Muzeum v Ústí dostalo stovky fotografií k dějinám místní opery

Sbírky ústeckého muzea obohatily tři stovky fotografií z druhé poloviny 20. století z pozůstalosti dlouholeté sólistky místní opery, mezzosopranistky Ludmily Škorpilové-Grošové. Snímky dokumentují dějiny ústeckého divadelnictví a muzeu je daroval syn operní pěvkyně Karel Groš.

Snímky pochází od několika profesionálních i amatérských fotografů a ukazují mimo jiné každodenní provoz divadelních zkoušek v Ústí nad Labem, práci orchestru s různými dirigenty, koncertní aktivity zpěváků i členů orchestru. Některé fotky jsou i s věnováním hostujících celebrit. Velká část fotografií pak dokládá široké spektrum rolí, které Ludmila Škorpilová za svou kariéru ztvárnila. Nechybí ani snímky ze soukromí mezzosopranistky, které podle muzea poskytují svědectví o životě na Ústecku.

Ludmila Škorpilová se narodila 19. března 1936 v Praze. Zpěv studovala u Běly Chalabalové na Pražské konzervatoři, později soukromě u Zdeňka Otavy. Ústecké divadlo ji angažovalo v jejích 23 letech a poslední premiéru v ústecké opeře měla v roce 1998. „Její sametový hlas tmavého zabarvení a mimořádného rozsahu jí umožňoval zpívat nejen altové a mezzosopránové, ale i sopránové role. Byla ozdobou oper Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, uplatnila se v mozartovském, verdiovském i wagnerovském repertoáru, zazářila jako Carmen a vzbudila pozornost jako Olga v Čajkovského Evženu Oněginovi nebo královna Alžběta v Donizettiho Marii Stuartovně,“ uvedla ke kariéře Škorpilové historička ústeckého muzea Jana Hubková. Podle ní k oblíbeným rolím pěvkyně patřil i Oktavián v Růžovém kavalírovi Richarda Strausse a nevyhýbala se ani moderní opeře a vystupovala jak v Ústí, tak na prknech Národního divadla.

Škorpilová zemřela v Ústí nad Labem 1. března 2016, krátce před 80. narozeninami.