Marek Štryncl vychází z doložené skutečnosti, že zejména v raném baroku představoval notový zápis pouze základní kostru skladby, která mohla být následně interpretována mnoha způsoby. Hudebníci si skladby v duchu dobových zvyklostí dotvářeli přímo při hře, panovala interpretační volnost. Šlo o natolik běžnou praxi, že skladatelé neměli důvod v partiturách místa k rozvedení či dozdobení vyznačovat. S volností a flexibilitou se hrály jak duchovní, tak i světské skladby. Musica Florea tudíž postupuje na koncertech obdobně jako tehdejší hudebníci. Skladby při hře interpretuje tak, aby vyniklo maximum prostředků, jež máme z dobové literatury doloženy. Díla českých barokních skladatelů H. I. V. Bibera, G. Fingera, V. A. Michny z Otradovic a K. V. H. Rovenského tak zaznívají barvitě, v proměnlivých tempech a s neobvyklými ozdobami.
Tato praxe může připomínat kompoziční techniky 20. století nebo principy jazzové improvizace, odpovídá však zcela duchu barokního umění, které kladlo velký důraz na emocionální složku každého díla. Zdobení melodií a variování „tanečních“ figur a rytmů obohacovalo a posilovalo právě tuto žádoucí emocionální složku kompozic. Hudebníci hledali nové výrazové prostředky, které ovlivňovaly harmonickou i polyfonní složku a směřovaly k experimentům. Až časem se, především s rozvojem záznamu hudby na pevné nosiče, ustálila představa, že interpretace musí být jednotná a pevně daná. Muzikologové toto nedorozumění již uvedli na pravou míru, pro posluchače je však historicky poučená hra často stále překvapením.
„Schopnost tvořivé improvizace vnímám jako jakýsi latentní (pra)zdroj veškerého, nejen barokního hudebního umění,“ říká dirigent a umělecký šéf orchestru Marek Štryncl. „Abychom se dnes dostali k tomuto zdroji, ve vybraných zapsaných skladbách se zaměřujeme na místa, která lze ozdobit nebo upravit pomocí dobových improvizačních technik, které známe z raně barokních učebnic o ozdobách a hudebně rétorických figurách. Pro 17. století je typické také harmonické obohacování. Improvizace nesloužila jen k dotváření hotových skladeb, ale byla součástí kompoziční praxe. Víme, že mnozí autoři své skladby nejprve improvizovali na některý hudební nástroj a teprve pak je zapisovali do not.“
Z improvizačních technik, které Musica Florea používá, můžeme jmenovat například techniku diminucí. Jde o většinou rychlé, ale i pomalejší ozdobné skupiny not, passaggi, menšího i většího rozsahu, které „zahušťovaly“ a propojovaly různé intervaly delších not. Archaicky mohou působit ornamenty a experimenty nepřipravených disonancí a držených prodlev, které jakoby „nerespektovaly“ harmonická a kontrapunktická pravidla. „Je zřejmé, že i tehdy docházelo k disonantně klastrovým souzvukům, které nám mohou připomínat kompozice 20. století. Z dobových traktátů, učebnic a pojednání je evidentní, že dnes stále existuje několik ještě nevyzkoušených způsobů, jak díla 17. století ‚nově‘ interpretovat,“ dodává Marek Štryncl.
V programech, jako je Hudební improvizování 17. století, se posluchač setkává s těmito pozapomenutými technikami ve velmi koncentrované podobě. Nevšední hudební zážitek se odvíjí i od individuálního přístupu hudebníků, jimiž jsou vedle Marka Štryncla další výrazní sólisté: Magdalena Malá a Jiří Sycha (housle), Mélusine de Pas (viola da gamba), Ondřej Štajnochr (kontrabas), Jakub Eben (bicí nástroje) a Filip Dvořák (varhanní pozitiv). Po květnových reprízách bude celý program uveden ještě jednou 14. července v Teplicích v Kostele sv. Bartoloměje. Vstupenky na všechny koncerty cyklu Musica Florea Bohemia do konce roku najdou posluchači na GoOut.cz.
Program:
- Heinrich Ignaz Franz Biber: Artificiosa – Ariosa, Partia VI. – Preludium
- Adam Michna z Otradovic: Toto malé děťátko (Sinfonia a4)
- Heinrich Ignaz Franz Biber: Balletti Lamentabili a 4, Sonata, Allamanda, Sarabanda, Gavotte, Gigue, Lamento
- Gottfried Finger: Chaconne
- Václav Karel Holan Rovenský: Z nebe jest vyšel (Sinfonia a4)
- Heinrich Ignaz Franz Biber: Sonata a 4 (5)
- Václav Karel Holan Rovenský: Marya dej dovolení (Folia)
- Gottfried Finger: Sonata Dezima
- Heinrich Ignaz Franz Biber: Mensa Sonora (Pars VI), Canario, Amener, Trezza, Ciacona, Sonatina (Adagio, Presto)
- Heinrich Ignaz Franz Biber: Arien a4 – Gigue
- Heinrich Ignaz Franz Biber: Artificiosa – Ariosa, Partia VI. – Finale
