Musica Florea uvedla další Dvořákovu symfonii v dobovém pojetí

Historicky poučená interpretace bývá dávána do souvislosti zpravidla s koncertním provozem starší hudby. Jeden z předních českých souborů zabývající se právě tímto znovuobjevováním původní interpretace skladeb, Musica Florea, však ve svém repertoáru nemá pouze hudbu starších mistrů, i když těžištěm jejího zaměření je skladebný sloh baroka; Marek Štryncl se již před časem začal zabývat i Dvořákem a hudbou 19. století. Vnímá totiž, že „je to jako pít kafe bez kafe, hrát romantickou hudbu bez romantické interpretace“.

Kromě použití dobových nástrojů, nebo jejich kopií, čímž je převážně v dechové sekci dosaženo poněkud jiné zvukovosti (některé souzvuky znějí intonačně čistěji, jiné naopak rozostřeněji, což je možnost, jak umocnit atmosféru určitých míst skladby), Štryncl především mění dnes běžně zaužívaný způsob hry. Například vibrato není běžnou součástí každé fráze, ale má spíše funkci ozdoby; naopak se více pracuje s glissandy a tremoly, i když nejsou skladatelem vypsané. Je totiž v povědomí autentické interpretace, že skladatelé 19. století se zapojením těchto prvků při provedení počítali, a proto je nebylo třeba vypisovat do not.

Nejvýrazněji se posluchačům pak jeví tempové změny a daleko znatelnější agogika, než na kterou jsme zvyklí z běžných produkcí hudby této doby. Takto provedená hudba má za cíl posluchači zprostředkovat daleko intenzivnější a emotivnější zážitek, ale, jak zmínil Marek Štryncl na začátku koncertu, je na to potřeba inteligentních interpretů. Autentická interpretace si totiž žádá daleko větší nároky na souhru a celkové „souznění“ orchestru. Možná i proto je každé další uvedení Dvořákových symfonií v podání souboru Musica Florea (souboru už zbývá nastudovat pouze třetí, pátou a šestou symfonii, aby se dostal do celkového Dvořákova počtu) v tomto směru stále emocionálnější a odvážnější.

Koncert 31. října 2018, jehož program zazněl již den před tím v Brně, přinesl doslova smršť výrazovosti ve vysoce muzikálním pojetí. Napětí, které soubor vytvořil již s prvními takty předehry „Můj domov“ neopadlo ani po celou dobu trvání 4. symfonie. Zvláště ve výbojných a dramatických částech Dvořákovy „čtvrté“, již autor psal v době kariérních nejistot (kvůli přílišné obtížnosti kompozice mu Prozatímní divadlo krátce předtím zrušilo uvedení opery Král a uhlíř), dokázal soubor vytvořit skutečné drama, podtržené typickou romantickou rozervaností.

Je možné, že pro současného posluchače mohly některé aspekty vyznít zvláštně, ba až komicky (zvláště co se týká velkého množství portament a častých ritardand). To se projevilo hlavně v předehře „Můj domov“, kterou si soubor přejmenoval na „(Kde) Domov můj“, protože zde Dvořák opakovaně cituje (a různě s ní kompozičně pracuje) stejnojmennou píseň ze hry Františka Škroupa: právě velká míra agogiky a používání glissanda mohla v současnosti v kombinaci s faktem, že píseň je českou státní hymnou, vyznít až parodicky. Je však třeba si uvědomit, že se jedná pouze o současný pohled, kdy je posluchačovo ucho zvyklé na poněkud jinou hudební estetiku. Stojí proto za ocenění, že existují lidé, kteří se na základě dobových pramenů snaží oživit (nejen) romantickou hudbu tak, jak mohla znít za dob minulých.

Hodnocení: 90%

Antonín Dvořák:
Scénická předehra ke hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl „Můj domov“
Symfonie č. 4 d moll, op. 13 (B 41)

Musica Florea
Dirigent – Marek Štryncl