa zabývajícího se i dějinami opery Floriana Ebelinga představuje libreto k opeře Osiris mytologicky nadsazenou reflexi skutečného svatebního páru. Scénické obrazy bájného Egypta, konstelace postav, charakteristika dvojice v centru dění a různé dějové prvky neměly dle jeho názoru zednářský původ. Na druhou stranu je obtížné oddělit odkazy na zednářství. Libreto k opeře Osiris, jehož autorem byl básník Caterino Mazzolà, však mohlo být inspirací pro Mozartovu Kouzelnou flétnu (ta měla premiéru o deset let později). Klaus Pietschmann naopak interpretuje celý děj opery Osiris „… jako konzistentní, zednářskou lekci […], jejíž plný význam je přístupný pouze zasvěceným.“ Jelikož běžný posluchač není členem zednářské lóže, zůstává na úsudku každého z nás, k čí pravdě se přikloníme. V úvodu koncertu byla v novodobé premiéře provedena předehra k této opeře, která nás vtáhla slavnostními fanfárami do konce 18. století.

Árie Se mai vedi il mio tesoro pochází ze sedmé scény prvního jednání opery Sulejmán, zkomponované u příležitosti karnevalu v Benátkách roku 1773 na libreto neznámého autora. Opera patří mezi takzvané opery seria, které Naumann komponoval během svého třetího pobytu v Itálii. Sólistkou večera byla Martina Masaryková, která se s lehkostí vypořádala s koloraturami.

Do první poloviny koncertu byla zařazena pozoruhodná skladba Harmonie sfér velkého experimentátora Antonína Rejchy. Skladba začíná tympány, které představují jakýsi druh chaosu, vznik světa z ničeho. Tato kompozice se rovněž vyznačuje použitím klastrových souzvuků a působí velmi moderním dojmem, jako by byla napsána nejméně o sto let později. V této skladbě vystoupil sbor Collegium Floreum, jenž tuto náročnou skladbu s prolínajícími se jakoby samostatnými liniemi provedl s dokonalou precizností.

Následovala Sinfonia in D, jež je předehrou k Naumannově opeře Amphion se švédskojazyčným libretem. Opera měla premiéru 26. ledna 1778 ve Stockholmu. Předehra byla zkomponována ve stylu třídílné neapolské operní sinfonie. Její druhá věta doslova roztančila naše duše.

Offertorium z Valtické hudební sbírky Lauda Sion Salvatorem je jedním z dvaceti katolických offertorií zkomponovaných protestantem Naumannem. Bylo napsáno v roce 1796 pro drážďanskou katedrálu Nejsvětější trojice.

Pomyslně do slunné Itálie nás přenesl hlas Martiny Masarykové v díle Italské scény Antonína Rejchy, a to provedením árie Oh, Dio fiero.

Po přestávce následovala skladba Jana Dawida Hollanda Symphonie der Freÿmaurer, která přinesla do programu zajímavý pohled na hudbu zednářských lóží. „Je to veliká záhada kolem Zednářské symfonie! Holland, který pochází z území Polska, zde zejména zpočátku, ale následně i v dalších větách otáčí klasický tečkovaný rytmus naopak – nabízí se pro to dvě vysvětlení: buď se jedná o zednářskou symboliku něčeho skrytého, možná až okultního, ale může to být i vlivem tamního folkloru, neboť s takovým rytmem se setkáváme u současných folklorních souborů v oblasti Slezska,“ upozornil na tuto zvláštnost Marek Štryncl v našem rozhovoru.

Předposlední skladba koncertu patřila Wolfgangovi Amadeu Mozartovi a jeho slavné árii Der Hölle Rache z opery Kouzelná flétna. Sopranistka Martina Masaryková zde opět zazářila v precizně provedených koloraturách, provedla tuto árii suverénně s velkou muzikálností a s přídechem jakési jinakosti, nezautomatizovaně a její výkon byl zcela po právu odměněn bouřlivým potleskem.

Na úplný závěr koncertu byla zařazena Fuga ve třech oktávách „Alleluia“ Antonína Rejchy, ve které dostali příležitost se v plné síle zvuku projevit jak Musica Florea, tak pěvecký soubor Collegium Floreum.

V průběhu celého večera jsme měli možnost pozorovat při práci koncertní houslistku Magdalenu Malou, která vystupuje s neochvějnou profesionalitou, do interpretace se pokládá viditelně celým tělem i duší a do svého výkonu vnáší nepochybně celé své srdce. Po celou dobu byla rovněž důležitou oporou orchestru a dohlížela na precizní ladění hudebního tělesa. Vynikajícím výkonem zaujal také Marek Špelina, především svými nebesky zahranými flétnovými sóly.

Tento koncert byl nejen hudebním zážitkem, ale také cestou do tajemné zednářské minulosti. Musica Florea pod vedením Marka Štryncla ukázala opět vysokou úroveň interpretace historické hudby, na tento vysoký standard jsme už u nich dá se říci „zvyklí“. Lednicko-valtický hudební festival přivádí kvalitní hudební produkce s dramaturgickou nápaditostí do svého kraje a stojí určitě za to přijet a užít si neopakovatelný zážitek v nádherném prostředí tohoto jihomoravského skvostu.

Lednicko-valtický hudební festival: Symfonie zednářů
11. října 2024, 19:00 hodin
Zámecké divadlo Valtice

Program
Johann Gottlieb Naumann: Předehra k opeře Osiris
Johann Gottlieb Naumann: Se mai vedi il mio tesoro z opery Solimano
Antonín Rejcha: Harmonie der Sphären (Harmonie sfér)
Johann Gottlieb Naumann: Sinfonia in D
Johann Gottlieb Naumann: Offertorium (z Valtické hudební sbírky)
Antonín Rejcha: Italské scény, I. Oh, Dio fiero
Jan Dawid Holland: Symphonie der Freÿmaurer
Antonín Rejcha: Tři fugy pro sbor a smyčce
Wolfgang Amadeus Mozart: Der Hölle Rache z Kouzelné flétny, KV 620
Antonín Rejcha: Fuga ve třech oktávách „Alleluia“

Účinkující
Martina Masaryková – soprán
Musica Florea
Collegium Floreum
Marek Štryncl – umělecký vedoucí